33 C 24/2022-71 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum], posléze na výzvu soudu doplněnou, domáhala zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tak, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit v měsíčních splátkách po 2,79 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr celkem [částka], což žalobkyně započetla zčásti na jistinu, zčásti na úrok, zčásti na poplatky. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, a to i právním zástupcem žalobkyně, avšak dluh neuhradil. Žalobkyně se konkrétně domáhala neuhrazené jistiny ve výši [částka], dále nákladů na vymáhání ve výši [částka] (vycházejících z úvěrových podmínek) a smluvních pokut ve výši [částka] (s tím, že měla dle úvěrových podmínek právo požadovat smluvní pokutu ve výši [částka] za případ prodlení s úhradou splátky). Kapitalizovaný úrok ve výši [částka] žalobkyně vypočetla za období od [datum] do [datum] na základě sazby ve výši 28,88 % ročně. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] žalobkyně vypočetla ze zákonné sazby za období od [datum] do [datum]. 2. Soud ještě před ústním jednáním písemně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 19. 1. 2022, č. j. 33 C 24/2022-49, aby doplnila svá tvrzení a uvedla mimo jiné, jakým konkrétním způsobem identifikovala při uzavírání tvrzené smlouvy o úvěru žalovaného, na základě čeho lze usuzovat, že právě žalovaný projevil vůli tvrzenou smlouvu o úvěru uzavřít a jak konkrétně a na základě jakých konkrétních informací a dokladů posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného a z čeho vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit. Zároveň ji upozornil, že pokud svá tvrzení nedoplní či nenavrhne důkazy potřebné pro prokázání svých tvrzení, vystavuje se nebezpečí, že bude ve sporu zcela či zčásti neúspěšná. Žalobkyně svá tvrzení a důkazní návrhy doplnila písemně, k ústnímu jednání soudu se však nedostavila. [jméno] se tedy vystavila nebezpečí, že tvrzení a navrhované důkazy dle doplnění žaloby nemusejí postačovat pro prokázání její skutkové verze a vzhledem k neúčasti na jednání se jí nedostane (fakticky dalšího) poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. 3. Žalobkyně v doplnění žaloby učiněném na výzvu soudu, mimo obecné právní argumentace, tvrdila, že v rámci kontroly bonity klienta ověřuje schopnost klienta hradit další závazky a nezbytné životní výdaje, dále že kontroluje klienta v externích registrech ([příjmení] a NRKI) a vychází ze životního minima a nákladů domácnosti na bydlení dle ČSÚ. Konkrétně u žalovaného provedla lustraci v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR, a to bez negativních výsledků, a vycházela z toho, že žalovaný měl v červnu 2019 dle výpisu z účtu příjem ve výši [částka]. Dále uvedla, že žalovaný od října 2019 až do března 2021 úvěr hradil, přičemž následná změna poměrů již nemohla být zapříčiněna nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. V ostatním byla tvrzení žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti zcela obecná, nijak se nezabývající předmětným úvěrovým případem. K otázce identifikace žalovaného žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, přičemž žalovaný předložil kopii občanského a řidičského průkazu a žalobkyně žalovaného kontaktovala i telefonicky. Uvedla, že žalovanému zaslala prostřednictvím potvrzovacích SMS číselné kódy, a to postupně [číslo] (k potvrzení registrace do webového rozhraní žalobkyně), [číslo] (k projevení souhlasu s uzavíráním smluv elektronicky) a [číslo] (k vlastnímu podpisu smlouvy o úvěru), všechny na telefonní číslo + [tel. číslo] 307. Podpis smlouvy žalovaným byl podle tvrzení žalobkyně učiněn z IP adresy [číslo]. Dále tvrdila, že vůli žalovaného být vázán úvěrovou smlouvou dokládá, že úvěr splácel a zaplatil na něj celkem [částka]. 4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se ani on nedostavil. 5. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a že by měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit. Splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. 7. Soud k této otázce provedl důkazy navržené žalobkyní. Z nich vyplynulo, že dle registru [příjmení] nebyly u žalovaného vedeny žádné závazky po splatnosti (zjištěno z potvrzení o dotazu do tohoto registru). O výši příjmů žalovaného měla žalobkyně jediný doklad, a to výpis z účtu, dle něhož v červnu 2019 přijal na svůj bankovní účet částku [částka] (zjištěno z výpisu z účtu). Z ničeho ovšem nevyplynulo, že by se jednalo o příjem žalovaného ze zaměstnání, podnikání apod. Důvod této platby mohl být jakýkoli, tedy i takový, který by o schopnosti žalovaného splácet úvěr nic nevypovídal (např. půjčka, náhrada vzniklé škody apod.). Šlo o jednorázovou částku, žádná jiná nebyla doložena. Nadto dle téhož výpisu z účtu oproti tomuto kreditnímu obratu bylo z účtu žalovaného odepsáno během téhož měsíce celkem [částka]. Finanční situaci žalovaného tedy tento jediný doklad nijak neobjasňuje, rozhodně ne způsobem, který by svědčil o odborné péči žalobkyně. Podle úvěrové zprávy předložené žalobkyní žalovaný během července a srpna 2019, tedy těsně před uzavřením předmětné smlouvy s žalobkyní, třikrát žádal o úvěr se splátkami (řádově srovnatelné výše úvěru), přičemž všechny tři žádosti byly odmítnuty (zjištěno z úvěrové zprávy). Soud též provedl k důkazu záznam telefonního hovoru údajně se žalovaným; z něho zjistil, že osoba, která se představila jako„ [celé jméno žalovaného]“, neuvedla ke svým příjmům vůbec nic, ke svým výdajům uvedla, že činí zhruba [částka] měsíčně, avšak nejsou to celkové náklady na domácnost (zjištěno z uvedeného záznamu). Obsah tohoto rozhovoru je mimo to v rozporu s listinou obsahující údaje o obchodním případu, předloženou žalobkyní, kde bylo uvedeno, že kalkulovala s měsíčními výdaji domácnosti klienta ve výši [částka]. 8. Nic jiného konkrétního žalobkyně k prokázání splnění své povinnosti nepředložila, zejména tedy nijak neprokázala, že by se reálně zabývala skutečnými příjmy a výdaji žalovaného a jejich posuzováním namísto pouhého formálního postupu. Okolnost, že žalovaný následně úvěr po určitou dobu splácel, nic neprokazuje o tom, jak si žalobkyně počínala z hlediska plnění své zákonné povinnosti před uzavřením smlouvy. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, z čeho žalovaný splácel; je obecně myslitelné, aby tak činil např. z prostředků vypůjčených jinde. To by sice samo o sobě samozřejmě nebylo nijak protiprávní, nicméně soud to uvádí pouze na ilustraci, že samotné částečné (resp. dočasné) splácení úvěru nelze považovat za důkaz, že finanční situace dlužníka byla předtím, v době poskytnutí úvěru, natolik pevná, aby skýtala vyhlídku na splacení celého poskytnutého úvěru. Žalobkyně neprokázala, že by to skutečně zkoumala. 9. Již z nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením se podává, jak je uvedeno níže, závěr o neplatnosti předmětné smlouvy, i kdyby byla následně skutečně uzavřena. Soud se nicméně zabýval i tím, zda žalobkyně sjednala se žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru právě v tom znění, které tvrdila. Soud k tomu uvádí, že důkazy předložené žalobkyní v tomto směru byly nedostatečné, neboť žalovaný sice byl v listině označené jako„ Flexibilní půjčka - revolvingový úvěr“ (kterou soud provedl k důkazu) uveden svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že skutečně projevil vůli právě takovou smlouvu o úvěru uzavřít. Listina obsahuje na místě podpisu žalovaného pouze uvedené [číslo] ovšem z ničeho neplyne, že tímto číslem disponoval právě a pouze žalovaný a že přítomnost tohoto čísla v textu dokládá, že žalovaný projevil svou vůli právě tuto smlouvu sjednat. Soud dále provedl důkaz fotografiemi občanského a řidičského průkazu žalovaného, nicméně ty dokládají podle zhodnocení soudu nanejvýš to, že žalobkyně byla se žalovaný