26 C 41/2021-32 — Obvodní soud pro Prahu 8

Podanou žalobou se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky 3.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % od 25. 12. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný byl dne 24. 11. 2019 po vyhodnocení ze strany lékaře ošetřen v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], která je provozována žalobcem, neboť vykazoval zřetelné známky opilosti a nekoordinoval své pohyby, čímž ohrožoval zejména sebe. Po provedené dechové zkoušce byla zjištěna hodnota alkoholu v krvi 2,36 promile. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt byl žalovanému dne 24. 11. 2019 vystaven daňový doklad [číslo] znějící na částku 3.000 Kč se splatností dne 24. 12. 2019, žalovaný svůj dluh vůči žalobci dne 24. 11. 2019 písemně co do důvodu a výše uznal. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak neúspěšně. Soud vyzval žalovaného, aby se k žalobě vyjádřil. Dále soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, žalobce v žalobě uvedl, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, zjistil soud následující skutkový stav: Z listiny„ Faktura-daňový doklad“ [číslo] soud zjistil, že dne 24. 11. 2019 vystavil žalobce žalovanému fakturu na částku 3.000 Kč se splatností 24. 12. 2019 za pobyt v protialkoholní záchytné stanici. Z uznání dluhu ze dne 24. 11. 2019 plyne, že žalovaný svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše uznal a zavázal se jej zaplatit do 30 dnů od podpisu této listiny. Z lékařské zprávy plyne, že žalovaný byl ošetřen na Protialkoholní záchytné stanici [ulice] s pozitivním výsledkem na alkohol 2,36 promile. Z listiny„ Poslední výzva k zaplacení dlužné částky – předžalobní upomínka“ plyne, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného dne 23. 7. 2020 k úhradě dlužné částky. Po právní stránce soud skutkový stav zjištěný z tvrzení žalobce posoudil podle ustanovení § 89e zákona č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách, dle kterého prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Žalovaný svůj dluh vůči žalobci písemně co do důvodu a výše uznal, čímž se má dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku za to, že dluh v tomto rozsahu trval. Na základě těchto skutečností soud uzavřel, že žaloba je důvodná, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl ošetřen v protialkoholním zařízení provozovaném žalobcem, přičemž netvrdil ani neprokázal, že by žalobci uhradil vzniklé náklady. Proto mu soud uložil zaplatit žalobci žalovanou částku. O úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce je příspěvkovou organizací zřízenou [územní celek] a k hájení svých zájmů je finančně i personálně zajištěn, a není proto důvod, aby výkon práv a povinností přenášel na advokáta jakožto soukromý subjekt (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 909/16). Není tím vyloučeno, aby za zcela výjimečných okolností zastoupení advokátem mělo povahu účelného uplatňování či bránění práva. Tak by tomu mohlo být v případě mimořádně obtížného dlouhotrvajícího sporu, kdy k efektivnímu uplatnění či bránění práva je třeba odborně zaměřeného advokáta. V dané věci se však jedná o běžný a nikoliv obtížný spor o zaplacení částky představující náklady za ošetření na záchytné stanici, které žalovaný uznal co do důvodu i výše. Z daného důvodu není možné přiznat náklady vynaložené na právní zastoupení jako náklady účelně vynaložené. Za účelně vynaložený náklad je třeba považovat soudní poplatek ve výši 400 Kč, žalobci dále náleží paušální náhrada hotových výdajů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 2 úkony po 300 Kč, tedy 600 Kč (1. předžalobní výzva, 2. podání žaloby včetně jejího doplnění), celkové náklady tak činí 1.000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, jemuž byla přiznána náhrada nákladů, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo dle § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.