9 C 189/2021-60 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se domáhala podáním učiněným vůči soudu dne 30. 3. 2021 uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalovanou částku, která dle žaloby vyplývá z uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou žalovaný uzavřel s postupitelem pohledávky, společností [právnická osoba], [IČO]. Aktivní procesní legitimaci postupník - žalobkyně soudu prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou s účinností ke dni 20. 1. 2020 s postupitelem - původním věřitelem žalované. Žalovaný byl usnesením ze dne 20. 7. 2021, č. j. 9 C 189/2021-48 vyzván, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřil k žalobě, s tím, že pakliže se k žalobě nikterak nevyjádří, ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí vážný důvod, bránící mu, aby se k žalobě vyjádřil, soud rozhodne podle § 153a odst. 1 a 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání. Žalovanému nebylo toto usnesení doručeno do vlastních rukou, pročež soud ve věci nemohl vydat rozsudek pro uznání. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinný. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 21. 9. 2021 a za tímto účelem předvolal oba účastníky. Právní zástupce žalobkyně se z jednání včas omluvil a souhlasil s rozhodnutím ve věci ve své nepřítomnosti, zatímco žalovaný se z jednání neomluvil ani se na něj nedostavil, ač mu bylo předvolání doručováno a posléze z důvodu absence domovní schránky na adrese trvalého pobytu vyvěšeno na úřední desce soudu. Z těchto důvodů soud jednal ve věci za nepřítomnosti účastníků, neboť považoval nárok žalobkyně za dostatečně prokázaný, aby mohl ve věci vynést rozsudek. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“), dle které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem v souladu se smlouvou, a to v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 9. 2019, tj. tohoto dne byl žalovaný povinen nejpozději uhradit celkovou dlužnou částku. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 a z oznámení o postoupení pohledávky ze stejného dne má soud za prokázané, že smlouvou o postoupení pohledávky byla právním předchůdcem žalobkyně jakožto postupitelem postoupena mj. předmětná pohledávka za žalovaným na žalobkyni jakožto na postupníka. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2021 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta zápůjčka, přičemž žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by tuto částku v plné výši vrátil. Žalobce má proto právo na vrácení poskytnutých peněz a příslušenství dle smlouvy. O zákonném úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 371/2013 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla v řízení plný úspěch. Náleží jí tak náhrada nákladů řízení spočívající v uhrazeném soudním poplatku ve výši 800 Kč, odměně právního zástupce, který je advokátem, za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1. příprava a převzetí právního zastoupení, 2. výzva k plnění a 3. sepis žaloby), náhradě hotových výdajů advokáta za tyto 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradě za 21% DPH z odměny za zastupování a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč, neboť advokát žalobkyně je plátcem DPH, celkem tedy 2 252 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.