9 C 205/2021-81 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se domáhala podáním učiněným vůči soudu dne 3. 3. 2021 uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalovanou částku, která dle žaloby vyplývá z uzavřené smlouvy o bankovních produktech a službách, kterou žalovaný uzavřel s postupitelem pohledávky, společností [právnická osoba], [IČO]. Aktivní procesní legitimaci postupník - žalobkyně soudu prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou s účinností ke dni 20. 11. 2020 s postupitelem - původním věřitelem žalované. Usnesením ze dne 13. 9. 2021, č. j. 9 C 205/2021 - 76, soud vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání s tím, že pakliže se účastníci v soudem stanovené lhůtě 7 dní k tomuto usnesení nikterak nevyjádří, soud bude mít za to, že účastníci s rozhodnutím bez nařízeného jednání souhlasí. Ani jeden z účastníků se ve stanovené lhůtě k usnesení nevyjádřil. Soud z tohoto důvodu rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru: Žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel dne 13. 4. 2016 smlouvu o bankovních produktech a službách (dále jen„ smlouva“), dle které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěrový limit až do výše 5 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě mimo jiné zavázal, že stanovený úvěrový limit nepřekročí a zajistí na účtu minimální měsíční kreditní příjem. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost a stanovený úvěrový limit překročil, využil právní předchůdce žalobkyně možnosti a zrušil žalovanému poskytnutí kontokorentního úvěru, přičemž debetní zůstatek převedl na nový úvěrový účet a poskytl žalovanému možnost tento úvěr splatit. Jelikož však žalovaný dlužnou částku, která ke dni převedení debetního zůstatku na běžný účet činila 6 267,12 Kč, řádně a včas nesplácel, využil právní předchůdce žalobkyně své možnosti a dlužnou částku dne 14. 11. 2018 žalovanému zesplatnil. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 11. 2020 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2020 má soud za prokázané, že smlouvou o postoupení pohledávky byla právním předchůdcem jako postupitelem postoupena mj. předmětná pohledávka za žalovaným na žalobkyni jako postupníka. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 2. 2021 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2662 o. z., dle kterého se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle § 2665 o. z., ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalovanému byl veden běžný účet a následně mu byl k tomuto běžnému účtu poskytnut kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem ve výši 5 000 Kč. Jelikož žalovaný překročil povolený úvěrový limit, byl mu debetní zůstatek převeden na běžný účet, když k datu tohoto převedení činil dluh žalovanou částku. Aktivní legitimaci má žalobkyně na základě postoupení pohledávky ze strany právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný neuhradil do dnešního dne na dlužnou částku ničeho. O zákonném úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 371/2013 Sb. Žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a proto jí soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Z toho částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek za žalobu, dále odměnu advokáta dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) a. t., a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění). Dále soud přiznal žalobkyni náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby v částce 300 Kč za tři úkony po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. po 100 Kč. S ohledem na skutečnost, že je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 189 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení právnímu zástupci žalobkyně. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.