10 C 75/2020-51 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (viz poučení), odůvodnění tohoto rozsudku bude obsahovat jen náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 4 zák. č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 24. 2. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 1 950 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu za ošetření a pobyt žalované dne [datum] v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo] (dále jen PZS), která je provozována žalobkyní. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt v PZS jí byl žalobkyní vystaven daňový doklad [číslo] znějící na částku 1 950 Kč včetně DPH se splatností dne [datum] Náklady za ošetření zahrnují tyto položky: poskytnutá zdravotní péče – 441 Kč, biochemie - 250 Kč, 2 x alkotest – 160 Kč, zdravotnický materiál – 19 Kč, pití – 30 Kč, mycí a desinfekční prostředky – 150 Kč, náklady na ubytování – 900 Kč. Žalovaná výše uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznala co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne [datum]. Žalovaná však uvedenou pohledávku v termínu její splatnosti neuhradila. Na tuto skutečnost byla žalovaná upozorněna právním zástupcem předžalobní upomínkou. 3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že není schopna dluh uhradit ihned, vzhledem k tomu, že ztratila práci kvůli pandemii. Dále soud požádala o posunutí splatnosti o tři až čtyři měsíce. Má za to, že do konce května by byla schopna celý dluh uhradit, neboť by si postupně menší částky odkládala bokem. 4. Na základě provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Z daňového dokladu [číslo] soud zjistil, že žalobkyně vystavila žalované fakturu na částku 1 950 Kč za pobyt na protialkoholní záchytné stanici, přičemž faktura byla vystavena dne [datum] a její splatnost byla stanovena na den [datum]. Z listiny označené jako uznání dluhu došel soud k zjištění, že žalovaná tímto prohlášením uznala svůj dluh ve výši 1 950 Kč z titulu vyšetření, ošetření a pobytu na záchytné stanici dne [datum]. Uznání dluhu bylo žalovanou podepsáno dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 11. 2020 a podacím lístkem [anonymizováno] žalobkyně prokázala zaslání předžalobní výzvy žalované před podáním žaloby. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění platném a účinném v době ošetření a pobytu žalované na PZS, kdy prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta, a dle ustanovení § 2053 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném v době podepsaní uznání dluhu, neboť uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a právního posouzení soud došel k závěru, že uplatněný nárok je po právu, neboť žalovaná porušila své povinnosti vyplývající ze zákona a neuhradila žalobkyni náklady za pobyt na záchytné stanici. O úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné částky rozhodl soud podle § 1970 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném a účinném k datu splatnosti pohledávky žalobkyně. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 8. Soud shledal, že zastoupení advokátem u žalobkyně nenaplňuje prvek potřebnosti k účelnému uplatňování nebo bránění práva a žalobkyni tedy tento druh nákladu nepřiznal. Podrobněji soud k tomu uvádí, že vychází z premisy dané judikaturou Ústavního soudu, že je-li stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt. Z poslední doby např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. IV. ÚS 909/16, přičemž nutno připomenout, že pojednávaná judikatura Ústavního soudu v průběhu času tendovala k čím dál větší restrikci, pokud jde o náhradu nákladů spojených se zastoupením advokátem. Citovaná tendence byla nastolena nálezem sp. zn. I. ÚS 2929/07 ze dne 9. 10. 2008, kde uvedená teze byla formulována vůči státu, později Ústavní soud přijal obdobné závěry na další veřejnoprávní korporace, zejména statutární města a na některé další subjekty hospodařícími s veřejnými prostředky, tedy i např. nemocnice (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. I. ÚS 195/11). Soud má za to, že v případě žalobkyně šlo o její agendu a tak jí jako subjektu hospodařícím s majetkem státu nepřiznal náhradu nákladů spojených se zastoupením advokátem. Nicméně bylo by nespravedlivé, aby ji nepřiznal alespoň takové náklady, které by mohla uplatnit, kdyby nebyla zastoupena vůbec. Proto rozhodl tak, jako je uvedeno výše. 9. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta za středníkem, kdy soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Takto rozhodl na základě výslechu žalované, ze kterého vyplynulo, že pracuje v pohostinství, z důvodu epidemie Covidu jí výrazně poklesly příjmy a od léta 2020 v podstatě pracuje za ubytování. S ohledem na to, že nedisponuje žádným účtem, ze kterého by mohla provádět úhradu ve splátkách, a provádění menších plateb by ji finančně neúměrně zatěžovalo, považuje soud za vhodnější stanovit splatnost nároku i nákladů řízení na dobu 4 měsíců od právní moci rozsudku.