13 C 87/2022-149 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 519 Kč spolu s příslušenstvím. Svůj nárok opřela o tvrzení, že s žalovaným uzavřela smlouvu o povoleném přečerpání, která je smlouvou o úvěru, na základě níž poskytla žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Následně s žalovaným uzavřela dodatek o navýšení úvěrového limitu až na 20 000 Kč. Žalovaný však povolený limit ve lhůtě jednoho roku nevyrovnal, následkem čehož žalobkyně od smlouvy odstoupila a dluh tím zesplatnila. Nato žalovaný podepsal uznávací prohlášení, ve kterém se zavázal žalobkyni dluh v měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatit, ten nicméně nedodržel. Žalobkyně se proto po žalovaném domáhá zaplacení debetního zůstatku na účtu ve výši 5 025 Kč včetně poplatku ve výši 494 Kč, dále smluvního zkapitalizovaného úroku ve výši 2 465,67 Kč, úroku z částek po splatnosti, nepovoleného debetního zůstatku zkapitalizovaného na částku 5 351,38 Kč a smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinný. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o povoleném přečerpání, na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky (úvěr) až do výše 10 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 18,90 % ročně (prokázáno smlouvou o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] [bankovní účet] ze dne 27. 9. 2017). Stejné strany (účastníci řízení) spolu poté uzavřely dodatek této smlouvy o navýšení úvěrového limitu na 20 000 Kč (prokázáno dodatkem č. [anonymizováno] ze dne 2. 3. 2018). Žalovaný několikrát přečerpal úvěrový limit na svém účtu (prokázáno transakční historií účtu žalovaného ze dne 4. 2. 2022). Žalobkyně oznámila žalovanému odstoupení od smlouvy o povoleném přečerpání (dále jen„ smlouva“) z důvodu nesplacení nepovoleného debetního zůstatku (prokázáno poslední výzvou k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 27. 11. 2019). Žalovaný zanechal na účtu debetní zůstatek ve výši 5 025 Kč (prokázáno transakční historií účtu žalovaného ze dne 4. 2. 2022). Žalovaný uznal svůj celkový dluh ve výši 16 339 Kč vůči žalobkyni a zavázal se jej zaplatit v měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč (prokázáno uznávacím prohlášením žalovaného ze dne 19. 5. 2021). Žalobkyně žalovanému zaslala v dostatečném předstihu před podáním žaloby předžalobní upomínku (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 17. 2. 2022 a poštovním podacím archem ze dne 23. 2. 2022). Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že za výše zmíněných okolností žalobkyně své závazky splnila, když žalovanému poskytla úvěr ve smyslu § 2395 o. z. do výše úvěrového limitu 20 000 Kč a žalovaný jej čerpal. Žalovaný poté, co žalobkyně odstoupila od smlouvy, zanechal na účtu debetní zůstatek ve výši 5 025 Kč. Žalovaný přečerpal sjednaný úvěrový limit, čímž porušil svou smluvní povinnost vůči žalobkyni, když žalovaný měl povinnost nepřekročit úvěrový limit a úvěr splatit. Z těchto důvodů se žalovaný ocitl v prodlení, pročež žalobkyně byla oprávněna dle § 1970 o. z. požadovat ode dne prodlení se zaplacením dluhu zákonný úrok z prodlení, včetně sjednaného úroku 18,9 % ročně. Žalovaný svůj dluh uznávacím prohlášením vůči žalobkyni ve smyslu § 2053 uznal. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil a překročil úvěrový limit, byla mu zaslána předžalobní výzva k plnění v intencích § 142a o. s. ř., od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“), za tři úkony právní služby po 200 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis předžalobní upomínky a 3. sepis žaloby), a dále náhrady hotových výdajů advokátky za výše uvedené úkony právní služby tři po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. S ohledem na skutečnost, že je advokát žalobkyně plátcem DPH, náleží k náhradě nákladů právního zastoupení DPH ve výši 21 %, tedy částka 189 Kč. Celková náhrada nákladů řízení žalobkyně tak činí 1 489 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalobkyně. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.