11 C 12/2020-108 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané mu žalovanou a datované dnem [datum]. Svůj návrh odůvodnil tak, že je zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici obchodního zástupce, že náplní práce je komunikace s klienty, vyhledávání nových klientů a sjednávání nových zakázek, že žalovaná nikdy nesdělila žalobci výhrady k jím vykonávané práci, avšak dne [datum] mu doručila okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu údajné zpronevěry částky [částka]. Pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13. 3. 2014, č. j. 22 C 80/2012-193, byla určena neplatnost tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru. Dále uvedl, že dne [datum] mu žalovaná doručila výpověď z důvodu nadbytečnosti. Pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 1. 12. 2017, č. j. 22 C 292/2014-392, byla určena neplatnost této výpovědi. Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto dovolacím soudem dne [datum]. Dále uvedl, že dne [datum] mu žalovaná doručila další výpověď z pracovního poměru, datovanou dnem [datum], a to znovu z důvodu nadbytečnosti. Žalobce uvedl, že nebyl seznámen s obsahem rozhodnutí o organizačních změnách, neboť údaj o tom, že došlo ke„ změně počtu a rozvržení pracovních pozic“ je neurčitý, že organizační změny fakticky nenastaly a že výpověď souvisí jen s tím, že byl žalovanou již dvakrát propuštěn a již po prvním propuštění za něj žalovaná přijala, a to dne [datum], jiného zaměstnance, Ing. [jméno] [příjmení]. V obchodním oddělení žalované dále působil jeho ředitel Ing. [jméno] [příjmení], obchodní zástupce pro [příjmení] [jméno] [příjmení] a obchodní zástupce pro Slovensko [jméno] [příjmení]. Žalobce uvedl, že podle jeho přesvědčení trval tento stav od roku 2012 až do současnosti, přičemž u žalované nedošlo k faktické změně, nýbrž k pouhému přejmenování pracovních pozic v rámci obchodního oddělení. Výpověď žalobci je dána tím, že žalovaná nechce žalobce dále zaměstnávat, neboť je osobou nepohodlnou a domáhající se svých práv, ale zároveň s ním nechce ukončit pracovní poměr dohodou s uspokojením jeho mzdových nároků. Dále uvedl, že neplatnost výpovědi sdělil žalované dopisem ze dne [datum]. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a k žalobě se vyjádřila tak, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] bylo žalobci dáno pro podezření z jednání, které mohlo naplňovat skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry, a že byť následně byla soudem vyslovena jeho neplatnost, došlo k zásadnímu narušení nezbytné důvěry a vztahů mezi stranami, které bylo následně vystupňováno vedením několika soudních řízení (o neplatnost ukončení pracovního poměru a o náhradu mzdy). Žalovaná uvedla, že není pravdou, že by byla se žalobcovou prací spokojena, nýbrž že žalobce u ní již řadu let fakticky nepracuje a omezuje se na„ opakované, dlouhodobé a téměř až šikanózní uplatňování údajných nároků“, zejména náhrady mzdy za období přesahující„ zákonný limit 6 měsíců“ podle § 69 zákoníku práce. K dohodě o ukončení pracovního poměru nedošlo podle ní proto, že žalobce bez jakékoli známky kompromisu vždy požadoval uhrazení všeho, na co má dle svého přesvědčení nárok. K podstatě nynějšího sporu žalovaná uvedla, že výpověď datovaná dnem [datum] je zcela platná, neboť rozhodnutí o organizační změně je faktickým jednáním, které nemá předepsanou formu a u něhož postačí seznámit s ním zaměstnance ve výpovědi, že výpověď není vágní, neboť v ní je uvedeno, že„ organizační změny spočívají ve změnách počtu a rozvržení pracovních pozic v rámci obchodního oddělení“ zaměstnavatele (tj. žalované), a že rozhodnutí o organizační změně přijal dne [datum] vedoucí odštěpného závodu žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], a to zcela nezávisle na probíhajících soudních sporech, neboť jeho účelem bylo reagovat na aktuální hospodářskou situaci, změny trhu a dopady vyhlášení nouzového stavu na jaře 2020. Žalovaná zdůraznila, že u rozhodnutí o organizační změně se může soud zabývat pouze tím, zda bylo opravdu přijato oprávněnou osobou, jinak je nemůže posuzovat, přičemž výběr nadbytečného zaměstnance je výlučně na zaměstnavateli a soud není oprávněn tento výběr přezkoumávat. Uvedla, že není pravdou, že by výpověď žalobci byla dána v důsledku předchozích sporů mezi stranami. 3. Žalovaná byla soudem vyzvána, aby jmenovitě uvedla zaměstnance, jejichž pozice byla zrušena rozhodnutím o organizační změně, a aby soudu předložila jejich pracovní náplně. K tomu žalovaná soudu pouze sdělila, že byla zrušena pozice obchodních zástupců v obchodním oddělení, kterou v té době zastával pouze žalobce. Pozice obchodních zástupců nebyla od té doby obnovena. 4. Jelikož z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalované bylo zjištěno, že žalovaná je právnickou osobou se sídlem v zahraničí (v Polské republice), která se řídí polským právem a která má na území České republiky organizační složku – odštěpný závod, zabýval se soud nejprve svou mezinárodní příslušností. Při tom dospěl k závěru, že na věc je třeba aplikovat ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a to zejména článku 21 odst. 1, podle něhož zaměstnavatel, který má bydliště (resp. s ohledem na článek 63 též sídlo – pozn. soudu) v některém členském státě, může být žalován … b) v jiném členském státě: i) u soudu místa, kde nebo odkud zaměstnanec obvykle vykonává svou práci, nebo u soudu místa, kde svou práci obvykle vykonával naposledy… Mezi stranami nebylo sporu, že žalovaný jako zaměstnanec naposledy obvykle vykonával svou práci pro žalobkyni v České republice. Mezinárodní příslušnost českých soudů je proto dána a ostatně ani nebyla nikým zpochybňována. 5. Mezi stranami byly nesporné a soud vzal za svá zjištění následující skutkové okolnosti. Žalobce byl zaměstnán u žalované jako obchodní zástupce na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] (shodné zjištění vyplývá i z vlastního textu této pracovní smlouvy). Dne [datum] obdržel žalobce výpověď, datovanou [datum], pro nadbytečnost z důvodu organizační změny, která byla ve výpovědi charakterizována tak, že došlo ke změnám v počtu a rozvržení pracovních pozic. Žalobce byl seznámen s rozhodnutím o organizačních změnách ze dne [datum] pouze touto výpovědí, k žádnému jinému sdělení o organizačních změnách nedošlo. Již v době okamžitého zrušení pracovního poměru, ke kterému došlo [datum], žalovaná v obchodním oddělení zaměstnávala Ing. [příjmení], pana [příjmení] a pana [příjmení]. Žalovaná do obchodního oddělení přijala od [datum] Ing. [příjmení]. Dne [datum] dala žalovaná žalobci výpověď pro nadbytečnost, přičemž ta byla zdejším soudem shledána neplatnou; jeho rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím odvolacího soudu s právní mocí dne [datum]. Žalobce sdělil žalované, že předmětná výpověď datovaná [datum] je neplatná, přičemž tak učinil dopisem ze dne [datum], který byl zaslán žalované (shodné zjištění vyplývá i z textu tohoto dopisu). Žalovaná žalobci nepřidělovala práci v celém období od prvního okamžitého zrušení pracovního poměru dne [datum] až do dání předmětné výpovědi datované [datum]. Žalovaná nepřiděluje žalobci práci ani po této poslední výpovědi (což žalovaná odůvodňuje tím, že podle ní pracovní poměr skončil). 6. Z provedených důkazů, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, soud učinil následující skutková zjištění. Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] bylo zdejším soudem shledáno neplatným, a to z toho důvodu, že nebylo prokázáno, že by žalobce převzal v hotovosti částku [částka], která měla náležet žalované a kterou jí údajně nepředal (zjištěno z rozsudku zdejšího soudu ze dne 13. 3. 2014, č. j. 22 C 80/2012-193, který nabyl právní moci dne [datum]). Výpověď daná žalobci žalovanou ze dne [datum] byla zdejším soudem rovněž shledána neplatnou, a to z toho důvodu, že rozhodnutí vedoucího organizační složky Ing. [příjmení] bylo přijato pouze za účelem možnosti ukončení pracovního poměru se žalobcem, tedy rozhodnutí o organizační změně nebylo přijato a nemohlo být příčinou nadbytečnosti jakéhokoli zaměstnance (zjištěno z rozsudku zdejšího soudu ze dne 1. 12. 2017, č. j. 22 C 292/2014-392). Rozsudek zdejšího soudu byl odvolacím soudem v této části potvrzen (zjištěno z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2018, č. j. 23 Co 239/2018-434) a dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto (zjištěno z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2020, č. j. 21 Cdo 3992/2019-570). 7. Výpověď datovaná dne [datum], která je předmětem nynějšího řízení, uváděla, že„ Zaměstnanec se v návaznosti na organizační změny přijaté u Zaměstnavatele stal nadbytečným. Uvedené organizační změny spočívají ve změnách počtu a rozvržení pracovních pozic v rámci obchodního oddělení Zaměstnavatele v [obec], jak o nich bylo rozhodnuto Zaměstnavatelem dne [datum]. Zachování Zaměstnance na pracovní pozici, kterou u Zaměstnavatele zastává, již v příčinné s