22 C 254/2021-76 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 2. 7. 2021 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 3 100 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedla, že žalovaný bez platné jízdenky využil dne 23. 11. 2018 přepravních služeb společnosti [právnická osoba] ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] – [část obce] a [obec] – [část obce], čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného dle tarifu [právnická osoba] o 0 Kč a za porušení § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu vyměřila společnost [právnická osoba] žalovanému podle ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel přirážku ve výši 3 100 Kč. Uvedenou pohledávku za žalovaným společnost [právnická osoba] postoupila smlouvou na [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [PSČ] [anonymizováno], která ji poté postoupila na žalobkyni smlouvou ze dne 27. 2. 2020. Žalovaný však dluh žalobkyni neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě ze dne 20. 3. 2020. 2. Usnesením ze dne 4. srpna 2021, č. j. EPR 162559/2021-10 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 7 o své místní nepříslušnosti a postoupení věci zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému. 3. Dne 9. září 2021 vydal zdejší soud elektronický platební rozkaz, č. j. EPR 162559/2021-16, kterým uložil žalovanému, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení (k čemuž došlo dne 15. 9. 2021) zaplatil žalobkyni žalovanou částku nebo proti elektronickému platebnímu rozkazu podal odpor. 4. Podám ze dne 20. 9. 2021, které bylo Obvodnímu soud pro Prahu 8 doručeno dne 24. 9. 2021, podal žalovaný proti elektronickému platebnímu rozkazu včasný odpor. V podaném odporu žalovaný uvedl, že dne 23. 11. 2018 jel vlakem [právnická osoba] [číslo] z Berlína do Prahy, přičemž měl platnou jízdenku. Žalovaný v odporu dále uvedl, že podstata jeho sporu s [právnická osoba] ze dne 23. 11. 2018 se týkala platby za služby v jídelním voze daného vlaku, když mu pracovnice Českých drah naúčtovala jinou cenu služeb, než která byla uvedena v jídelním lístku. Žalovaný dále uvedl, že pracovníci [právnická osoba] zavolali Policii ČR a daný vlak nechali zpozdit v zastávce Praha – Holešovice, ale přivolaná hlídka Policie ČR jim však pouze nabídla možnost poskytnutí dokladů žalobce, což ostatně žalobce opakovaně sám dobrovolně nabízel již před přivoláním hlídky. Žalovaný tak odmítl, že by využil služeb žalobkyně bez platného jízdního dokladu a zdůraznil, že je toho názoru, že způsobené zpoždění na daném spoji nevzniklo jeho vinou. 5. Žalobkyně se k odporu žalovaného nevyjádřila, ačkoli k tomu byla zdejšímu soudem vyzvána přípisem ze dne 29. 11. 2021, který jí byl doručen stejného dne a opětovně přípisem ze dne 10. 1. 2022, který jí byl doručen téhož dne. 6. Na jednání zdejšího soudu ve věci, které se uskutečnilo dne 5. 4. 2022, se žalobkyně ani její právní zástupkyně nedostavily, aniž by omluvily svoji neúčast, ačkoli bylo zástupkyni žalobkyně dne 17. 3. 2022 doručeno předvolání k jednání. 7. Jelikož v této věci soud rozhodoval spor o peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, není podle ust. § 202 odst. 2 č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) proti tomuto rozsudku odvolání přípustné. 8. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 9. Na základě provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 10. Dne 23. 11. 2018 žalovaný cestoval vlakem společnosti [právnická osoba] [číslo] na trase mezi stanicemi„ Berlin Hbf“ a„ Praha hl. n.“, a to s platným jízdním dokladem č. * [číslo] ze dne 15. 11. 2018. 11. Soud konstatuje, že v občanském soudním řízení je povinností žalobce tvrdit, a to s náležitou konkrétností, všechny potřebné skutečnosti, které jsou určovány hypotézou právní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků a z nichž pro sebe žalobce vyvozuje příznivé právní důsledky (povinnost tvrzení) a současně je povinen označit důkazy k jejich prokázání (povinnost důkazní). Důsledkem nesplnění uvedených povinností žalobce je v civilním řízení sporném v důsledku projednací zásady, která toto řízení ovládá, nepříznivé rozhodnutí ve věci. Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i přes poučení soudem (ust. § 118a odst. 1 a 2 o. s. ř.) zůstanou skutková tvrzení neúplná, nemůže přirozeně splnit ani povinnost důkazní (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář, C. H. Beck, 1. vydání., 2009, str. 653). 12. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný cestoval vlakem [číslo] společnosti [právnická osoba] dne 23. 11. 2048 bez platné jízdenky, bylo toto její tvrzení vyvráceno provedeným důkazem navrženým žalovaným (jízdenkou), a proto společnost [právnická osoba] nebyla oprávněna za uvedené porušení přepravního řádu sankcionovat žalovaného přirážkou ve výši 3 100 Kč. 13. Zástupkyně žalobkyně se k odporu žalovaného nijak nevyjádřila a k jednání u zdejšího soudu nařízenému na den 5. 4. 2022 se bez omluvy nedostavila. Tím, že se žalobkyně ani její zástupkyně k jednání soudu nedostavily, zbavila se tak žalobkyně možnosti poskytnutí dalšího poučení ze strany soudu podle ust. §118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení, za jaké jiné porušení přepravního řádu společnost [právnická osoba] vyměřila žalovanému přirážku ve výši 3 100 Kč a označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení. Poučení ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci), který je přítomen u jednání. Jestliže soud jedná v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, kdo svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27. 9. 2006). 14. Jelikož žalobkyně nesplnila své procesní povinnosti v tomto řízení, tedy povinnost tvrzení i povinnost důkazní, soud žalobu zamítl (výrok I.). 15. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na zamítnutí žaloby v plném rozsahu byl v tomto řízení plně procesně úspěšný žalovaný, který má tak proti žalobkyni právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Tyto náklady jsou dle ust. § 137 odst. 1 o. s. ř. tvořeny paušální náhradou hotových výdajů celkem ve výši 600 Kč za 2 úkony (odpor, účast při jednání soudu dne 5. 4. 2022) po 300 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 3 písm. a) a c) a ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a náhradou ušlého výdělku celkem ve výši 620 Kč za dvě hodiny strávené jednáním dne 5. 4. 2022 a cestou z pracoviště žalovaného k soudu a zpět v doložené výši 310 Kč za hodinu. Náklady řízení žalovaného tedy celkem činí 1 220 Kč. 16. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.