9 C 153/2021-80 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobce se domáhal žalobou podanou u soudu dne 7. 7. 2020 vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 48 641,72 Kč spolu s příslušenstvím. Svůj nárok žalobce odůvodnil tím, že uzavřel s žalovanou dne 30. 1. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě byl žalované po řádném prověření úvěruschopnosti poskytnut úvěr. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, avšak na výzvu žalobce nikterak nereagovala, v důsledku čehož ji žalobce vyzval dopisem ze dne 30. 3. 2020 k úhradě celého poskytnutého úvěru, který nebyl splacen. V důsledku porušení povinnosti žalované splácet úvěr řádně a včas, vyzval žalobce žalovanou také k zaplacení smluvní pokuty a sjednaných úroků. Žalovaná byla usnesením č. j. 9 C 153/2021-68 ze dne 18. 5. 2021 vyzvána, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřila k žalobě, s tím, že pakliže se k žalobě nikterak nevyjádří, ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí vážný důvod, bránící jí, aby se k žalobě vyjádřila, soud rozhodne podle § 153a odst. 1 a 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání. Žalované nebylo toto usnesení doručeno do vlastních rukou, pročež soud ve věci nevydal rozsudek pro uznání. Žalované bylo uvedené usnesení vhozeno po uplynutí úložní doby do domovní schránky, a tudíž se dostalo do její dispozice, a žalovaná měla možnost se s uplatňovaným nárokem seznámit. Žalovaná se ovšem ve věci nikterak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala zcela nečinná. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 14. 9. 2021 a za tímto účelem předvolal oba účastníky. Právní zástupce žalobce se z jednání včas omluvil, zatímco žalovaná se z jednání neomluvila ani se na něj nedostavila, ač jí bylo předvolání vhozeno do domovní schránky. Z těchto důvodů soud jednal ve věci za nepřítomnosti účastníků, neboť považoval nárok žalobce za dostatečně prokázaný, aby mohl ve věci vynést rozsudek. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které umožnil žalobce žalované čerpat úvěr až do úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,86 % ze sjednaného úvěrového rámce. Vedle čerpané jistiny se žalovaná zavázala uhradit žalobci roční úrokovou sazbu ve výši 29,88 % ročně a dále poplatky za poskytnuté služby specifikované v sazebníku poplatků. Žalovaná se zároveň zavázala v případě prodlení splátky úvěru či její části zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Vzhledem k opakujícímu se prodlení byla žalované naúčtována smluvní pokuta dohromady ve výši 1 500 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná čerpala dohromady částku ve výši celých 50 000 Kč, nicméně uhradila pouze částku 14 440 Kč. Protože žalovaná nesplácela jednotlivé splátky poskytnutého úvěrového rámce řádně a včas, žalobce využil svého práva a žalované celou zbývající dlužnou částku zesplatnil a vyzval žalovanou, aby zbytek dluhu zaplatila do 14 dnů od sepsání dopisu s datem 30. 3. 2020. Uvedený dopis byl dne 31. 3. 2020 žalované odeslán prostřednictvím pošty. Žalovaná do dne podání žaloby na této částce nezaplatila ničeho. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud po provedeném dokazování zhodnotil každý důkaz samostatně a všechny důkazy ve vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a soud má z důkazů za prokázané, že žalovaná dlužnou částku obdržela, nicméně svůj dluh nesplácela řádně a včas tak, jak bylo ujednáno ve smlouvě. Žalovaná ke dni podání žaloby dlužila žalobci 48 641,72 Kč, což je součet dlužné jistiny, dlužných poplatků a dlužného pojistného dohromady ve výši 46 681,72 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 460 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Na základě uvedených skutečností soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 946 Kč a odměny advokáta ve výši 2 178 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť žalobce vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci § 14b odst. 1 advokátního tarifu, a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, za tři úkony právní služby po 500 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis předžalobní upomínky a 3. sepis žaloby), a dále náhrady hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby tři po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobce plátcem DPH, náleží k náhradě nákladů právního zastoupení DPH ve výši 21 %, tedy částka 363 Kč. Celková náhrada nákladů řízení žalobce tak činí 4 124 Kč. Na závěr soud podotýká, že úkon advokáta spočívající v omluvě z jednání a doplnění tvrzení soud nepřiznal z důvodu, neboť tento nepovažuje za účelný k hájení práva, když žalobce měl tyto skutečnosti tvrdit již v podané žalobě, nadto soudem nebyl k doplnění skutkových tvrzení vyzván. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení právnímu zástupci žalobce. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.