13 C 77/2021-38 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 26. 5. 2021 domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobkyni žalovanou částku. To odůvodňovala tím, že žalobkyně vyplácela starobní důchod paní [jméno] [příjmení] na účet vedený u žalované a na tento účet zaslala dne 5. 4. 2019 splátku důchodu v žalované výši za období od 8. 4. 2019 do 7. 5. 2019, která však již paní [příjmení] nenáležela, neboť tato dne 19. 3. 2019 zemřela. Žalobkyně dne 10. 4. 2019 vyzvala žalovanou k vrácení důchodu, což žalovaná odmítla s tím, že na účtu není disponibilní zůstatek. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítla, že má povinnost vracet přijaté platby na důchod již zemřelé osoby pouze do výše disponibilního zůstatku. Takový zůstatek však nebyl, a proto žalovaná žalovanou částku nevrátila. Mezi stranami nebylo sporu o skutkovém stavu, tedy nebylo sporu o tom, že žalobkyně vyplácela starobní důchod paní [příjmení] na účet vedený u žalované, že zaslala dne 5. 4. 2019 splátku důchodu na období od 8. 4., byť paní [příjmení] dne 19. 3. 2019 zemřela a nebylo sporu o tom, že žalovaná částku odmítla vrátit. Mezi stranami bylo v zásadě sporné pouze právní posouzení věci. Z nesporných tvrzení vzal soud za prokázané, že žalobkyně poukázala na účet [jméno] [příjmení] vedený u žalované dne 5. 4. 2019 částku 14 400 Kč jako důchod za duben 2019. Z nesporných tvrzení má soud za prokázané, že paní [příjmení] zemřela dne 19. 3. 2019 Z nesporných tvrzení vzal soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou dne 10. 4. 2019 vyzvala k vrácení splátky důchodu. Z Pravidel pro poukaz výplat důchodů na účty u bank uzavřených mezi žalobkyní a žalovanou dne 18. 2. 2008 vzal soud za prokázané, že si strany sjednaly v článku III této dohody, že s ohledem na to, že se důchod vyplácí dopředu a nelze tak zabránit tomu, aby byly poukázány prostředky i po úmrtí příjemce důchodu, musí být zajištěna návratnost těchto, ze zákona již nenáležících plateb důchodů. Možnost zúčtování nenáležících plateb musí být součástí ujednání mezi majitelem účtu a bankou nebo spořitelním a úvěrovým družstvem. Na účty, kde nebude tato podmínka zajištěna, nemůže být výplata důchodu poukazována. Vyžádané platby banka zúčtuje a vrátí na účet [obec] [anonymizována tři slova] nejpozději do 10 dnů ode dne doručení vyžádání. Pokud banka nemůže z plateb na účet zemřelého vrátit [obec] [anonymizována tři slova] jejich plnou výši z důvodu nedostatku finančních prostředků, vrátí [obec] [anonymizována tři slova] částku, kterou lze z daného účtu zúčtovat. Důvod nevrácení pak uvede v tiskopise. Z výpisu účtu paní [příjmení] vedeného u žalované soud zjistil, že ke dni 5. 4. 2019 činil zůstatek na účtu paní [příjmení] - 50 638 Kč. Tento den přišla na účet platba z účtu žalobce ve výši 14 400 Kč a o tuto částku byl ponížen záporný zůstatek na účtu na - 36 238 Kč. Následně již z účtu paní [příjmení] neodešly žádné jiné platby. Ze smlouvy o povoleném přečerpání ze dne 6. 8. 2018 vzal soud za prokázané, že žalovaná a paní [příjmení] uzavřely smlouvu umožňující přečerpání účtu do kontokorentu až do výše 60 000 Kč. Soud zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: žalobkyně vyplatila na účet [jméno] [příjmení] splátku důchodu ve výši 14 400 Kč, tato však mezitím zemřela a žalobkyně proto požádala žalovanou o vrácení vyplaceného důchodu. Žalovaná ihned po příchodu platby zaúčtovala platbu na snížení záporného zůstatku na účtu [jméno] [příjmení] s povoleným kontokorentem a částku odmítla vrátit s tím, že na účtu není disponibilní zůstatek. Žádná jiná platba z účtu po úmrtí [jméno] [příjmení] neodešla a strany měly uzavřenou dohodu o návratnosti plateb důchodu v případě smrti důchodce. Podle § 116 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. se dávky důchodového pojištění vyplácejí dopředu v pravidelných měsíčních splátkách. Podle § 64 odst. 6 zákona č. 155/1995 Sb. v případě vyplacení důchodu, který již nenáležel proto, že oprávněný zemřel, přejde v případě, že prostředky nevrátila banka, povinnost dávku vrátit na manžela, další vyjmenované osoby, popřípadě se vypořádá v rámci dědictví. V daném případě si však strany smluvně sjednaly, že banka je povinna si počínat tak, aby tyto prostředky mohla vrátit a zavázala se nezřizovat produkty, které tomu brání. Tím, že žalovaná zřídila zemřelé kontokorentní účet a pohledávku z čerpaného kontokorentu okamžitě snižovala o přijaté plnění důchodu, postupovala v rozporu se smluvním ujednáním s žalobkyní. Tímto postupem totiž fakticky u všech klientů, kteří mají kontokorent se záporným zůstatkem, reálně znemožnila vracení části, popřípadě celého důchodu. Podle § 2991 OZ ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch protiprávním užitím cizí hodnoty. Tím, že žalovaná otevřela zemřelé kontokorentní účet, na jehož záporný zůstatek používala veškeré příchozí platby, postupovala v rozporu se smluvním ujednáním mezi žalobkyní a žalovanou. Pokud tedy došlé plnění použila, ačkoliv se zavázala postupovat tak, aby k takové situaci nedošlo, protiprávně užila cizí hodnotu a bezdůvodně se obohatila. Proto soud rozhodl, že musí žalobkyni žalovanou částku zaplatit. Podle § 1970 OZ v případě prodlení s peněžitým plněním může věřitel požadovat rovněž úrok z prodlení, který je stanoven prováděcím předpisem k občanskému zákoníku – nařízením vlády. Protože podle smluvního ujednání měla žalobkyně prostředky vrátit do 10 dnů od výzvy, tímto okamžikem se dostala do prodlení. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení až od data pozdějšího, a proto soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku o příslušenství. Ohledně nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že byla žalobkyně zcela úspěšná, vzniklo jí právo na náhradu nákladů řízení, které však nepožadovala. Proto soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku o nákladech řízení. Ohledně nákladů řízení státu soud rozhodl samostatným usnesením.