23 C 184/2019-143 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se žalobou, doručenou do podatelny zdejšího soudu dne [datum] domáhala na žalované úhrady částky 506.029 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná byla členkou [anonymizována dvě slova], která v letech 2007 až 2011 páchala pojistné podvody. Žalovaná spolu se [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch vylákáním plnění z pojistné smlouvy [číslo] o havarijním pojištění vozidla [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], r.v. [rok], [VIN kód] zincsenovala odcizení vozidla, za které žalobkyně poskytla pojistné plnění. Nejdříve žalovaná uzavřela dne [datum] pojistnou smlouvu o havarijním pojištění shora uvedenou a následně pak dne [datum] nepravdivě oznámila policejnímu orgánu [anonymizována dvě slova], že jí uvedené vozidlo bylo dne odcizeno neznámým pachatelem a následně své oznámení písemně potvrdila na tiskopisech žalobkyně, která tuto pojistnou událost šetřila pod [číslo] po provedeném šetření vyplatila dne [datum] pojistné plnění ve výši 506.029 Kč. Tím tedy žalobkyni způsobila škodu ve výši shora uvedené částky. Za způsobení škody byla žalovaná dne [datum] odsouzena pravomocným rozsudkem [název soudu], sp.zn. 67T 10/2018. Žalobknyě pak byla se svým nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalovaná ve svém vyjádření vznesla námitku promlčení nároku s odkazem na ust. § 106 odst. 1 zák.č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.). Z usnesení o zahájení trestního stíhání č.j. KRPA-1587-2692/TČ-2011-000074 ze dne 27.6.2014 je zřejmé, že informace, které byly podkladem pro trestní řízení, byly zjištěno od žalobce. Konkrétně v usnesení stojí:„ Z materiálů poskytnutých [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno uzavření pojistné smlouvy a uplatnění nároku na pojistné plnění“. Tedy minimálně v okamžiku sdělení obvinění u musel žalobce vědět o tom, že pravděpodobně došlo k trestnému činu, když policii v rámci součinnosti poskytoval uvedené informace. Dle žalované nastal běh promlčecí lhůty okamžikem, kdy se žalobkyně připojila s nárokem na náhradu škody, tedy dne [datum]. Poté došlo ke stavění promlčecí doby až do dne [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek [název soudu], sp.zn. 67T 10/2018. Následně opět započala běže a běžela až do dne [datum], když započalo civilní řízení. Tedy od okamžiku, kdy začala běžet subjektivní promlčecí lhůta uběhlo celkem [číslo] dnů, tedy téměř tři roky. Nárok je tedy promlčen. Rozsudkem [název soudu] sp.zn. 67T 10/2018 bylo prokázáno, že žalovaná byla odsouzena pro zločin pojistného podvodu podle ust. § 210 odst. 2, odst. 5 písm. a, písm. c) trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. Pokud jde o samotný skutek, je popsán stejně, jako v žalobě, tak jak je shora uvedeno. Žalobkyně byla zároveň se svým nárokem, jako poškozená, odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná nahlásila dne [datum] odcizení vozidla [anonymizována tři slova] r.z. [anonymizováno] neznámým pachatelem. Věc byla shora uvedeným usnesením odložena, neboť se nepodařilo zjistit pachatele. Zároveň pak u žalobkyni nahlásila nárok z titulu pojistné smlouvy na pojistné plnění za shora uvedené odcizené vozidlo. Dne [datum] se žalobkyně připojila jako poškozené do trestního řízení s nárokem ve výši 560.500 Kč. Trestní stíhání žalované bylo zahájeno usnesením Policie ČR ze dne 27.6.2014, č.j. KRPA-1587-2692/TČ-2011-000074. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne [datum], jak vyplývá ze zprávy policie ČR z čl. 96 spisu. K výslechu žalované došlo dne [datum]. Podle ust. § 3079 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanoveném právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákon, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na toto ustanovení proto soud věc posuzoval dle zák.č. 40/1964 Sb. Podle ust. § 106 odst. 1 obč. zák., právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle odst. 2 téhož ustanovení, nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Zákon tedy koncipuje u promlčení nároku na náhradu škody subjektivní dvouletou a objektivní tříletou, resp. desetiletou promlčecí lhůtu. V daném případě byla škoda způsobena úmyslným trestným činem a objektivní promlčecí lhůta je tedy desetiletá. Objektivní desetiletá promlčecí lhůta nemohla do dne podání žaloby uběhnout, neboť k výplatě žalované částky ve výši 506.029 Kč došlo dne [datum]. Tento datum je datem vzniku škody. Žaloba pak byla podána dne [datum] a tedy neuplynulo od vzniku škody více jak 10 let, resp. ani 9 let. Pokud jde o subjektivní promlčecí lhůtu je třeba uvést, že poškozený musí skutečně vědět o vzniklé škodě, a o tom, kdo za ni odpovídá, když však nestačí, že měl možnost se o ní dozvědět. Přitom usnesení o zahájení trestního stíhání žalované bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Žalovaná se snažila v řízení prokázat, že žalobkyně musela o tom, kdo za škodu odpovídá, vědět již dříve, neboť v usnesení o zahájení trestního stíhání je mimo jiné uvedeno, že:„ Z materiálů poskytnutých [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno uzavření pojistné smlouvy a uplatnění nároku na pojistné plnění“. Pouze z této citace však nelze dovodit, že v té době měla žalobkyně povědomost o tom, kdo škodu způsobil. Žalobkyně totiž v rámci vyšetřování pouze poskytla písemné podklady, a to pojistnou smlouvu a uplatnění nároku na pojistné plnění. To však nic neříká o povědomosti žalobkyně o škůdci, zvlášť za situace, kdy se na pojistném podvodu podíleli ještě [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dle soudu povědomost o škůdci mohla mít žalobkyně až v okamžiku, kdy jí bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, tj. dne [datum]. Od tohoto data tedy začala běžet subjektivní promlčecí lhůta. Tato se však zastavila dne [datum], když se žalobkyně připojila do trestního řízení jako poškozená. Přerušení běhu subjektivní promlčecí doby pak byla až do [datum], když nabyl právní moci rozsudek [název soudu], sp.zn. 67T 10/2018. Od 12.3.2018 tedy subjektivní promlčecí době opět běžela a žaloba pak byla podána dne [datum]. Tedy od [datum] do [datum] s ohledem na přerušení běhu subjektivní promlčecí doby uběhl 1 rok, 5 měsíců a 16 dní. Žaloba tak byla dle názoru soudu podána včas před uplynutím jak subjektivní, tak objektivní promlčecí doby. Proto soud námitku promlčení má za nedůvodnou. Pokud jde o výši škody, je zřejmé, že sama žalobkyně se připojila s nárokem na náhradu škody ve výši 506.029 Kč, která odpovídá částce, která byla vyplacena z titulu pojistného plnění. Protože pak v trestním řízení bylo prokázáno, že žalovaná uplatněním nároku na pojistné plnění spáchala zločin pojistného podvodu podle ust. § 210 odst. 2, odst. 5 písm. a, písm. c) trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. je zřejmé, že výše škody odpovídá poskytnutému pojistnému plnění. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jestliže se v řízení žalovaná dovolávala též dobrých mravů, neboť dle svého tvrzení byla v té době drogově závislá, má soud za to, že uplatnění námitky dobrých mravů není na místě. Byla to sama žalovaná, která se vlastní vinou stala drogově závislou (v této souvislosti soud podotýká, že se jedná pouze o skutkové tvrzení žalované, které nebylo v řízení prokázáno) a pokud pak v důsledku toho páchala trestnou činnost, není na místě dovolávat se dobrých mravů. O úroku z prodlení soud rozhodl podle ust. § 517 odst. 1, 2 obč. zák., když do prodlení se žalovaná dostala tak, jak správně argumentuje žalobkyně okamžikem, kdy byla seznámena s výsledky vyšetřování. Pokud však žalobkyni bylo [anonymizována tři slova] oznámeno dne [datum], že byla podána obžaloba, je jasné, že žalovaná musela být s výsledky vyšetřování seznámena před tímto datem. Proto soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení od [datum], jak požadovala žalobkyně. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. neboť žalobkyně byla úspěšná v celém rozsahu. Náklady jsou tvořeny 9 úkony nezastoupeného účastníka po 300 Kč. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek soud rozhodl podle ust. § 4 odst. 1 písm. i) a ust. § 11 odst. 2 písm. q) zák.č. 549/1991 Sb. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.