29 C 365/2022-37 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 396 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu vzniklého nezaplacením ceny za certifikát poskytnutý žalobkyní dle smlouvy o poskytování certifikačních služeb [číslo] která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena dne [datum]. Žalobkyně žalované v souladu s předmětnou smlouvou poskytla kvalifikovaný osobní certifikát, za což žalobkyni náležela odměna 396 Kč. Odměna byla žalované vyúčtována fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum]. Žalovaná však ani přes výzvu k zaplacení ničeho nezaplatila. Žalobkyně se dále domáhala přiznání nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a zákonných úroků z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Jelikož se jedná o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné, je odůvodnění koncipováno v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř., když obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci. 4. Při splnění podmínek dle § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 5. Z provedených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o poskytování certifikačních služeb [číslo] na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla kvalifikovaný osobní certifikát. Za poskytnutí certifikátu se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni odměnu ve výši 396 Kč. Poskytnutí certifikátu žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum], kterou žalovaná ani po opakovaných upomínkách neuhradila. 6. Co se týče právního posouzení, vyplývá nárok žalobkyně z § 1746 odst. 2 zák. č. 89/20012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), podle kterého strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena a zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Žalobkyně prokázala, že žalované poskytla certifikační služby, žalovaná netvrdila a ani neprokázala, že je žalobkyni uhradila, a to ani přes upomínku. Soud proto vyhověl žalobě v plném rozsahu včetně požadovaného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o.z., výše úroku pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvému dni prodlení. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení. Ta se sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, dále z odměny za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), (předžalobní výzva, příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) 1 úkon za 200 Kč, neboť daný spor vykazuje znaky uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c) AT, a proto se i výše náhrady nákladů v rozsahu úkonů právní služby učiněných advokátem jako zástupcem účastníka do podání návrhu na zahájení řízení včetně, řídí tímto ustanovením, kdy však podle § 14b odst. 4 AT je celková výše odměny pro účely stanovení náhrady nákladů v řízení podle odstavce 1 omezena výší tarifní hodnoty, pročež tedy výše odměny činí právě částku 396 Kč, dále z náhrady hotových výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon právní služby, v součtu 300 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) AT a dále z 21% DPH v částce 146,16 Kč, celkem tedy 1 242,16 Kč.