29 C 325/2021-29 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení dlužné částky představující náklady za ošetření a pobyt v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], dne 20. 10. 2020, která je provozována žalobcem. Žalovaný uznal písemně co do důvodu a výše uznáním svůj dluh stran nákladů za ošetření a pobyt v této stanici. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení za období od 16. 12. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Při splnění podmínek dle § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Jelikož se jedná o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné, je odůvodnění koncipováno v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř., když obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci. 5. Z provedených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 20. 10. 2020 ošetření a pobyt v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], v důsledku čehož byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit částku 3 000 Kč vyúčtovanou dokladem [číslo] za náklady a ošetření, což však neučinil, ačkoliv dluh uznal co do důvodu i výše. Žalobkyně taktéž oprávněně nárokuje zákonný úrok z prodlení ve výši a za období uvedené ve výroku I. rozsudku. 6. Co se týče právního posouzení, vyplývá nárok žalobkyně z ust. § 89e odst. 1 věta prvá zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o.z., výše úroku pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvému dni prodlení. 7. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a zákonná ustanovení proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení. Ta se sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, dále z odměny za 3 úkony právní služby podle ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), (předžalobní výzva, příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) 1 úkon za 200 Kč, v součtu 600 Kč, neboť daný spor vykazuje znaky uvedené v ust. § 14b odst. 1 písm. a), b), c) AT, a proto se i výše náhrady nákladů v rozsahu úkonů právní služby učiněných advokátem jako zástupcem účastníka do podání návrhu na zahájení řízení včetně, řídí tímto ustanovením, dále náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon právní služby, v součtu 300 Kč ve smyslu ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT a dále 21% DPH v částce 189 Kč, celkem tedy 1 489 Kč.