26 C 182/2021-69 — Obvodní soud pro Prahu 8

Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky 16 971 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 971 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, částky 3 824,66 Kč, úroku ve výši 59,88 % p.a z částky 14 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 515,89 Kč a úroku ve výši 8,25 % p.a z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 36 504 Kč, s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě dne [datum] úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok 59,88 % p.a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 845 Kč splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce počínaje srpnem 2020. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení, do data zesplatnění celého úvěru neuhradila ničeho. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 498 Kč (2 x 249 Kč) a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalované došlo ke dni [datum] zesplatnění celého úvěru, čímž se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 16 073,54 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalovaná tak žalobci dluží novou jistinu úvěru v celkové výši 16 073,54 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 14 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 073,54 Kč), smluvní pokutu 498 Kč, náhradu nákladů 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 16 073,54 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do vyhotovení žaloby ve výši 3 824,66 Kč, a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 14 000,00 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Žalobce požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 59,88 % p.a., za dobu od 91. dne prodlení (tedy za dobu od [datum]) žalobce tento úrok uplatňuje v nominální úrokové sazbě 8. 25 % p.a. Žalovaná se nijak nevyjádřila. Na základě provedených důkazů má soud za to, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud v první řadě nemá za prokázané uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky. Jak uvedl žalobce, měla být tato smlouva uzavřena elektronicky. Ustanovení § 562 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o.z.) podmiňuje zachování písemné formy u elektronických prostředků tím, že umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Smlouva o úvěru, ze které žalobce dovozuje svůj nárok, neobsahuje podpis žalované, pouze její předtištěné jméno a další osobní údaje, a ani z ostatních důkazů nelze uzavření smlouvy dovodit. V daném případě tak absentuje jasný, vážný a srozumitelný projev vůle směřující k uzavření smlouvy a nelze spolehlivě určit, že žalobcem předložená úvěrová smlouva je skutečně projevem vůle žalované, neboť neobsahuje její podpis a osobu jednajícího tak nelze spolehlivě ztotožnit. Soud má však z předloženého výpisu z účtu za prokázané, že dne [datum] zaslal žalobce na účet č. [bankovní účet] částku 14 000 Kč. S ohledem na shora uvedenou absenci smlouvy o úvěru byla částka 14 000 Kč poskytnuta žalované bez právního důvodu a představuje tak na její straně bezdůvodné obohacení, které je žalovaná ve smyslu § 2991 a násl. o.z. povinna žalobci vydat. Proto soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky počítaným od data [datum], od nějž žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i kdyby žalobce prokázal uzavření smlouvy mezi účastníky, má soud za to, že na takovou smlouvu - ve znění, v jakém ji (na straně žalované bez podpisu) žalobce předložil soudu - by bylo třeba hledět jako na neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Žalované měla být poskytnuta jistina úvěru ve výši 14 000 Kč s tím, že RSPN byla sjednána ve výši 79,38 % (avšak s tím, že na listině„ Oznámení o schválení úvěru“ je uvedeno RPSN 82,09 %), celkem měla žalovaná dle smlouvy zaplatit 30 420 Kč, tedy více než dvojnásobek jistiny. Smlouva tak jako celek stanovuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch žalované jako spotřebitele, zejména za situace, kdy se jednalo o smlouvu adhezní, jejíž obsah žalovaná neměla reálnou možnost ovlivnit. Za této situace má proto soud za to, že smlouva jako celek odporuje dobrým mravům, přičemž intenzitu tohoto rozporu má soud za zjevnou ve smyslu § 588 o.z. Smlouva – pokud by se ukázala jako uzavřená – by byla absolutně neplatná, k čemuž soud přihlíží i bez návrhu. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021- 126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Odvolací soud v daném případě vycházel z úrokové sazby na spotřebu pro domácnosti celkem 8,7 %, případně s fixací sazby do 5 let, tj. 8,03 % ročně. Je tak zřejmé, že sjednaná sazba RPSN 79,38 % ročně převyšuje běžnou míru úrokových sazeb přibližně devítinásobně. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl ve věci úspěch co do částky 14 000 Kč s přísl. z 20 795,66 Kč, uspěl tedy z 67 %. Naopak neuspěl v části, v níž byla žaloba zamítnuta (6 795,66 Kč, tedy z 33 %). Při plném úspěchu by mu náležela náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 040 Kč za soudní poplatek za žalobu, dále z odměny advokáta dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť žalobce vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu (např. 24 C 203/2021) která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) a.t., jehož obtížnost podání spočívá toliko ve vyplnění jednotlivých kolonek formuláře, a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč. Soud určil tuto odměnu na částku 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby včetně jejího doplnění, 3. jednoduchá výzva k plnění), a ve výši 1 940 Kč dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu za jeden úkon právní služby (účast na jednání dne [datum]), a dále náhrady hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby tři po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a jeden po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobce plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 722 Kč. Celkové náklady činí 5 202 Kč. Žalobce však uspěl ze 79 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení ze 34 % ([číslo]); 34 % z částky 5 202 Kč pak činí 1 769 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, jemuž byla přiznána náhrada nákladů, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.