13 C 113/2022 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení 5 376 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že vozidlo [registrační značka] je evidováno jako provozované a že žalovaný, coby jeho provozovatel, neměl ode dne 13. 11. 2020 do 28. 2. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena zákonem. Žalovaný podal proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor a k žalobě se ve věci samé vyjádřil tak, že nárok jí uplatněný neuznává, neboť uvedené vozidlo je na základě smlouvy o výpůjčce provozováno jinou společností, nikoli žalovaným, ačkoli ten i nadále zůstává jeho vlastníkem. Dle přesvědčení by proto na základě smluvního ujednání měl povinné ručení za vypůjčené vozidlo hradit vypůjčitel, nikoli žalovaný. Žalovaný dále nesouhlasil s přiznáním nákladů řízení žalobkyni, která úmyslně podává žaloby po kvartálech ve snaze navýšit si tak odměnu za zastupování za podávání tzv. strojových žalob. Přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni by proto bylo proti dobrým mravům. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný neměl v období od 13. 11. 2020 do 28. 2. 2021 uzavřené povinné smluvní pojištění odpovědnosti z provozu vozidla na osobní automobil [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], navzdory tomu bylo však v registru vozidel nadále evidováno jako provozované (prokázáno údaji z registru vozidel a příslušnou výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] v sekci„ Údaje o (ne) pojištění). Přitom je to právě žalovaný, kdo je vlastníkem a provozovatelem tohoto automobilu (prokázáno údaji z registru vozidel). Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ohledně výše uvedeného vozidla k úhradě příspěvku (prokázáno písemným zněním uvedené výzvy ze dne 11. 11. 2021 spolu s údajem o sledování zásilek v internetovém portálu České pošty). Nato poslala žalovanému rovněž předžalobní výzvu k plnění (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 16. 3. 2022 a doručenkou datové zprávy od žalobkyně adresované žalovanému ze dne 16. 3. 2022). Žalovaný uzavřel se třetí osobou smlouvu o výpůjčce osobního automobilu ze dne 30. 9. 2019 (prokázáno uvedenou smlouvou). Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 1 odst. 2 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož odpovědnost za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dle kterého jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 2 odst. 1, písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1350 cm3 do 1850 cm3 včetně ve výši 47 Kč. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalovaný porušil svou zákonnou povinnost a vozidlo zanechal nepojištěné od 13. 11. 2020 do 28. 2. 2021, tj. po dobu 108 dní, čímž žalovaný porušil povinnost stanovenou mu zákonem č. 168/1999 Sb. v § 1 odst. 2. Žalobkyně proto vyměřila dle zdvihového objemu válců sazbu denního příspěvku a vynásobila ji počtem dní (v souladu s § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb.), po které automobil nebyl pojištěn. Ze zákona žalovanému vyplývá taktéž povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Soud neshledal důvodnou obranu žalovaného spočívající v tvrzení, že uvedený automobil byl vypůjčen třetí osobě, která na základě smluvního ujednání měla hradit veškeré povinné platby spojené s provozem vozidla, mj. též povinné ručení. Nezůstalo přitom bez povšimnutí, že v doložené smlouvě o výpůjčce osobního automobilu není nikde specifikován předmět této smlouvy, tj. není zřejmé, že se jedná právě o automobil [registrační značka]. Příloha či přílohy této smlouvy nebyly přitom soudu doloženy. Nejenže tedy není zjevné, že osobní automobil vypůjčený třetí osobě na základě této smlouvy byl automobil [registrační značka], ale nadto je zapotřebí podotknout, že tato eventualita by nic nezměnila na důvodnosti žaloby, neboť žalovaný je ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastníkem (i provozovatelem) vozidla. Třetí osoba, jíž mělo být vozidlo dle tvrzení žalovaného vypůjčeno, přitom ve výpisu z Registru vozidel nefiguruje jako provozovatel vozidla, nýbrž je jím (stejně jako vlastníkem) právě žalovaný. Soud nepřisvědčil ani návrhu žalovaného nepřiznat žalobkyni náhradu nákladů řízení za právní zastoupení z důvodu rozporu s dobrými mravy. Soudu není jasné, v čem žalovaný rozpor s dobrými mravy shledává, když ve svém vyjádření odkazuje pouze na způsob podávání obdobných žalob žalobkyní, nicméně z pohledu soudu nelze toto jednání žalobkyně hodnotit jako rozporné s dobrými mravy. Nutno podotknout, že větší část vynaložených nákladů řízení zavinil právě žalovaný svým opakovaným nedostavením se na dvě jednání soudu, k nimž byl řádně předvolán, aniž by (v případě druhého nařízeného jednání) doložil řádnou omluvou své neúčasti. Soud má za to, že nepřiznat žalobkyni náhradu takto vynaložených nákladů by bylo nepřiměřenou tvrdostí vůči ní a znevýhodnění její pozice jakožto žalobkyně. Důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. pro odepření přiznání náhrady nákladů řízení soud též neshledal. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 845 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou. Náklady advokátky jsou tvořeny třemi úkony právní pomoci do podání žaloby (včetně) v celkové výši 600 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání návrhu a 3. předžalobní výzva) dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“) a třemi režijními paušály za jednotlivé úkony ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a dále dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. dvěma úkony (po podání žaloby) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. po 1 500 Kč (účast na jednání dne 4. 10. 2022 a 27. 10. 2022) a dvěma paušálními náhradami po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., a nakonec daní z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 500 Kč ve výši 945 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátce žalobkyně. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.