29 C 350/2022-39 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení 990 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí certifikačních služeb č [číslo] uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní dne [datum] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala vydat žalované kvalifikovaný osobní certifikát pro podpis a žalovaná se zavázala za to zaplatit částku ve výši 990 Kč. Žalobkyně žalované certifikát předala a vyúčtovala tuto částku žalované ve faktuře [číslo]. Žalovaná přesto na svůj dluh ničeho neuhradila, a to ani po výzvě ze strany žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Při splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaná a žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o poskytnutí certifikačních služeb [číslo] na základě níž po žádosti žalované poskytla žalobkyně žalované kvalifikovaný osobní certifikát pro podpis (viz protokol o vydání certifikátu ze dne [datum]). Tím vznikl žalobkyni nárok na úhradu ceny za poskytnuté služby ve výši 990 Kč (viz smlouvu o poskytování certifikačních služeb [číslo] ze dne [datum]). Žalobkyně své služby vyúčtovala žalované fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností [datum] (viz fakturu [číslo] ze dne [datum]). Žalovaná však dotyčnou fakturu neuhradila. Žalobkyně dne [datum] zaslala žalované předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínku ze dne [datum] a podací lístek zásilky [anonymizováno]). Žalovaná na svůj dluh do dnešního dne ničeho neuhradila. 6. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil jako dluh z innominátní smlouvy dle §1 746 a § 1 789 násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), příslušenství pohledávky pak náleží žalobkyni podle § 1968 a 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok na zaplacení 1 200 Kč jako minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky žalobkyni vznikl na základě § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a zákonná ustanovení proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.). 8. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení, která se sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z odměny za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ AT“), (předžalobní výzva, příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) při sazbě 500 Kč za každý úkon podle § 7 bod 6 AT, celkem tedy 1 500 Kč, dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby, celkem ve výši 900 Kč, a dále 21% DPH v částce 504 Kč podle § 137 o. s. ř., celkem částky 3 304 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalovaní povinni zaplatit náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta. 9. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.