28 C 208/2021-96 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 55 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. 3. Jako důvod uvedla, že pracovala u žalované na pozici pojišťovací poradce – junior, a to na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně se do zaměstnání vrátila z mateřské dovolené na konci měsíce března 2021, kdy dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] bylo žalobkyni změněno pracovní zařazení na pozici pojišťovací poradce a téhož dne jí bylo přiděleno nové mzdové zařazení v kariérní stupnici se základní hrubou mzdou ve výši 18 500 Kč měsíčně. Žalobkyni bylo po návratu do zaměstnání sděleno, že nejpozději do [datum] musí složit souhrnnou zkoušku odborné způsobilosti, a to podle zákona č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění. Z důvodu pandemické situace byly v období od března do května zavřeny školky a předškolní zařízení, žalobkyně proto musela celodenně pečovat o své děti a zkoušku se jí v uvedeném termínu složit nepodařilo. 4. Dne [datum] předala žalovaná žalobkyni výpověď z pracovního poměru, a to z důvodu nesplňování předpokladů stanovených právními předpisy pro výkon sjednané práce ve smyslu § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. S ohledem na výpovědní dobu měl pracovní poměr skončit dne [datum]. 5. Dále bylo žalobkyni předloženo oznámení o překážkách v práci na straně zaměstnance, kterým jí bylo oznámeno, že v období od [datum] do [datum] jí nebude zaměstnavatel přidělovat práci, když tato doba je považována za překážku v práci na straně zaměstnance. Zároveň jí bylo sděleno, že ji nebude vyplácena mzda, ani za ni odváděny povinné odvody. 6. Dle žalobkyně zaměstnavateli nikdy a za žádných okolností nepřísluší rozhodovat o překážkách v práci na straně zaměstnance. Pokud žalovaná nepřidělovala žalobkyni práci, jedná se o překážku na straně zaměstnavatele, za kterou zaměstnanci náleží mzda ve výši průměrného výdělku. 7. Žalovaná k žalobě uvedla, že se s ní nesouhlasí. 8. Učinila nesporným, že s žalobkyní uzavřela dne [datum] pracovní smlouvu s tím, že žalobkyně se pro žalovanou zavázala vykonávat práci na pozici pojišťovací poradce junior. Dále učinila nesporným, že žalobkyně nastoupila do zaměstnání po ukončení rodičovské dovolené dne [datum] a dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] bylo ujednáno, že bude pro žalovanou vykonávat pozici pojišťovacího poradce se základní měsíční mzdou ve výši 18 500 Kč. Při osobních i telefonických jednáních uskutečněných před tímto dnem nástupu byla žalobkyně upozorněna na nezbytnost složit zkoušku odborné způsobilosti v kategorii 9 dle zákona 170/2018 Sb. konkrétně ustanovení § 55 a 56 odst. 3 tohoto zákona, a to nejpozději v termínu do [datum]. 9. Složení této zkoušky je nezbytnou zákonnou podmínkou pro výkon práce na pozici pojišťovacího poradce. V případě, že by žalovaná zaměstnala osobu bez této zkoušky, hrozil by jí postih ze strany [obec] národní banky až ve výši 10 000 000 Kč. Žalovaná vyšla žalobkyni vstříc a v době od [datum] do [datum] jí nepřidělovala žádnou práci s tím, že jejím jediným úkolem v této době byla příprava na zkoušku odborné způsobilosti. Žalovaná žalobkyni umožnila účast na všech organizovaných školeních, odborných seminářích vztahujících se k přípravě na zkoušku odborné způsobilosti a dále jí byla poskytnuta osobní podpora manažerky obchodní skupiny, a to vše právě s ohledem na rychlejší adaptaci po návratu z mateřské dovolené. Žalobkyně se pokusila o složení odborné zkoušky celkem ve čtyřech termínech, zkoušku však nikdy úspěšně nesložila. Od [datum] pak žalobkyně přestala splňovat zákonné předpoklady pro výkon sjednané práce. Zaměstnavatel tak ukončil pracovní poměr žalobkyně výpovědí z pracovního poměru dle § 52 písm. f) zákoníku práce. 10. Za nepravdivé označila žalovaná tvrzení žalobkyně, že musela po celou dobu přípravy na odbornou zkoušku celodenně pečovat o své děti, a to z důvodu uzavření škol a předškolních zařízení, což byl primárně důvod nesložení odborné zkoušky. Dle příslušných usnesení vlády a mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví účinných v době od [datum] do [datum] nebyly po celou tuto inkriminovanou dobu z pandemických důvodů uzavřeny školky a školy. Naopak od [datum] byla předškolní zařízení otevřena plně a první stupeň základních škol byl provozován formou rotační výuky, a to již od [datum]. Děti žalobkyně byly v tomto období ve věku [číslo] let. 11. Žalovaná ani neměla možnost převést žalobkyni na jinou práci. Z § 41 odst. 2 písm. a) zákoníku práce vyplývá, že zaměstnavatel může převést zaměstnance na jinou práci v případě výpovědi dle § 52 písm. f) zákoníku práce, toto zákonné ustanovení ale nestanoví žádnou zákonnou povinnost zaměstnavatele k převedení zaměstnance na jinou práci. Žalovaná v tomto období ani nemohla převést žalobkyni na jinou vhodnou práci v rámci pracovní smlouvy ani na práci jiného druhu, protože žádnou takovou prací nedisponovala. Žalovaná měla k dispozici pouze pracovní pozice, na kterých bylo zapotřebí složení souhrnné odborné zkoušky dle zákona 170/2018 Sb. 12. To, že žalovaná nemohla žalobkyni z výše uvedeného důvodu přidělovat původní práci, nemůže jít k tíži žalované a dle názoru žalované je to nutné kvalifikovat jako překážku v práci na straně zaměstnance, při které zaměstnanci žádná náhrada mzdy nepřísluší. Náhrada mzdy v obdobných případech totiž přísluší zaměstnanci pouze tehdy, je-li připraven, ochoten a schopen konat práci podle pracovní smlouvy a nemůže-li ji vykonávat právě v důsledku postupu zaměstnavatele. Žalobkyně předem věděla, že bude zkoušku vykonávat. Termín, do kdy musela zkoušku vykonat, byl [datum] a pokud žalovaná přepočte počet pracovních hodin, které žalobkyni poskytla na přípravu na zkoušku, bylo to 270 pracovních hodin. 13. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav. 14. Dne [datum] uzavřeli účastníci pracovní smlouvu, na základě které pracovala žalobkyně pro žalovanou jako pojišťovací poradce- junior. 15. V průběhu trvání pracovního poměru nastoupila žalobkyně na mateřskou a rodičovskou dovolenou, po které se do zaměstnání vrátila dne [datum]. V době, kdy byla žalobkyně na mateřské a rodičovské dovolené vstoupil v platnost zákon č. 170/2018 Sb. o distribuci pojištění a zajištění, podle kterého je podmínkou výkonu práce pojišťovacího poradce složení odborné zkoušky, a to nejpozději do [datum]. 16. Na toto byla žalobkyně žalovanou opakovaně upozorněna, zkoušky se opakovaně zúčastnila, tu však ani do [datum] nesložila. 17. Dne [datum] zaslala žalovaná žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. f) zák. 262/2006 Sb., s tím, že nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce. 18. Zároveň žalobkyni sdělila, že jí v období od [datum] do [datum] nemůže přidělovat práci. 19. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovanou, aby jí uhradila dlužnou mzdu za dobu od [datum] do [datum], celkem částku 55 500 Kč. 20. Tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné. 21. Spornou zůstala otázka, zda má žalobkyně nárok na náhradu mzdy za dobu, kdy jí žalovaná nepřidělovala v pracovní smlouvě dohodnutou práci ani nepřidělila práci jinou. 22. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 23. Dle § 52 písm. f) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, nesplňuje-li zaměstnanec požadavky pro řádný výkon práce. 24. V projednávané věci je takovým požadavkem složení souhrnné zkoušky odborné způsobilosti IX. dle zák. [číslo] sb. o distribuci pojištění a zajištění zkoušky. 25. Podle soudní judikatury jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 208 zákoníku práce jen tehdy, neplní-li nebo nemůže-li jí zaměstnanec plnit povinnost vyplývající pro něj z pracovního poměru přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, a to za předpokladu, že zaměstnanec je připraven schopen a ochoten tuto práci konat. 26. Podle § 41 odst. 2 zák. práce zaměstnavatel může převést zaměstnance na jinou práci, dal-li zaměstnanci výpověď z důvodů uvedených v § 52 písm. f) a g). 27. Toto ustanovení dává zaměstnavateli pouze možnost převést zaměstnance na jinou práci, neukládá mu povinnost ho převést. Je tedy zcela na zvážení zaměstnavatele, zda tuto možnost využije, či nikoliv. 28. Otázkou náhrady mzdy v případě nemožnosti přidělovat zaměstnanci práci dle pracovní smlouvy se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí 21 Cdo 807/2006 kde uvedl, že ke ztrátě na výdělku následkem nesplnění povinnosti zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy může u zaměstnance dojít jen tehdy, je-li sám připraven, ochoten a schopen konat práci podle pracovní smlouvy. Nemůže-li zaměstnance konat práci podle pracovní smlouvy, nemá nárok na náhradu mzdy. 29. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3573/2012 o situaci, kdy zaměst