9 C 157/2021-33 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobou doručenou dne 18. 5. 2021 do datové schránky zdejšího soudu se žalobkyně domáhala zaplacení částky shora uvedené s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí sídla (dále jen„ smlouva“) uzavřené dne 27. 9. 2017 mezi žalobkyní a žalovaným. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když usnesením ze dne 20. 7. 2021, č. j. 9 C 157/2021-23, vyzval žalobkyni a žalované, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání s tím, že pakliže se v soudem stanovené lhůtě 7 dní k tomuto usnesení nikterak nevyjádří, soud bude mít za to, že s rozhodnutím bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila podáním ze dne 29. 7. 2021, přičemž ani jeden z žalovaných se k žalobě nevyjádřil. Soud z tohoto důvodu rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Uvedené usnesení bylo žalovanému [číslo] doručeno fikcí do datové schránky dne 5. 8. 2021, zatímco žalovanému č. 2 bylo doručováno na adresu jeho bydliště, kde poštou bylo vyznačeno, zásilka uložena dne 27. 7. 2021 a vzhledem ke skutečnosti, že zásilku nebylo možné vložit do schránky adresáta, dne 10. 8. 2021 byla zásilka vrácena soudu. Sdělení pro vyvěšení na úřední desce soudu bylo žalovanému č. 2 vyvěšeno dne 16. 8. 2021. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný č. 1 na základě smlouvy užíval virtuální sídlo poskytované žalobkyní na adrese [adresa žalované], tj. od 27. 9. 2017 do 26. 9. 2019. Doba, po kterou byl žalovaný č. 1 oprávněn užívat adresu jako sídlo zapsané v obchodním rejstříku, již uplynula. Dle bodu [anonymizováno] smlouvy byl žalovaný č. 1 povinen po uplynutí této doby zajistit výmaz adresy z obchodního rejstříku. Tuto povinnost žalovaný ani přes opakované výzvy nesplnil. Dle bodu [anonymizováno] smlouvy je žalovaný povinen uhradit za každý měsíc trvání porušení výše uvedené povinnosti smluvní pokutu ve výši 450 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Smluvní pokuta za období od 27. 9. 2019 do 26. 12. 2020 dosahovala částky 6 750 Kč. Žalovaný č. 2 figuruje ve smlouvě jakožto ručitel za závazky žalovaného č. 1, když se podpisem smlouvy zavázal žalobkyni uspokojit v případě, že žalovaný č. 1 svým závazkům nedostojí. Jelikož žalovaný č. 1 nesplnil své povinnosti, byl k úhradě dlužné částky žalovaný č. 1 vyzván dne 16. 12. 2020 a žalovaný č. 2 dne 2. 2. 2021, oba však bez efektu. S ohledem na výše uvedené se žalobkyně domáhá po žalovaných úhrady dlužné částky spolu s příslušenstvím. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil jako nezaplacenou smluvní pokutu ve výši podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že za výše zmíněných okolností žalobkyně své smluvní závazky splnila, když žalovanému č. 1 umožnila svým souhlasem umístění sídla na adrese shora uvedené. Naopak žalovaní své závazky nesplnili, čímž porušili svou smluvní povinnost vůči žalobkyni, když žalovaný č. 1 měl povinnost zajistit výmaz adresy z obchodního rejstříku, případně zaplatit žalobkyni ujednanou smluvní pokutu za nesplnění primární povinnosti. Žalovaný č. 2 měl jakožto ručitel za závazky žalovaného č. 1 splnit dluh namísto žalovaného č. 1, k čemuž z jeho strany taktéž nedošlo. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 1 000 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně nebyla v řízení zastoupena právním zástupcem, tudíž jí nevznikly náklady řízení v podobě odměny advokáta. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí soud neshledal zákonné důvody.