13 C 105/2021-71 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 26. 3. 2021 domáhala zaplacení částky celkem 5 700 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 25. 10. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě uvedená právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 700 Kč. K uzavření smlouvy o úvěru došlo elektronickou formou na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit i s úrokem v celkové částce 8 499 Kč do 19. 11. 2016, avšak sjednanou částku řádně a včas neuhradil. Vedle splacení úvěru s úrokem z prodlení požadovala žalobkyně úrok v kapitalizované výši 2 799 Kč, a požadovala též zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2018 s účinností k témuž dni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 12. 7. 2018. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinný. Usnesením ze dne 26. 8. 2021, č. j. 13 C 105/2021-67, soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání s tím, že pakliže se žalovaný v soudem stanovené lhůtě 7 dní k tomuto usnesení nikterak nevyjádří, soud bude mít za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu, zatímco žalovaný se k uvedenému usnesení nevyjádřil. Soud z výše uvedených důvodů rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel dne 25. 10. 2016 smlouvu o úvěru číslo [anonymizováno] (dále jen„ smlouva“), dle které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 700 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 999 Kč, a to pouze v jedné splátce splatné po 25 dnech od poskytnutí úvěru, tj. dne 19. 11. 2016. Z přiložené historie transakcí na účtu vedeného u [právnická osoba], vyplývá, že původním věřitelem byla dne 25. 10. 2016 odeslána částka ve výši 2 700 Kč na stejné číslo účtu, které žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru, čímž vzal soud za prokázané, že původním věřitelem byla žalovanému tvrzený úvěr poskytnut. Ze smlouvy o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že z původního věřitele žalovaného byla touto smlouvou na žalobkyni postupena předmětná pohledávka za žalovaným. Žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky dne 12. 7. 2018 a následně mu dnem 11. 3. 2021 zaslala předžalobní výzvu k plnění. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalovaný čerpal od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky jako úvěr, na ty však ničeho neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně ujednala se žalobkyní postoupení svých pohledávek žalobkyni a postoupení žalovanému oznámila, nato ho vyzvala k zaplacení dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce v předžalobní výzvě k plnění. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci vznikla žalovanému právní povinnost nesplacené peněžní prostředky v částce 2 700 Kč (které byly v řízení požadovány jako jistina) žalobkyni uhradit. Soud proto shledal žalobu v rozsahu částky 2 700 Kč a dále úroku z prodlení z ní důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl (výrok I.). Ohledně žalobkyní požadovaného nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč a nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 799 Kč soud shledal ujednání, kterým byly porušeny dobré mravy v dikci § 2 odst. 1 o. z., a to zejména ve výši RPSN úvěru ve výši 9 936,70 % a nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty přesahující jistinu dluhu. K tomu soud konstatuje, že původní jistina dluhu činila částku 2 700 Kč, která byla na základě smlouvy žalovanému poskytnuta s tím, že jí do 25 dnů od poskytnutí úvěru vrátí. Poplatek za poskytnutí úvěru měl činit částku 999 Kč. Tím, že žalovaný nesplnil povinnost ve lhůtě 25 dnů poskytnutý úvěr s poplatkem žalobkyni vrátit, byl mu dluh navýšen až na výslednou částku 8 499 Kč, a to na základě smluvní pokuty a kapitalizovaného úroku, které by ve svém důsledku pro žalovaného znamenaly ztrojnásobení dlužné částky. Vzhledem k výše uvedenému soud nárok na zaplacení smluvní pokuty a nárok na úhradu kapitalizovaného úroku výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť v nich spatřuje porušení dobrých mravů, neboť oba tyto nároky převažují jistinu dluhu, a jejich přiznáním žalobkyni by došlo k tomu, že žalovaný namísto dlužné částky 2 700 Kč by mu byla uložena povinnost zaplatit částku 8 499 Kč. Soud má za to, že oprávněná očekávání žalobkyně spojené s prodlením úhrady dluhu plně vyváží zákonný úrok z prodlení z poskytnutého úvěru (jistiny dluhu). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu zhruba jedné třetiny, zatímco neúspěšná byla v rozsahu zhruba dvou třetin. Třebaže byla žalobkyně zhruba ve dvou třetinách neúspěšná, soud rozhodl výrokem III. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaného„ úspěch“ ve věci byl zapříčiněn vyhodnocením věci soudem, nikoliv aktivitou žalovaného, kterému žádné náklady řízení ani nevznikly. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.