13 C 84/2022-94 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se domáhala podáním učiněným vůči soudu dne 18. 2. 2022 uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalovanou částku, která dle žaloby vyplývá z uzavřené kupní smlouvy na koncové zařízení v rámci zákaznické smlouvy [číslo] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO]. Žalovaný se zavázal hradit sjednanou cenu za pojištění„ [anonymizována tři slova]“, jež bylo součástí zákaznické smlouvy. Aktivní procesní legitimaci postupník - žalobkyně odvozovala od smlouvy o postoupení pohledávek s postupitelem - původním věřitelem žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v průběhu celého řízení zůstal zcela nečinný. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru: Žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně (dále jen„ předchůdce“) uzavřel účastnickou smlouvu [číslo] na telefonní čísla [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], dále na TV zařízení č. [anonymizováno] a pevný internet č. [anonymizováno] (prokázáno účastnickou smlouvou [číslo] ze dnů 21. 11. 2016, 23. 11. 2016, 14. 12. 2016 a 22. 12. 2016). Žalovaný uzavřel s předchůdcem kupní smlouvu na koncová zařízení Samsung Galaxy J3 (2016) J320FN – Bílý, Huawei P9 lite – Černý a HUAWEI Y5 II – Zlatý, dále typ TV zařízení [anonymizována čtyři slova] a zařízení VDSL2/ADSL2 + modem [anonymizována dvě slova] (dále jen„ koncová zařízení“) v rámci zákaznické smlouvy [číslo] na základě které měl žalovaný povinnost uhradit předchůdci kupní ceny výše uvedených koncových zařízení v pravidelných měsíčních splátkách (prokázáno účastnickou smlouvou [číslo]). Žalovaný uzavřel s předchůdcem též pojistnou smlouvu na každé z uvedených koncových zařízení, které bylo mobilním telefonem (prokázáno souhlasem s pojištěním INS10566815, INS10568437, INS10585627 a INS10585630). Předchůdce vystavil žalovanému vyúčtování služeb za období od 6. 12. – 5. 1. 2017, přičemž žalovanému vyúčtoval cenu za zprostředkované služby, platební služby, splátky a pojištění, a to v celkové výši 4 621,03 Kč (prokázáno daňovým dokladem [číslo]). Za zúčtovací období od 6. 1. – 5. 2. 2017 vyúčtoval předchůdce žalovanému služby za pojištění ve výši 246 Kč (prokázáno daňovým dokladem [číslo]). Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2020 a z přílohy [číslo] této smlouvy má soud za prokázané, že smlouvou o postoupení pohledávky byla předchůdcem jako postupitelem postoupena mj. předmětná pohledávka za žalovaným na žalobkyni jako postupníka. Uvedené předchůdce oznámil žalovanému dopisem (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek ze dne 30. 7. 2020 a podacím lístkem z následujícího dne). Z předžalobní výzvy plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby (prokázáno výzvou k plnění ze dne 24. 11. 2020 a podacím lístkem z následujícího dne). Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 2085 a násl. zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 2158 o. z. je-li prodávajícím podnikatel, platí pro prodej při jeho podnikatelské činnosti kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i ustanovení tohoto pododdílu, ledaže je kupujícím také podnikatel a při uzavření smlouvy je z okolností zřejmé, že se koupě týká také jeho podnikatelské činnosti. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že s žalovaným uzavřela kupní smlouvu ve smyslu § 2085 a násl. o. z. na výše uvedené koncové zařízení a žalovaný souhlasil rovněž s jejich pojištěním, v souvislosti s čímž předchůdci vzniklo právo na zaplacení kupní ceny, která měla být splacena formou pravidelných měsíčních splátek a příslušných splátek pojistného. Žalovaný však uvedené splátky koncových zařízení, pojistného a ostatních služeb ve lhůtě splatnosti řádně a včas ve shora uvedených obdobích neuhradil, pročež se s platbami dostal do prodlení. Aktivní legitimaci má žalobkyně na základě postoupení pohledávky ze strany předchůdce. O zákonném úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a proto jí soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Z toho částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek za žalobu, dále odměnu advokáta dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) a. t., a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění). Dále soud přiznal žalobkyni náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby v částce 300 Kč za tři úkony po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. po 100 Kč. S ohledem na skutečnost, že je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 % z částky 900 Kč, tedy částka 189 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení právnímu zástupci žalobkyně. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.