33 C 249/2022-73 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum], posléze na výzvu soudu doplněnou, domáhala zaplacení částky 20 028 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 148,29 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 028 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tak, že uzavřela se žalovanou dne [datum] úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve splátkách. Žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr celkem 4 965 Kč, což žalobkyně započetla zčásti na jistinu, zčásti na úrok, zčásti na poplatky. Jelikož žalovaná porušila svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, a to i právním zástupcem žalobkyně, avšak dluh neuhradila. Žalobkyně se konkrétně domáhala neuhrazené jistiny ve výši 13 748 Kč, dále poplatků„ za bezpečnou splátku“ ve výši 396 Kč, poplatků„ za prodloužení splatnosti ‚korunovým odkladem‘“ ve výši 1 484 Kč, úroků ve výši 2 940 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 460 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč (s tím, že měla dle úvěrových podmínek právo požadovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč za případ prodlení s úhradou splátky). Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 148,29 Kč žalobkyně vypočetla ze zákonné sazby za období od [datum] do [datum]. 2. Soud ještě před ústním jednáním písemně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 28. 7. 2022, č. j. 33 C 249/2022-54, aby doplnila svá tvrzení a uvedla mimo jiné, jakým konkrétním způsobem identifikovala při uzavírání tvrzené smlouvy o úvěru žalovanou, na základě čeho lze usuzovat, že právě žalovaná projevila vůli tvrzenou smlouvu o úvěru uzavřít a jak konkrétně a na základě jakých konkrétních informací a dokladů posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované a z čeho vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Zároveň ji upozornil, že pokud svá tvrzení nedoplní či nenavrhne důkazy potřebné pro prokázání svých tvrzení, vystavuje se nebezpečí, že bude ve sporu zcela či zčásti neúspěšná. Žalobkyně svá tvrzení a důkazní návrhy doplnila písemně, k ústnímu jednání soudu se však nedostavila. [jméno] se tedy vystavila nebezpečí, že tvrzení a navrhované důkazy dle doplnění žaloby nemusejí postačovat pro prokázání její skutkové verze a vzhledem k neúčasti na jednání se jí nedostane (fakticky dalšího) poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. 3. Žalobkyně v doplnění žaloby učiněném na výzvu soudu, mimo obecné právní argumentace, tvrdila, že v rámci kontroly bonity klienta ověřuje schopnost klienta hradit další závazky a nezbytné životní výdaje, dále že kontroluje klienta v externích registrech ([příjmení] a NRKI). Konkrétně u žalované provedla lustraci v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR, a to bez negativních výsledků, a vycházela z toho, že žalovaná uvedla čistý měsíční příjem 16 000 Kč, čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti ve výši 15 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti na bydlení ve výši 3 000 Kč. V ostatním byla tvrzení žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti zcela obecná, nijak se nezabývající předmětným úvěrovým případem. K otázce identifikace žalované žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, přičemž žalovaná předložila kopii občanského průkazu. Uvedla, že žalované zaslala prostřednictvím SMS číselný podpisový kód. 4. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se ani ona nedostavila. 5. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované a že by měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. 7. Soud k této otázce provedl důkazy navržené žalobkyní. Z nich vyplynulo, že dle registru [příjmení] nebyl u žalované vyznačen příznak C, Z, že u žalované neprobíhala exekuce ani neprocházela insolvenčním rejstříkem (zjištěno ze snímků obrazovky). O výši příjmů ani výdajů žalované neměla žalobkyně žádný doklad. Nic jiného konkrétního žalobkyně k prokázání splnění své povinnosti nepředložila, zejména tedy nijak neprokázala, že by se reálně zabývala skutečnými příjmy a výdaji žalované a jejich posuzováním namísto pouhého formálního postupu. 8. Již z nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením se podává, jak je uvedeno níže, závěr o neplatnosti předmětné smlouvy, i kdyby byla následně skutečně uzavřena. Soud se nicméně zabýval i tím, zda žalobkyně sjednala se žalovanou tvrzenou smlouvu o úvěru právě v tom znění, které tvrdila. Soud k tomu uvádí, že důkazy předložené žalobkyní v tomto směru byly nedostatečné, neboť žalovaná sice byla v listině označené jako úvěrová smlouva (kterou soud provedl k důkazu) uvedena svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že skutečně projevila vůli právě takovou smlouvu o úvěru uzavřít. Listina obsahuje na místě podpisu žalované uvedené [číslo] jako podpisový kód, ovšem z ničeho neplyne, že tímto číslem disponovala právě a pouze žalovaná a že přítomnost tohoto čísla v textu dokládá, že žalovaná projevila svou vůli právě tuto smlouvu sjednat. Soud dále provedl důkaz fotografiemi občanského průkazu žalované, nicméně ty dokládají podle zhodnocení soudu nanejvýš to, že žalobkyně byla se žalovanou v nějakém styku, avšak nedokládají, že žalovaná projevila vůli uzavřít se žalobkyní konkrétní smlouvu o úvěru právě v tom znění, které žalobkyně předložila. 9. Soud proto dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobou tvrzená smlouva o úvěru byla se žalovanou uzavřena. 10. Soud naopak považoval za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč (zjištěno z potvrzení o provedené platbě), a to převodem na účet č. [bankovní účet], o kterém bylo doloženo, že byl veden na jméno žalované (zjištěno z informace o příchozí platbě). Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 4 965 Kč (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad předloženého samotnou žalobkyní, která to též tvrdila). 11. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení před podáním žaloby (zjištěno z výzvy ke splacení ze dne [datum], podacího archu k ní, výzvy ze dne [datum], předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího archu k ní). 12. Z dalších provedených důkazů (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně, úvěrová zpráva, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkový kalendář, sazebník, listina označená jako opis výpisu proplacení smlouvy) soud žádná pro věc podstatná další skutková zjištění neučinil. 13. Žádné další důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly. 14. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, z nichž splatila 4 965 Kč, avšak neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a že by si opatřila přiměřené informace a podklady umožňující úvěruschopnost posoudit; dále neprokázala, že právě se žalovanou sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru v předloženém znění. 15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů