9 C 196/2019-175 — Obvodní soud pro Prahu 8

<b>I. Vymezení věci</b> 1. Žalobou ze dne 4. 9. 2019 se žalobkyně domáhala vyklizení bytu [číslo] o velikosti 3+1 s příslušenstvím, o výměře cca 69 m2, umístěný ve 4. nadzemním podlaží (3. patro) stavby [adresa], ul. [ulice a číslo], situované na pozemku parc. [číslo] zapsáno k katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy], na listu vlastnictví [číslo] pro obec Praha, katastrální území Čimice (dále jen„ předmětný byt“), kterého je žalobkyně nájemcem, a který žalovaní užívají, aniž by jim k tomu svědčil právní titul. 2. Žalobkyně svoji aktivní legitimaci ve sporu odvozuje od skutečnosti, že ve členkou Bytového družstva vlastníků domů [ulice a číslo], [IČO] se sídlem [adresa], [ulice a číslo] (dále jen„ družstvo“). U uvedeného družstva je žalobkyně nájemkyní předmětného bytu. Jak je uvedeno výše (bod 1), užívají žalovaní v současné době předmětný byt bez právního důvodu. V minulosti tomu tak však nebylo, když první žalovaná předmětný byt užívala na základě podnájmu, poté svůj podíl v družstvu (vyjádřený předmětným bytem) převedla na třetí osobu. Předtím, než žalobkyně nabyla podíl v bytovém družstvu (vyjádřený nájemním vztahem k předmětnému bytu), došlo jeho předchozímu opakovanému převodu. Podíl žalobkyně nabyla od RNDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. na základě smlouvy ze dne 6. 6. 2017, která deklaruje, že na bytu (míněn předmětný byt - poznámka soudu) neváznou žádná právní vady, a že k bytu nebude mít jiná osoba právo nájmu, podnájmu, předkupní právo či jakékoliv užívací právo. Takové právo ani existovat nemůže, když družstvo takovou smlouvu nikdy neuzavřelo. Pokud jde o podnájem bytu, tento zaniká se zánikem nájemního vztahu. Žalobkyně se žalovanými (a ani s jedním z žalovaných samostatně) žádnou smlouvu o podnájemním vztahu, a pokud taková smlouva byla uzavřena v minulosti, tento vztah zanikl se zánikem nájemního vztahu. Se znalostí nedobrého zdravotního stavu první žalované (po částečné amputací dolní končetiny, nechodící, inkontinentní, odkázanou na pomoc dalších osob) se tehdejší zástupce žalobkyně snažil vyjednávat s tehdejším zástupcem žalované [číslo] pokud jde o její umístění v domě s pečovatelskou službou. Žalobkyně takové umístění vyjednala, včetně ochoty poskytnout první žalované finanční podporu potřebnou pro umístění v takovém zařízení. Nakonec uvedená řešení první žalovaná odmítla a druhý žalovaný s žalobkyní nekomunikuje vůbec. 3. Poté, co se první žalovaná stala imobilní, přistěhoval se k ní druhý žalovaný, avšak řádně o ni nepečuje. Spíše se jedná o opak, když ostatní nájemníci a podnájemníci bytů v domě jsou obtěžováni hlukem (hlasité hádky mezi žalovanými) a zápachem. Nepořádek v bytě pak komplikuje (případně přímo znemožňuje) odečty měřidel médií a plánovanou údržbu bytu družstvem. Druhý žalovaný se pak chová velmi hrubě k představitelům družstva, ostatním členům družstva a také k ostatním podnájemcům. Za užívání bytu žalovaní hradí částku 3 000 Kč měsíčně, což žalobkyně nepovažuje za dostatečné. V souvislosti s neoprávněným užíváním bytu žalobkyně žalované vyzvala nejprve prostřednictvím jejich prvního právního zástupce (dne 28. 3. 2019 a dne 20. 8. 2019) a následně prostřednictvím jejich dalšího právního zástupce (dne 16. 8. 2019), avšak do dne podání žaloby předmětný byt nevyklidily. 4. Žalovaní se k žalobě vyjádřili podáním ze dne 1. 11. 2019, ve kterém navrhli, aby soud žalobu zamítl. Ve svém vyjádření na prvním místě rozporují tvrzení, že by užívaly předmětný byt bez právního důvodu. Právní důvod užívání předmětné nemovitosti vyplývá z ustanovení čl. 3 Dohody o podmínkách převodu podílu v bytovém družstvu uzavřenou dne 4. 4. 2016 mezi paní [jméno] [příjmení] a panem [jméno] [příjmení]. Navíc dalším důvodem užívání předmětné nemovitosti je podnájemní smlouva, která nikdy nepozbyla účinnosti, když nebyla nikdy řádně ukončena. 5. Žalovaní ve svém podání vysvětlili vývoj celé situace, když uvedly, že v roce 2016 první žalovaná prodala byt paní [jméno] [příjmení], když v souvislosti s prodejem bytu byl kupující sjednán závazek zjistit první žalované v tomto bytě dožití. Právě závazek dožití první žalované v předmětném bytě byl zohledněn v kupní ceně, která tvořila ½ ceny tržní. Byt byl paní [příjmení] ve stejném roce (2016) prodán panu [příjmení] a to opět za ½ tržní ceny a to přihlédnutím k břemenu dožití paní [celé jméno žalované]. V roce 2017 došlo k dalšímu prodeji bytu, tentokráte RNDr. [příjmení], když ve smlouvě o převodu byl závazek dožití první žalobkyně uznán. V roce 2018 došlo k dalšímu prodeji bytu, tetě pana [příjmení], což se odehrálo v době, kdy první žalovaná byla v léčebně dlouhodobě nemocných (dále jen„ LDN“), ze které se na podzim roku 2018 vrátila. Po návratu první žalované z LDN byla natolik indisponovanou, že nemohla chodit a v té době o ni řádně pečoval její syn a za první žalovanou docházel lékař. Za první žalovanou se v prosinci 2018 dostavila žalobkyně a nutila ji k odchodu do domova důchodců. Zároveň nutila lékaře první žalované„ podepsat nějaké papíry“, aby první žalovaná mohla být do domova důchodců přesunuta, což tento odmítl udělat. V roce 2019 dokonce mělo ze strany žalobkyně dojít k výhružce vystěhování, pokud e první žalovaná nepřesune do domova důchodců. 6. Žalovaná byt užívá po dobu delší než 20 let a je v rozporu s dobrými mravy, ji nátlakem vystěhovat a přesunout ji do domova důchodců. Pokud kdy (smlouva o převodu družstevního podílu uzavřenou mezi žalobkyní a panem [příjmení]) bylo uváděno, že na bytu neváznou žádné dluhy, věcná břemena, zástavní práva a ani neexistují žádné další právní vady, a že k bytu dnem podpisu této smlouvy nebude mít jiná osoba právo nájmu, podnájmu, předkupní právo či jakékoliv užívací právo, je třeba podotknout, že deklarace pana [příjmení] a skutečný stav jsou dvě různé věci. Závěrem první žalovaná uvádí, že není pravdou, že by se k ní druhá žalovaný, její syn přistěhoval až po vzniku problému. Její syn se k ní přistěhoval již dlouho předtím. A pokud je v žalobě uváděno, že žalovaní hradí za byt částku 3 000 Kč, uvedené není pravdou. Žalovaná za byt hradí dlouhodobě částku 8 000 Kč. <b>II. Důkazní situace – listinné důkazy</b> 7. Soud nařídil jednání na 21. 5. 2020, když při uvedeném jednání žalované zastupoval Mgr. Ing. [jméno] [příjmení]. Soud stranám při tomto jednání sdělil výsledky přípravy jednání a poučil účastníky o zákonné koncentraci řízení. V souvislostí s koncentrací řízení účastníci požádali o stanovení lhůty pro doplnění dokazování a skutkových tvrzení, když soud stranám poskytnul lhůtu 30 dní pro doplnění dokazování a skutkových tvrzení. Jednání bylo odročeno na 10. 11. 2020, když toto jednání bylo na základě žádosti zástupce žalovaných ze dne 2. 11. 2020 bylo toto jednání odročeno na 26. 1. 2021. Zástupkyně žalovaných dne 21. 1. 2021 žádala o odročení jednání podáním označeným jako„ Žádost o odročení - nouzový stav, pandemická situace“, ve kterém zástupce žalovaných výslovně uvedla, že„ zdvořile žádám o odročení jednání, a to z důvodu současného nouzového stavu, kdy pandemická situace se nevyvíjí dobře a s ohledem, že mám malou novorozenou dceru, mám strach a důvodnou obavu z nákazy koronavirem.“ S ohledem na výše uvedené soud jednání zrušil a nařídil nový termín jednání dnem 6. 4. 2021. Nicméně se zástupkyně žalovaných před Obvodním soudem pro Prahu 8, senátem 9 C (před soudcem rozhodujícím tuto věc) účastnila dne 28. 1. 2021 jednání ve věci vedené u zdejšího soudu pod zp. zn. 9 C 54/2020. S ohledem na skutečnost, že ke ztrátě obav z nákazy během dvou dní, soud pojal obavy, že by se uvedeným jednáním zástupkyně žalovaných mohla pokusit o maření jednání. Zástupkyně žalovaných dne, 19. 3. 2021 pak ve věci ukončila zastupování žalovaných. Dne 6. 4. 2021 soud v průběhu dne obdržel od žalovaných žádost o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti (obou účastníků), když tato pracovní neschopnost nebyla žalovanými nikterak doložena. Zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a výslovně uvedl, že v této části bude žádat separaci nákladů. Další jednání bylo nařízeno dne, 13. 5. 2021, když žalovaní se z tohoto jednání opětovně omluvili a požádali o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti, kterou opětovně nikterak nedoložili. Vzhledem k soustavným žádostem o odročení jednání ať již ze strany zástupkyně žalovaných, či ze strany žalovaných přímo, soud již jednání neodročil a provedl dokazování obsahem spisu. Po provedení dokazování obsahem spisu soud dospěl k závěru, že doplnění dokazování o navrhované svědky pro rozhodnutí ve věci není nezbytné a z tohoto důvodu provedení těchto důkazů zamítl. Zároveň ve snaze šetřit práv všech osob zúčastněných na řízení věc odročil za účelem předložení závěrečných návrhů písemným způsobem a žalovaným (každému zvlášť) také doručil protokol o jednání, aby žalovaní v závěrečných návrzích mohli na provedené jednání reagovat. Protokol o jednání, spolu s výzvou k předložení závěrečných návrhů písemným způsobem byl žalovaným doručován doporučeným způsobem prostřednictvím po