29 C 49/2022-41 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 070 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi účastníky dne 10. 1. 2017 odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa]. Žalobkyně se zavázala za podmínek sjednaných ve smlouvě dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal zejména elektřinu odebírat a platit za ni cenu ve výši stanovené na základě smlouvy. Žalovaný tuto svoji povinnost porušil, když neuhradil ve lhůtě splatnosti fakturu [číslo] ze dne 1. 6. 2020, splatnou 18. 6. 2020, znějící na částku 9 870 Kč, za odebranou elektřinu v období od 26. 6. 2019 do 1. 6. 2020. Z toho žalovaný zaplatil celkem částku 2 800 Kč. K úhradě tedy zbývá 7 070 Kč O zaplacení spotřeby elektřiny byl žalovaný žalobkyní opakovaně upomínán, žalovaný však dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Při splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Jelikož se jedná o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné, je odůvodnění koncipováno v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř., když obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci. 5. Z provedených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně dodávala žalovanému na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 10. 10. 2017 elektřinu na odběrné místo [adresa]. Žalovaný elektřinu odebral, avšak neuhradil sjednanou cenu, jejíž nedoplatek činí celkem 7 070 Kč. 6. Co se týče právního posouzení, vyplývá nárok žalobce z ust. § 27 odst. 1 a 2 a ust. § 62 odst. 1 a 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších právních předpisů ve spojení s ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 7. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě předmětné smlouvy dodala žalovanému elektřinu ve výše uvedeném rozsahu, žalovaný však neuhradil vyúčtovanou cenu, a proto se žalobkyně oprávněně domáhá zaplacení žalobou požadované částky. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o. z., výše úroku pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvému dni prodlení. 8. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a zákonná ustanovení proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni vznikly v souvislosti s tímto řízením náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a dále dle § 151 odst. 3 o. s. ř ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. náleží žalobkyni náhrada nákladů za 2 úkony po 100 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů podle § 2 odst. 1 citované vyhlášky, neboť žalobkyně podala žalobu ve standardizovaném znění, jež žalobkyně podává v obdobných věcech opakovaně; její podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaného a údajích, týkajících se odběrného místa a faktury za dodanou elektřinu. Celkem tedy soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč.