26 C 33/2021-97 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky 36 004,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 154,82 Kč od 1. 11. 2019 do 8. 1. 2020, z částky 38 154,82 Kč od 9. 1. 2020 do 16. 2. 2020, z částky 37 004,82 Kč od 17. 2. 2020 do 28. 5. 2020, z částky 36 004,82 Kč od 29. 5. 2020 do 28. 9. 2020 a z částky 34 004,82 Kč od 29. 9. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 16. 3. 2016 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] v níž se [anonymizována dvě slova] zavázala poskytnout žalované finanční službu spočívající v možnosti žalované disponovat finančními prostředky poskytnutými [anonymizována dvě slova] ve výši 68 459,92 Kč. Žalovaná se zavázala řádně hradit měsíční splátky ve výši 2 000 Kč. Žalovaná načerpala finanční prostředky dne 15. 8. 2016, avšak nehradila měsíční splátky pravidelně a [anonymizována dvě slova] proto celý úvěr ke dni 31. 10. 2019 zesplatnil. Žalovanou částku ve výši 36 004,82 Kč tvoří jistina ve výši 30 139,37 Kč, úrok ve výši 4 175,25 Kč, poplatky ve výši 600 Kč, smluvní pokuta ve výši 491,20 Kč a dlužné pojistné ve výši 599 Kč [anonymizována dvě slova] postoupil pohledávku za žalovanou s účinností ke dni 3. 7. 2018 na žalobce. Ten vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, avšak neúspěšně. 2. Žalovaná se nijak nevyjádřila. 3. Podáním ze dne 19. 2. 2021 žalobce k výzvě soudu doplnil, že žalovaná uhradila 67 205 Kč, dlužná částka činí 34 004,82 Kč, neboť žalovaná před podáním žaloby dále uhradila 2 000 Kč. Ohledně této částky vzal proto žalobce žalobu zpět. 4. Na jednání konaném dne 10. 6. 2021 byl žalobce podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poučen, že doposud uvedená skutková tvrzení jsou neúplná a je nezbytné, aby doplnil skutková tvrzení ohledně toho, jakým způsobem právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalované, k jakým konkrétním zjištěním dospěl, jaké zjistil její příjmy a výdaje, případně další závazky a vysvětlil dataci úroků uvedených v žalobním petitu s tím, že nedoplněním skutkových tvrzení a nenavržením důkazů se žalobce vystavuje neunesení břemene tvrzení a důkazního. Vzhledem k tomu, že se jednalo o totožnou výzvu, jaká byla žalobci dána usnesením ze dne 8. 2. 2021, č.j. 26 C 33/2021-77, nevyhověl soud žádosti žalobce o poskytnutí lhůty k doplnění skutkových tvrzení. Žalobce při jednání výzvě nevyhověl a skutková tvrzení požadovaným způsobem nedoplnil. 5. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. proto soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, tedy co do částky 2 000 Kč s příslušenstvím, zastavil. Ohledně zbývající části žalobního nároku dospěl soud k závěru, že je nedůvodný. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném do 30. 11. 2016, neboť smlouva byla uzavřena dne 16. 3. 2016. Podle § 9 odst. 1 tohoto zákona věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Z důkazů předložených žalobcem neplyne, že by se jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy jakkoli zabýval úvěruschopností žalované. Příslušná tvrzení a důkazy nebyly žalobcem doplněny, i přesto, že k tomu byl žalobce opakovaně (usnesením i na ústním jednání) vyzván. Vzhledem k tomu, že skutková tvrzení v žalobě nebyla dostatečná a nebyla doplněna žalobcem ani přes poučení soudem podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř., bylo by v rozporu se zásadou rovnosti účastníků (srov. čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), aby soud svou činností v podstatě plnil (a nahrazoval) procesní aktivitu žalobce, jde-li o splnění požadavků na účastníky řízení ohledně povinnosti tvrzení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2268/2011, ze dne 23. 5. 2012, týkající se vymezení uplatňovaného nároku v žalobě). Procesní aktivita a odpovědnost účastníků řízení by tím byla popřena a přenášena na soud, což by bylo v rozporu se základními zásadami občanského sporného řízení (k tomu viz rozsudek NS ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1396/2010). 8. S ohledem na absenci skutkových tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalované dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná. Finanční prostředky tak byly poskytnuty žalované bez právního důvodu a bylo by možno hovořit toliko o jejím bezdůvodném obohacení, které by ve smyslu § 2991 a násl. o.z. byla povinna žalobci vydat. Žalobce tvrdil, a plyne to i z předloženého přehledu čerpání úvěru, že žalovaná ke dni 17. 9. 2019 celkem uhradila 67 205 Kč. Dále žalovaná uhradila částku 2 000 Kč, ohledně níž vzal žalobce žalobu částečně zpět. Je tedy zřejmé, že žalovaná v plné výši vrátila částku 68 459,92 Kč, kterou dle tvrzení žalobce vyčerpala, a bezdůvodné obohacení na její straně nevzniklo, resp. bylo vydáno. Proto soudu nezbylo než žalobu zamítnout. 9. O nákladech řízení rozhodl soud za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.