27 C 30/2021-45 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] smlouvu o úvěru, na jejímž základě dne 27. 2. 2017 poskytl žalované na její bankovní účet částku 2 500 Kč. Tato částka měla být žalovanou vrácena nejpozději dne 26. 5. 2017, což však neučinila ani částečně. Právní předchůdce žalobkyně převedl tuto pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Žalovaná do dne podání žaloby na dlužnou částku nic neuhradil, a to ani k výzvě žalobkyně ze dne 2. 2. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], si sjednala s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalované dne 27. 2. 2017 poukázala na bankovní účet č. [bankovní účet] vedený na jméno žalované částku 2 500 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Trvání úvěru bylo ujednáno na 88 dní s termínem splatnosti celé částky dne 26. 5. 2017 zpět na účet spol. [právnická osoba] Žalovaná však částku v ujednaném termínu ani částečně nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 byla tato pohledávka za žalovanou převedena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021, a zároveň byla téhož dne žalované zaslána předžalobní výzva. 4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. ve spojení s § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. (o. z.) a § 2 odst. 1 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky, které byla žalovaná povinna vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v ujednané lhůtě. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky ani částečně nevrátila. Právní předchůdce žalobkyně dle § 1879 a násl. o. z. postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. S ohledem na to, že žalovaná nesplnila svou povinnost k vrácení poskytnutých peněžních prostředků, dostala se do prodlení dle § 1968 o. z., a žalobkyně má dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Soud proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni proti žalované požadovanou částku s úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. 5. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), a žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení složenou z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, mimosmluvní odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT), neboť po porovnání s dalšími věcmi žalobkyně vedenými u zdejšího soudu je zjevné, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, a náhrady DPH 21 % ve výši 189 Kč. 6. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.