10 C 205/2021-141 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 862 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný a společnost [právnická osoba] si dne [datum] sjednali smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 18 000 Kč. Poskytovatel úvěru ověřil úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací, nebankovního registru klientských informací. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal vrátit do [datum], což však neučinil. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla tato pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení oznámeno přípisem ze dne [datum]. Dlužná částka se skládá z poskytnuté částky 18 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 130 Kč, smluvní pokuty od [datum] do [datum] ve výši 2 862 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 216 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od [datum] do [datum] ve výši 919,48 Kč, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný žalovanou částku neuhradil ani poté, co mu právní zástupce žalobkyně zaslal předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Skutkový stav: 3. Z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum] mezi [anonymizováno] [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným soud zjistil, že úvěrující se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč s tím, že úrok z úvěru činil 3 430 Kč (pevný úrok) a RPSN úvěru 1 052,6 % Celkem měl žalovaný uhradit částku 19 130 Kč Součástí smlouvy bylo též ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky až do zaplacení pro případ prodlení s úhradou a ujednání o náhradě účelně vynaložených nákladů vzniklých úvěrujícímu v souvislosti s prodlením žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky [právnická osoba] [anonymizováno] [rok] [číslo]. 4. Žalovaný obdržel od společnosti [právnická osoba] svůj bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku 10 000 Kč a dne [datum] částku 8 000 Kč, což má soud za prokázané výpisem z jeho účtu a dále z potvrzení společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] a [datum]. 5. [právnická osoba] svoji pohledávku za žalovaným vyplývající ze shora uvedené úvěrové smlouvy postoupila smlouvou ze dne [datum] žalobkyni, což má soud za prokázané dohodou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný byl o postoupení pohledávky na žalobkyni informován dopisem ze dne [datum] podaným k poštovní přepravě dne [datum], což má soud za prokázané poštovním podacím archem ze dne [datum]. 6. Předžalobní upomínku ze dne [datum] zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému doporučeným dopisem ze dne [datum], což má soud za prokázané poštovním podacím archem z tohoto dne. 7. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro posouzení věci, a to s ohledem na níže uvedené právní hodnocení. Právní posouzení: 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytování spotřebitelského úvěru je dále upraveno v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona [číslo] Sb, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti smlouvy je třeba přihlédnout z úřední povinnosti podle § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (podle § 87 odst. 1 věta druhá zák. o spotřebitelském úvěru). Ve svém usnesení ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, Ústavní soud označil„ koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za„ nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018,„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Podle § 87 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 9. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 18 000 Kč, na jejímž základě žalovanému tuto částku dne [datum] a [datum] vyplatil, a to převodem na jeho bankovní účet. Soud se nicméně domnívá, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná, a to z důvodu, že společnost [právnická osoba] úvěr poskytla, aniž by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak ji ukládá zákon. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla [právnická osoba] Finance posouzena nahlédnutím do jí uváděných registrů sdružujících údaje poskytovatelů bankovních a nebankovních institucí. Toto své tvrzení však nijak nedoložila. Tím, že se nedostavila k ústnímu jednání se sama zbavila možnosti být poučena soudem o riziku neunesení důkazního břemene v tomto směru. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nesplnil svoji povinnost vyplývající § 86 zák. o spotřebitelského úvěru a proto považuje úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a shora citovanou judikaturou za absolutně neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhala smluvených poplatků či smluvních úroků. Na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni jako právní nástupkyni poskytovatele úvěru částku 18 000 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Žalovaný totiž neprokázal, že by tuto částku žalobkyni nebo její právní předchůdkyni vrátil, když toto ani netvrdil. Vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru žalovanému nevznikla povinnost hradit jakékoli paušální poplatky za vymáhání stanovené smlouvou, neboť se k tomu platně nezavázal. Žalovaný se rovněž neocitl v prodlení s povinností