9 C 172/2021-80 — Obvodní soud pro Prahu 8

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlého zdejšímu soudu dne 23. 3. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky shora uvedené s odůvodněním, že účastníci spolu dne 21. 6. 2019 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 14 800 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit, zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru ve výši 2 960 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby uhradil pouze částečnou úhradu v celkové výši 22 900 Kč, jenž byla započtena nejdříve na příslušenství dluhu, domáhá se žalobkyně, aby mu povinnost k úhradě dlužné částky uložil soud, a to včetně smluvní pokuty ve výši 968 Kč. Žalovaný byl usnesením ze dne 10. 6. 2021, č. j. 9 C 172/2021-62, vyzván, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřil k žalobě, s tím, že pakliže se k žalobě nikterak nevyjádří, ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí vážný důvod, bránící mu, aby se k žalobě vyjádřil, soud rozhodne podle § 153a odst. 1 a 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání. Žalovanému nebylo toto usnesení doručeno do vlastních rukou, pročež soud ve věci nemohl vydat rozsudek pro uznání. Žalovanému bylo uvedené usnesení vhozeno po uplynutí úložní doby do domovní schránky, a tudíž se dostalo do jeho dispozice, a žalovaný měl možnost se s uplatňovaným nárokem seznámit. Žalovaný se ovšem ve věci nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinný. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 21. 9. 2021 a za tímto účelem předvolal oba účastníky. Právní zástupce žalobkyně se z jednání včas omluvil, zatímco žalovaný se z jednání neomluvil ani se na něj nedostavil, ač mu bylo předvolání vhozeno do domovní schránky. Z těchto důvodů soud jednal ve věci za nepřítomnosti účastníků, neboť považoval nárok žalobkyně za dostatečně prokázaný, aby mohl ve věci vynést rozsudek. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 21. 6. 2019 plyne, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru. Z výpisů z Běžného účtu [obec] [anonymizováno] za období od 9. 7. 2019 do 30. 9. 2020 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 14 800 Kč. Z výpisů k revolvingovému úvěru pod zákaznickým číslem žalovaného [číslo] soud zjistil, že za období od 12. 8. 2019 do 11. 1. 2021 žalovaný uhradil žalobkyni částku ve výši 22 900 Kč. Od 10. 12. 2020 nebyla na výpisu k revolvingovém úvěru od žalovaného zaznamenána žádná částka, přičemž celkový dluh ke dni 11. 1. 2021 činil částku 10 792 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 2. 2021 a z poštovního podacího archu plyne, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 127 zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, smlouvou o platebních službách se poskytovatel zavazuje uživateli alespoň provádět pro něho platební transakce ve smlouvě jednotlivě neurčené (dále jen„ rámcová smlouva“), provést pro něho jednotlivou platební transakci neupravenou rámcovou smlouvou (dále jen„ smlouva o jednorázové platební transakci“), poskytovat službu nepřímého dání platebního příkazu, nebo poskytovat službu informování o platebním účtu. Podle 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že za výše zmíněných okolností žalobkyně své závazky splnila, když žalovanému poskytla revolvingový úvěr ve výši 14 800 Kč a žalovaný jej čerpal, stejně tak žalobkyně splnila svůj závazek vést pro žalovaného účet, který byl rovněž účtem ve smyslu zákona o platebním styku pro zaúčtování jednotlivých transakcí. Naopak žalovaný své závazky neplnil, čímž porušil svou smluvní povinnost vůči žalobkyni, když žalovaný měl povinnost hradit do konce každého kalendářního měsíce uhradit alespoň 1/5 dlužné částky, přičemž minimální splátka nesmí činit méně než 300 Kč. V bodě [anonymizováno] smlouvy o revolvingovém úvěru bylo dále sjednáno, že poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. Z tohoto důvodu jistina dluhu ke dni podání žaloby činila částku 10 792 Kč. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a odměny advokáta ve výši 1 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu (srov. např. sp. zn. 9 C 281/2020), která byla zahájena na základě shodného formulářového typu, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci § 14b odst. 1 advokátního tarifu, a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, za tři úkony právní služby po 300 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis předžalobní upomínky a 3. sepis žaloby), a dále náhrady hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby tři po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobkyně plátcem DPH, náleží k náhradě nákladů právního zastoupení DPH ve výši 21 %, tedy částka 252 Kč. Celková náhrada nákladů řízení žalobce tak činí 2 252 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení právnímu zástupci žalobkyně. Pro úplnost soud na závěr poznamenává, že nepřiznal odměnu advokáta za úkon spočívající ve vyjádření žalobkyně ze dne 13. 9. 2021, a to z důvodu, že tento nebyl soudem hodnocen jako náklad potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla všechny pro posouzení věci potřebné skutečnosti tvrdit již v žalobě. Nadto soud uvádí, že žalobkyně nebyla o doplnění žalobních tvrzení soudem upomínána, pouze reagovala na zaslané předvolání k ústnímu jednání na den 21. 9. 2021. Namísto pouhého omluvení se z nařízeného ústního jednání ovšem soudu zaslala poměrně rozsáhlé podání, ve kterém však do značné míry opakuje tvrzení obsažená již v samotné žalobě. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.