13 C 14/2021-29 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobce se domáhal žalobou obdrženou soudem dne 19. 1. 2021 po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že zřejmým nedopatřením zaslal žalovanému finanční prostředky ve výši 6 250 Kč na účet žalovaného, když zaměnil čísla bankovních účtů. Žalobce si od banky vyžádal identifikaci majitele účtu a zjistil, že majitelem účtu je žalovaný. Posléze žalovaného vyzval k navrácení obdržených finančních prostředků, načež mu žalovaný sdělil, že nemá přístup k výpisu z banky a žádnou platbu ze strany žalobce na svém účtu neeviduje. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku, avšak tuto se mu nepodařilo doručit. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinný. Žalovaný je státním příslušníkem Kyperské republiky, a proto vztah mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je vztahem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a jakým právem se tento vztah účastníků řídí. Na vztahy s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Pravomoc českých soudů k rozhodnutí této věci proto vyplývá z čl. 7 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a to s ohledem na to, že ke vzniku kvazideliktní odpovědnosti (bezdůvodného obohacení) došlo na území ČR. Usnesením ze dne 2. 6. 2021, č. j. [číslo jednací], soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání s tím, že pakliže se žalovaný v soudem stanovené lhůtě 7 dní k tomuto usnesení nikterak nevyjádří, soud bude mít za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila podáním učiněným vůči soudu dne 3. 6. 2021. Žalovaný se k uvedenému usnesení nevyjádřil. Soud z tohoto důvodu rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. O úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1968, 1969 a 1970 o. z., přičemž jeho výši stanovil § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a vzal za prokázaná tvrzení žalobce, že dne 11. 5. 2020 zadal na svém účtu v internetovém bankovnictví platbu ve výši 6 250 Kč, když omylem zaměnil číslo účtu požadované, za číslo účtu žalovaného. Na základě přiloženého potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady soud zjistil, že ve výše uvedený den tato platba odešla na účet, který byl posléze identifikován jako účet žalovaného, což žalobce zjistil prostřednictvím banky, u která žalovanému vede účet. Žalobce se proto domáhal vydání zaslané částky žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení, pročež zaslal žalovanému předžalobní upomínku k úhradě této částky včetně nákladů spojených s identifikací majitele účtu, vyúčtovaných bankou žalovaného jakožto věcné náklady ve výši 302,50 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 552,50 Kč, sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. kvalifikovaná výzva k plnění a 3. podání návrhu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Ze soudního spisu nevyplynulo, že by právní zástupkyně žalobce byla plátkyní DPH, a proto se přiznává náhrada nákladů řízení bez DPH. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení, v tomto řízení byl zastoupen advokátkou, bylo ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobce. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.