23 C 88/2021-56 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobce se žalobou doručenou do podatelny zdejšího soudu dne 23.3.2021 domáhal na žalovaném zaplacení částky 43 700,10 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne 27.2.2018 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o převzetí odpadu na překládací stanici zhotovitele č. [anonymizováno], ve znění pozdějších dodatků, na základě které žalobce poskytl žalovanému služby spočívající v převzetí odpadu definovaného ve smlouvě a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci za poskytnuté služby sjednanou odměnu. Na základě smlouvy žalobce poskytl žalovanému služby, které byly vyúčtovány žalovanému v celkové výši 58 268,10 Kč včetně DPH, a to na základě daňového dokladu [číslo] s datem splatnosti 19.9.2019 na částku 23 528 Kč, daňového dokladu [číslo] s datem splatnosti 21.10.2019 na částku 1 899 Kč, daňového dokladu [číslo] s datem splatnosti 21.11.2019 na částku 2 510,51 Kč, daňového dokladu [číslo] s datem splatnosti 20.12.2019 na částku 21 439,70 Kč, daňového dokladu [číslo] s datem splatnosti 14.1.2020 na částku 5 444,81 Kč, daňového dokladu [číslo] s datem splatnosti 21.2.2020 na částku 2 274,41 Kč a daňového dokladu [číslo] s datem splatnosti 19.3.2020 na částku 1 171,67 Kč. Žalovaný však výše uvedené daňové doklady ve lhůtě splatnosti neuhradil a požádal žalobce o možnost jejich úhrady formou splátkového kalendáře. Dne 27.3.2020 účastníci uzavřely dohodu o uznání dluhu s dohodou o splacení dluhu, ve které žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci v celkové výši 58 268,10 Kč. Žalovaný však uhradil pouze první splátku ve výši 14 568 Kč, která byla započítána na daňový doklad [číslo]. V souladu s článkem IV. odst. 1 dohody o uznání dluhu má žalobce nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z každé neuhrazené splátky. Po podání žaloby uhradil žalovaný dlužnou jistinu ve výši 43 700,10 Kč, po částečném zpětvzetí, tak předmětem řízení zůstalo pouze příslušenství. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Dne 27.2.2018 uzavřel žalobce se žalovaným smlouvu o převzetí odpadu na překládací stanici zhotovitele č. [anonymizováno], ve znění pozdějších dodatků, a to na dobu neurčitou, na základě které žalobce poskytl žalovanému služby spočívající v převzetí odpadu. Žalovaný však neuhradil žalobcem vystavené daňové doklady a dostal se do prodlení. Dále má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 27.3.2020 uzavřena dohoda o uznání dluhu s dohodou o splacení dluhu, ve které žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci v celkové výši 58 268,10 Kč. Avšak žalovaný uhradil pouze první splátku ve výši 14 568 Kč, proto dle uvedené dohody náleží žalobci smluvní úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z každé neuhrazené splátky. Právní zástupce žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne 4.3.2021, žalovaný však neuhradil ničeho, proto byla podána žaloba k soudu. Po podání žaloby uhradil žalovaný dlužnou jistinu ve výši 43 700,10 Kč, což žalobce prokázal výpisem z bankovního účtu ze dne 14.7.2021 a po částečném zpětvzetí žaloby zůstalo předmětem řízení pouze příslušenství. V řízení tedy bylo prokázáno uzavření smlouvy o převzetí odpadu na překládací stanici zhotovitele č. [anonymizováno], ve znění pozdějších dodatků, i to, že žalovaný po podání žaloby uhradil dlužnou jistinu. Podle ust. § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. V řízení přitom bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu, která nespadá pod žádný smluvní typ v zák. č. 89/2012 Sb. a jedná se tedy o nepojmenovanou smlouvu. Ze shora uvedené smlouvy vyplývá, že se žalobce zavázal poskytovat žalovanému specifikované služby a žalovaný se zavázal za tyto služby zaplatit cenu uvedenou ve smlouvě. Podle ust. § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Jak již bylo shora uvedeno, v řízení bylo prokázáno, že žalovaný dluh uznal a toto uznání mělo veškeré náležitosti. V době uznání navíc dluh nebyl promlčen, neboť k uznání došlo dne 27.3.2020. V takovém případě má soud za prokázané, že ke dni uznání dluh existoval. Protože zde tedy byla prokázána existence dluhu a dále bylo prokázáno, že žalovaný dlužnou jistinu po podání žaloby uhradil, soud žalobě ohledně neuhrazeného příslušenství v plném rozsahu vyhověl. O smluvním úroku soud rozhodl podle ust. § 1802 zák. č. 89/2012 Sb. a o zákonném úroku z prodlení soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok ohledně nákladů řízení mezi účastníky je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobce měl plný procesní úspěch. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v nevrácené výši 1 000 Kč, a dále čtyř úkonů právní pomoci po 2 860 Kč, čtyř režijních paušálů po 300 Kč, vše podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a 21% DPH (2 654,40 Kč), tj. celkem 16 294,40 Kč. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.