23 C 18/2017-425 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobce se žalobou, doručenou do podatelny zdejšího soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 580.536 Kč. Svůj návrh odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem je pojištění vozidla [jméno] [příjmení] třída. R.z. [anonymizováno], [VIN kód]. Dne [datum] došlo k škodné události, kdy došlo k poškození předmětného motorového vozidla. Žalobce pojistnou událost nahlásil. Žalovaná nejprve oznámila, že událost bude likvidovat formou totální škody, přičemž prodejní hodnota zbytků vozidla byla stanovena na částku 293.600 Kč včetně DPH. Přípisem ze dne [datum] však žalovaná oznámila, že ukončila šetření pojistné události, kdy na základě šetření dospěla k závěru, že žalobci nevzniklo právo na pojistné plnění, a to z důvodu nepřijatelnosti nehodového děje. Žalovaná neplnila ani po výzvě ze dne [datum]. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že činí nesporný, že dne [datum] uzavřela s žalobcem pojistnou smlouvu [číslo] na předmětné vozidlo [jméno]. Dne [datum] došlo k dopravní nehodě, kdy vozidlo vyjelo mimo komunikaci a narazilo do stromu. Dne [datum] byla dopravní nehoda nahlášena žalované. V rozporu s čestným prohlášením žalobce bylo zjištěno, že předmětné vozidlo bylo ve špatném technickém stavu, neboť prodělalo již dříve minimálně 6 dalších havárií, z nichž se ve 2 případech pravděpodobně jednalo o totální škodu. Žalovaná se obrátila na znalce [příjmení] [příjmení], který po prostudování podkladů označil nehodový děj na základě tvrzených údajů od žalobce za nepřijatelný. S ohledem na článek XII odst. 4 písm. b) [anonymizována tři slova] pro havarijní pojištění proto žalovaná nárok odmítla. Mezi účastníky tedy nebyl spor o tom, že k nehodě došlo. [příjmení] mezi účastníky byl především ohledně průběhu nehodového děje, když žalovaná namítla, že nehoda byla způsobena úmyslným jednáním řidiče. Pokud jde o samotnou dopravní nehodu, pak tato skutečně nastala dne [datum], jak vyplývá z potvrzení o účasti na dopravní nehodě. Žalovaná dopisem ze dne [datum] oznámila registraci škodní události. Dopisem ze dne [datum] oznámila žalobci, že pojistná událost bude řešena formou totální škody. Dopisem ze dne [datum] pak žalovaná odmítla poskytnout pojistné plnění, že nehodový děj je nepřijatelný, stejně jako korespondence poškození z místa dopravní nehody – terén a okolní prvky. Z emailu žalobce ze dne [datum] je zřejmé, že žalobce uváděl, že ze zatáčky najel do stromu, neboť se vyhýbal předmětu na vozovce. Rychlost pak odhadoval na 50 až 90 km/h. To samé uvedl v textu pod situačním plánkem (čl. 44), který nakreslil žalobce. I v hlášení pojistné události žalobce uvedl, že narazil do stromu, když se na vozovce vyhýbal plastovým předmětům. Žalovaná ve věci předložila znalecký posudek č. [rok] [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] s doložkou dle § 127a o.s.ř. V závěru posudku znalec uvedl, že v daném případě se nejedná o dopravní nehodu ve smyslu definice (dopravní nehoda je nepředvídaná kolize), ale o záměrné najetí řidiče vozidla [jméno] mimo vozovku. Pokud jsou předložené informace pravdivé, tak se řidič nevyhýbal žádným předmětům a do pravého silničního příkopu najel plynule s následným nárazem pravé přední části vozidla do kmene stromu a křovin. Kromě toho bylo při uvedené rychlosti v technických možnostech řidiče i vozidla zastavit ještě před nárazem do stromu (dráha pohybu vozidla silničním příkopem činila min. 11 metrů). [příjmení] najetí mimo vozovku směřuje přímo a nesvědčí o nějakém vyhýbacím manévru ze strany řidiče. Dále pak znalec uvedl, že nárazová rychlost byla v rozmezí 28 až 34 km/h. Soud ve věci nechal zpracovat revizní znalecký posudek k posudku [anonymizováno] [příjmení], který vypracoval znalecký ústav [právnická osoba] Znalecký ústav uvedl, že ze simulačního výpočtu vyplývá, že vozidlo [jméno] se pohybovalo po trajektorii levotočivého oblouku, kdy mezní rychlost na suché vozovce byla zjištěna 76 km/h, popřípadě při snížené adhezi byla zjištěna mezní rychlost 57 km/h. Pokud by došlo ke zvolení vyšší rychlosti pro průjezd a řidič by nedokázal během průjezdu snížit rychlost vozidla, došlo by vlivem natočení kol vlevo přední řídící nápravy k tzv předbíhání zadní části vozidla. Vlivem odstředivé síly zadní části vozidla směřuje ven z oblouku a dochází k bočnímu sunutí. To znamená, že vozidlo by při průjezdu zatáčkou nevyjíždělo přímo, tak jak je naznačeno na obrázku [číslo] ale došlo by k bočnímu sunutí a vozidlo by bokem směřovala ven z komunikace. Jak je patrné ze zanechaných stop na obr. Č. 7, řidič nereagoval na tuto situace, což je z hlediska ovládání vozidla neobvyklé. Dle stop vozidlo směřovalo ven ze zatáčky směrem do silničního příkopu, ale jak je patrné z trajektorie průjezdu vozidla, obč. [číslo] nejdříve musel řidič působit na věnec volantu nepatrně vlevo, tím najel do levotočivé zatáčky a pak musel korekcí volantu natočit vozidlo ven ze zatáčky směrem do silničního příkopu. To znamená, že vozidlo ovládal, tedy věnoval se řízení vozidla. Dle názoru znaleckého ústavu nelze závěrům znalce [příjmení] [příjmení] v podstatě nic vytknout. Dále ústav uvedl, že z technického hlediska lze konstatovat, že vozidlo vyjelo mimo komunikaci, ale předstřetový pohyb neodpovídá náhodně vzniklé nehodové situaci, nýbrž úmyslnému vedení vozidla na překážku. Žalobce ve věci předložil znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. V posudku je uvedeno, že simulace nehodového děje ve [anonymizována dvě slova] prokázaly prostorovou a časovou technickou přijatelnost obou uvažovaných krajních variant nehodového děje – jízdy vozidla vnějším i vnitřním obloukem zatáčky. Nehodový děj mohl proběhnout v rozmezí těchto dvou variant. [příjmení] překážek na vozovce před průjezdem vozidla byla pravděpodobně v dráze vozidla, nelze však zpětně přesně stanovit, zda ležely u levého okraje, uprostřed, nebo u pravého okraje vozovky. Nelze tedy ani zpětně jednoznačně posoudit, zda úhybný manévr řidiče směrem vpravo byl vzhledem k okamžité dopravní situaci optimální nebo přijatelný. Skutečnost, že dle předchozích posudků řidič nejdříve působil na volant nepatrně vlevo a poté korekcí natočil vozidlo ve ze zatáčky směrem do silničního příkopu, odpovídá zdokumentovanému nehodovému ději, kdy se řidič pokoušel vyhnout překážce na silnici zatočením vpravo. Pokud jde o shora uvedený posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], není soudu zřejmé, jak může vycházet z předpokladu, že se řidič vozidla vyhýbal předmětům na vozovce natočením volantu doprava, když ve znaleckém posudku uvádí, že není zřejmé, kde se předměty na silnici, kterým se měl řidič vozidla vyhýbat, byly. Znalec přímo uvedl, že předměty mohly být u pravé krajnice, levé krajnice, a nebo uprostřed silnice. Poté byl ve věci vypracován revizní znalecký posudek [obec] učení technického v [obec]. Ústav uvedl, že závěry předchozích znalců ohledně nárazové rychlosti vozidla [jméno] jsou ve vzájemné shodě a také korespondují se závěry [anonymizováno]. Posudky nejsou v rozporu ani v závěrech ohledně technické přijatelnosti nárazu do stromu. Zásadní rozpor lze spatřovat pouze v závěrech [anonymizováno] [příjmení], který uvádí technickou přijatelnost průběhu nehodového děje při jízdě vozidla [jméno] jak vnitřním tak vnějším obloukem zatáčky. Přitom z obrázku v jeho přílohách [číslo] je patrné, že z vnějšího oblouku se vozidlo [jméno] na zanechanou stopu nemohlo dostat a při prodloužení trajektorie ve druhé variantě se pak vozidlo [jméno] pohybuje z levého příkopu. Znalec [příjmení] [příjmení] rovněž nezmiňuje skutečnost, že řidič mohl na dráze od vyjetí mimo vozovku do nárazu do stromu vozidlo zatavit, či výrazně zpomalit. Lze tedy konstatovat, že vyjetí vozidla [jméno] mimo vozovku a náraz do stromu lze považovat za technicky přijatelné. Celý nehodový děj ovšem postrádá určitou kontinuitu a logiku, jelikož počátek reakce nastal cca 26,7 až 31,4 m před střetem s kamenem a vzdálenost, kdy nedocházelo k žádné korekci řízení, byla minimálně 9,4 m před střetem s kamenem. Bylo v silách řidiče včas střetu zabránit brzděním, případně zpomalit do takové míry, aby střetová rychlost vozidla byla podstatně nižší. V tomto ohledu se tedy náraz do stromu nejeví jako nahodilá událost. Podle ust. § 2758 odsdt. 1 zák.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. zák.), pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Je tedy zřejmé, že pojištěnému náleží pojistné plnění v případě, že dojde k nahodilé události kryté pojištěním. Podstatnou je tedy okolnost nahodilosti. Dle názoru soudu však v řízení bylo prokázáno, že v případě této události nešlo o událost nahodilou. V této souvislosti soud okazuje na znalecký posudky [anonymizováno] [příjmení], znaleckého ústavu [právnická osoba] a [obec] [anonymizována tři slova] [obec]. Všichni shora uvedení znalci resp. znalecké ústavy se shodli, že vozidlo