9 C 129/2021-41 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 25. 2. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv je mu tato povinnost uložena zákonem. Usnesením ze dne 27. 7. 2021, č. j. 9 C 129/2021-36, soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání s tím, že pakliže se žalovaný v soudem stanovené lhůtě 7 dní k tomuto usnesení nikterak nevyjádří, soud bude mít za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil již v podaném návrhu, zatímco žalovaný se k uvedenému usnesení nevyjádřil. Uvedené usnesení bylo žalovanému doručováno na adresu jeho bydliště, kde poštou bylo vyznačeno, zásilka uložena dne 4. 8. 2021 a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný si zásilku ve stanovené lhůtě nevyzvedl, byla mu zásilka vhozena dne 18. 8. 2021 do domovní schránky. Soud z výše uvedených důvodů rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně, která v rámci předepsaného procesu zjistila, že žalovaný nemá uzavřené povinné smluvní pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně je po něm z toho důvodu oprávněna požadovat zaplacení příspěvku za každý den, kdy motorové vozidlo, které žalovaný vlastní, nebylo pojištěno. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil, jehož vlastníkem/provozovatelem je žalovaný, byl provozován i přesto, že žalovaný neměl na tento automobil sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně proto vyměřila dle zdvihového objemu válců sazbu denního příspěvku a vynásobila ji počtem dní, po které automobil nebyl pojištěn. Žalovaná částka se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou denní sazbou, jenž je pro tento automobil stanovena ve výši 47 Kč, vynásobenou počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tedy 101 dní. Ze zákona žalovanému vyplývá taktéž povinnost zaplatit žalobkyni také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dle kterého jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 2 odst. 1, písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1350 cm3 do 1850 cm3 včetně ve výši 47 Kč. O úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1968, 1969 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přičemž jeho výši stanovil v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalovaný porušil svou zákonnou povinnost, a vozidlo zanechal nepojištěné od 7. 2. 2020 do 17. 5. 2020, tj. po dobu 101 dní. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil, jehož vlastníkem/provozovatelem je žalovaný, v předmětném období bylo evidováno jako provozované. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Uvedené je podmínkou oprávněnosti nároku na zaplacení příspěvku po žalovaném. Splatnost tohoto příspěvku pak nastává uplynutím nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Příspěvek byl proto splatný dne 6. 10. 2020. Od tohoto data také žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný na uvedenou výzvu nereagoval a příspěvek žalobkyni neuhradil, byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění v intencích § 142a o. s. ř., od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Na uvedenou předžalobní výzvu žalovaný nikterak nereagoval a na dluh žalobkyni neuhradil do dnešního dne ničeho; žalobkyni proto nezbylo nic jiného, než domáhat se přiznání nárokované žalované částky u soudu. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 1 489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměny advokátky ve výši 1 089 Kč Náklady advokátky jsou tvořeny třemi úkony právní pomoci v celkové výši 600 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání návrhu a 3. předžalobní výzva) dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a třemi režijními paušály za jednotlivé úkony v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.