9 C 171/2021-103 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobce podal zdejšímu soudu dne 5. 3. 2021 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ve kterém se po žalované domáhal zaplacení částky 8 175 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedená peněžitá částka má být přitom rozdílem mezi náklady na opravu vozidla a skutečnou výši vyplaceného pojistného plnění, jenž bylo žalobci ze strany žalované vyplaceno na základě pojistné smlouvy. Ve věci byl dne 16. 4. 2021 vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, [číslo jednací], ve které soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku. Tento byl žalované doručen dne 16. 4. 2021, přičemž žalovaná vůči němu podala dne 21. 4. 2021 včasný odpor, ve kterém uvedla, že nárok žalobce považuje za bezdůvodný. Žalovaná se k žalobě vyjádřila svým podáním ze dne 31. 5. 2021, ve kterém uvedla, že nárok uplatněný žalobcem neuznává, a to ani co do důvodu, ani co do jeho výše. Žalovaná především činila spornou žalobcovu aktivní legitimaci domáhat se doplacení pojistného plnění, neboť jí je známo, že vlastníkem vozidla není žalovaný, ale leasingová společnost, od které žalobce vozidlo zakoupil na úvěr. Žalovaná má za to, že dosavadní vyplacené pojistné plnění ve výši 24 450 Kč plně pokrylo náklady vynaložené na opravu vozidla, neboť žalobcem nebylo prokázáno použití nových dílů při opravě vozidla, nebyla doložena jejich cena, dále vyúčtovaná cena lakýrnických práci neodpovídala metodice užívané žalovanou a v neposlední řadě ani nebylo žalobcem prokázáno, že by skutečně náklady na opravu vozidla uhradil autorizovanému servisu právě on. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 2. 12. 2020 došlo k dopravní nehodě, při níž bylo poškozeno vozidlo tovární značky BMW, typ M135i xDrive, [registrační značka], na nějž byla uzavřena pojistná smlouva – havarijní pojištění [číslo] která byla účinná od 28. 11. 2019 a byla sjednána na dobu neurčitou. Na základě této smlouvy vznikl pojištěnému nárok na vyplacení účelně vynaložených nákladů na opravu daného vozidla. Opravu daného vozidla prováděl autorizovaný servis, který se specializuje na opravu vozidel značky BMW. Tento vystavil žalobci dvě faktury, přičemž první faktura [číslo] ze dne 12. 1. 2021 zněla na částku 37 629 Kč za výplň a vložku zadního nárazníku, vyměněná parkovací čidla, ultrazvukový snímač, osvětlení a práce s tím spojené. Druhou fakturou [číslo] vystavenou žalobci dne 13. 1. 2021, byly dofakturovány lakýrnické práce na vozidle, které byly oceněny na částku dalších 4 997 Kč. Dohromady tak náklady vynaložené na opravu vozidla činily částku 42 626 Kč. V této souvislosti je nutno dodat, že v pojistné smlouvě sjednaná spoluúčast žalobce činila 10 000 Kč, pročež žalobce si v této spoluúčasti nesl náklady na opravu vozidla sám. Z těchto důvodů mu proto vznikl nárok na vyplacení pouze částky 32 626 Kč. Žalobce uplatnil u žalované svůj nárok na vyplacení pojistného plnění, načež byl žalovanou informován oznámením o poskytnutí pojistného plnění z havarijního pojištění vozidla ze dne 19. 1. 2021. Z tohoto oznámení vyplývá, že žalovanou stanovená celková výše pojistného plnění byla žalobci na základě výše uvedených skutečností, které činila žalovaná spornou v jejím vyjádření, krácena, a to tak, že žalobci bude vyplaceno pojistné plnění pouze ve výši 24 450 Kč. Žalovaná v dopise oznámila, že z pořadí první faktury byla odečtena částka 6 318 Kč z důvodu neprokázání použití originálních dílů a částka 618 Kč za nadhodnocený lakovací materiál, zatímco z druhé faktury byla odečtena částka 1 240 Kč za lakýrnické práce, které dle metodiky žalované počítají se sazbou v maximální výši 450 Kč bez DPH. Celková částka odečtená od žalobcem uplatněných nákladů na opravu vozidla činila částku 8 176 Kč, které se žalobce domáhá touto žalobou. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobce je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalobce je oprávněný požadovat po žalované vyplacení pojistného plnění v souvislosti se škodní událostí, ačkoliv není vlastníkem vozidla, nicméně je provozovatelem vozidla a zapsaný vlastník vozidla (leasingová společnost) odsouhlasila výplatu pojistného plnění žalobci, neboť on je tím, kdo skutečně náklady na opravu vozidla na základě vystavených faktur hradil, což ostatně vyplývá z příjmového dokladu vystaveného od autorizovaného servisu, který opravu vozidla prováděl. Obranu žalované spočívající v rozporování použití originálních dílů na opravu vozidla, domněle nadhodnoceného lakovacího materiálu a provedených lakýrnických prací na vozidle shledal soud jako neopodstatněnou, neboť ze závěrů znaleckého posudku [číslo] vypracovaným soudním znalcem Ing. [jméno] [příjmení] plyne, že výše účelně vynaložených nákladů na opravu předmětného vozidla je rovna částce 42 744 Kč, tedy částce ještě (v řádech desítek korun) vyšší, než která byla autorizovaným servisem vyúčtována žalobci a následně ze strany žalobce předložena žalované k plnění. Z výše uvedených důvodů má soud za to, že žalobě bylo na místě vyhovět, přičemž žalobcem navrhované zpracování dalšího znaleckého posudku v návrhu a žádosti žalované o odročení soudního jednání by bylo v rozporu s procesní ekonomií a zásadou rozhodnutí soudu při prvním jednání ve věci. Soudem bylo shledáno, že žalobce učinil veškeré kroky k prokázání svého nároku, unesl důkazní břemeno a předložil soudu vypracovaný znalecký posudek, jakož i jiné listinné důkazy, kterými dostatečně odůvodnil oprávněnost svého nároku, pročež mu soud tento vůči žalované tímto rozsudkem přiznal. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 401 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 175 Kč sestávající z částky 1500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. účast na jednání dne 2. 11. 2021) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a dále náhrada cestovného v souvislosti s účastí na ústním jednání soudu, a to z Brna ke zdejšímu soudu realizovanou dne 2. 11. 2021, ve výši 3 468 Kč za dohromady 408 ujetých km v částce 2 468 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,93 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 918 Kč (součet částky 3 468 Kč na cestovném a náhradě promeškaného času na cestě a částky 6 450 Kč na odměně advokáta za úkony právní služby) ve výši 2 083 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení právnímu zástupci žalobce. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.