33 C 39/2021-57 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Svůj nárok odůvodnila tak, že je příspěvkovou organizací zřízenou hlavním městem Prahou, že je oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně umístění na střeženém parkovišti a hlídání, že dne [datum] provedla odtah vozidla [registrační značka], že provozovatelem vozidla ke dni odtahu byl žalovaný, že žalovanému v důsledku toho vznikla odpovědnost podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu a že cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozovaném žalobkyní stanoví nařízení hlavního města Prahy [číslo] z roku 2013, a to na [částka] za odtah, dále denně za 1. až 3. den střežení [částka], za 4. až 180. den [částka] a za každý další den [částka]. Podle žalobkyně bylo o pohledávce za odtah a parkovné za dobu od [datum] do [datum] již rozhodnuto pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 6. 2. 2020, č. j. 26 C 256/2019-35, a předmětem nynějšího řízení tak bylo období od [datum] do [datum], tedy 489 dnů, což po [částka] činí celkem [částka]. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni ani přes její výzvu danou před podáním žaloby neuhradil. Žalobkyně dále uvedla, že vozidlo se stále nachází na jejím parkovišti, nebylo zlikvidováno a žalobkyně postupuje tak, že každé zhruba dva roky vyzývá vlastníka vozidla k vyzvednutí a pak žaluje další částky za parkování vozidla. 2. Po poučení soudem podle § 118a o. s. ř. ohledně tvrzení a prokázání hodnoty předmětného vozidla žalobkyně doplnila, že ze zákonné úpravy vyplývá, že hlavní město Praha jako vlastník komunikace je povinno na pokyn strážníka městské policie (či policisty) provést odtah vozidla, které tvoří překážku provozu na pozemní komunikaci, nemá tedy v této otázce na výběr, přičemž není spravedlivé, aby šlo k tíži žalobkyně, že žalovaný je nečinný a nezabezpečil odtah vozidla. 3. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se nedostavil. 4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Žalobkyně je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy a do jejího předmětu činnosti patří mj. odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních a účelových komunikací a jejich hlídání (prokázáno úplným zněním zřizovací listiny žalobkyně). Nařízením rady hlavního města Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti bylo mj. stanoveno, že maximální cena za jeden úplný odtah vozidla činí [částka] a maximální denní cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel činí [částka] za 1. až 3. den, [částka] za 4. až 180. den a [částka] od 181. dne dále (prokázáno textem usnesení rady hlavního města Prahy [číslo] ze dne [datum] a uvedeného nařízení), přičemž hlavní město Praha je oprávněno ke stanovení maximálních cen podle cenového výměru Ministerstva financí [číslo] 2013 (prokázáno uvedeným cenovým výměrem). 6. Jako provozovatel vozidla [registrační značka] byl od [datum] evidován žalovaný, přičemž jde o vozidlo tovární značky Škoda Felicia kombi, [příjmení]: TMBEFF654W0826087, které bylo poprvé zaevidováno [datum] (prokázáno kartou vozidla). 7. Dne [datum] byl žalobkyní proveden odtah uvedeného vozidla na pokyn strážníka městské policie (prokázáno protokolem o odtahu vozidla [číslo]). 8. Žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o odtahu vozidla a vyzvala jej k jeho převzetí (prokázáno oznámením ze dne [datum] a kopií dodejky od zásilky odeslané téhož dne). [příjmení] doručovací adresu žalovaného, než na kterou bylo oznámení zasláno, žalobkyně nezjistila (prokázáno žádostí o informaci ze dne [datum] a odpovědí na ni). Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby (prokázáno výzvou k úhradě ze dne [datum], kopií dodejky od zásilky odeslané dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum] a podacím archem k ní). 9. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 6. 2. 2020, č. j. 26 C 256/2019-35, soud v řízení mezi týmiž účastníky uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení a zamítl žalobu co do částky [částka] s úrokem z prodlení. Soud takto žalobkyni přiznal na jistině částku [částka] za odtah vozidla a dále částku [částka] za parkování vozidla, přičemž nárok nad uvedenou částku zamítl z toho důvodu, že s ohledem na hodnotu vozidla, kterou soud uvažoval v částce [částka], by uložení povinnosti hradit jeho parkování v částce převyšující samotnou hodnotu vozidla bylo zcela nepřiměřené (prokázáno uvedeným rozsudkem). V rozporu s tím, co žalobkyně tvrdila v žalobě, však uvedený rozsudek právní moci nenabyl, neboť v důsledku zpětvzetí žaloby byl zdejším soudem zrušen a řízení zastaveno (prokázáno usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 11. 2020, č. j. 26 C 256/2019-61). 10. Předmětné vozidlo se dosud nachází na parkovišti žalobkyně, přičemž z jeho fotografií, zachycujících mj. špatný stav laku, stěračů a stopy rzi, je zřejmé, že jeho technický stav odpovídá jednak značnému stáří vozidla (podle karty vozidla poprvé zaevidováno v roce 1998, tj. aktuálně je nejméně 23 let staré) a jednak tomu, že se již téměř tři roky nachází na nekrytém venkovním parkovišti bez jakékoli údržby (prokázáno fotografiemi předloženými žalobkyní). Soud považoval za obecně známé, že hodnota vozidel tohoto typu (starých exemplářů modelu Škoda Felicia kombi, které obecně patří do nižší třídy vozidel, přičemž zde zjevně nejde o případ udržovaného tzv. veterána) na trhu se pohybuje nejvýše v nízkých desítkách tisíc korun. Neudržované vozidlo stojící téměř tři roky na odtahovém parkovišti je pak při zohlednění nákladů na ekologickou likvidaci prakticky bezcenné, případně jeho hodnota nepřesahuje jednotky tisíc korun (přičemž soud tento závěr učinil za přiměřeného použití § 136 o. s. ř., neboť provádět odborné ocenění takového vozidla by s ohledem na předpokládané náklady ocenění bylo zjevně neekonomické). 11. Soud tedy po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně provedla odtah a uskladnění (parkování) předmětného vozidla, jehož provozovatelem byl žalovaný, vozidlo se dosud nachází na jejím parkovišti a jeho hodnota je zanedbatelná, nejvýše v řádu jednotek tisíc korun, přičemž přesnější určení hodnoty nebylo pro právní posouzení věci potřebné. 12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Podle § 2 písm. b) téhož předpisu je pro účely tohoto zákona provozovatelem vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu. 13. Z citovaného ustanovení vyplývá, že při skutkovém stavu, který se podává výše, žalobkyni vznikl nárok na úhradu za odtah a parkování, ovšem pokud šlo o vlastní odtah a období od [datum] do [datum], ty nebyly předmětem nynějšího řízení. Pokud šlo o parkování za období od [datum], soud považoval pokračující uskladnění (parkování) vozidla na parkovišti žalobkyně za požadovanou cenu za zjevně neúčelné. Citované zákonné ustanovení nespecifikuje blíže, co tvoří náklady na odstranění vozidla, nicméně při jeho rozumném výkladu nelze dovodit, že tyto náklady zahrnují cenu účtovanou za ponechání vozidla na parkovišti žalobkyně po časově zcela neohraničenou dobu (třeba i dokud se samo zcela nerozpadne, což může trvat i desítky let). Soudu se jeví jako nepřijatelné, aby žalobkyně tímto způsobem pouze čas od času (např. každé dva roky, jak uvedla), nárokovala další a další částky, které přitom dalekosáhle přesahují rozumně odhadovanou hodnotu vozidla. Za rozumnou součást nákladů na odstranění vozidla podle § 45 odst. 4 výše citovaného zákona o silničním provozu by u vozidla tohoto stavu zřejmě mohly být považovány náklady na likvidaci vozidla, což by představovalo i konečné vyřešení výše pohledávek žalobkyně vůči žalovanému, toho se však žalobkyně nedomáhala. 14. Soud proto postupoval ve shodě s judikaturou vyjádřenou mj. nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 150/03, či rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 546/2016 (vydaným ve věci téže žalobkyně); z posledně uvedeného rozsudku vyplývá, že byť se v tomto případě nejedná striktně vzato o náhradu újmy, lze při určení výše nároku postupovat v některých směrech obdobně a případně aplikovat též moderační právo soudu:„ Má-li klasická náhrada škody reparovat způsobenou újmu, přičemž použití moderačního práva je výjimkou, která nastupuje výjimečně k odstranění tvrdosti, jíž by plná náhrada znamenala pro povinnou osobu, musí být u tohoto specifického nároku taková výj