33 C 329/2022-74 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum], posléze na výzvu soudu doplněnou, domáhala zaplacení částky 13 771 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 110,82 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 771 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tak, že uzavřela se žalovanou dne [datum] úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit i se sjednanými poplatky ve splátkách. Jelikož žalovaná porušila svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, a to i právním zástupcem žalobkyně, avšak dluh neuhradila. Žalobkyně se konkrétně domáhala neuhrazené jistiny ve výši 7 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za [anonymizována dvě slova] ve výši 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 1 582 Kč, úroku ve výši 1 176 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 460 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, což dohromady činilo celkem 13 771 Kč, a dále zčásti kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 110,82 Kč žalobkyně vypočetla ze zákonné sazby za období od [datum] do [datum]. 2. Soud ještě před ústním jednáním písemně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 4. 10. 2022, č. j. 33 C 329/2022-51, aby doplnila svá tvrzení a uvedla mimo jiné, jakým konkrétním způsobem identifikovala při uzavírání tvrzené smlouvy o úvěru žalovanou, na základě čeho lze usuzovat, že právě žalovaná projevila vůli tvrzenou smlouvu o úvěru uzavřít a jak konkrétně a na základě jakých konkrétních informací a dokladů posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované a z čeho vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Zároveň ji upozornil, že pokud svá tvrzení nedoplní či nenavrhne důkazy potřebné pro prokázání svých tvrzení, vystavuje se nebezpečí, že bude ve sporu zcela či zčásti neúspěšná. Žalobkyně svá tvrzení a důkazní návrhy doplnila písemně, k ústnímu jednání soudu se však nedostavila. [jméno] se tedy vystavila nebezpečí, že tvrzení a navrhované důkazy dle doplnění žaloby nemusejí postačovat pro prokázání její skutkové verze a vzhledem k neúčasti na jednání se jí nedostane (fakticky dalšího) poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. 3. Žalobkyně v doplnění žaloby učiněném na výzvu soudu, mimo obecné právní argumentace, tvrdila, že v rámci kontroly bonity klienta ověřuje schopnost klienta hradit další závazky a nezbytné životní výdaje a dále že kontroluje klienta v externích registrech ([příjmení] a [anonymizováno]). Konkrétně u žalované provedla lustraci v registrech [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] a ISIR, a to bez negativních výsledků. V ostatním byla tvrzení žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti zcela obecná, nijak se nezabývající předmětným úvěrovým případem. K otázce identifikace žalované žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, přičemž žalovaná předložila kopii občanského průkazu a zaslala žalobkyni platbu ve výši 1 Kč. Uvedla, že žalované zaslala prostřednictvím SMS potvrzovací číselný kód na telefonní číslo + [tel. číslo] 149. 4. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se ani ona nedostavila. 5. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované a že by měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. 7. Soud k této otázce provedl důkazy navržené žalobkyní. Z nich vyplynulo, že žalobkyně neprovedla verifikaci klienta ani verifikaci zaměstnavatele a že klient (tj. zřejmě žalovaná) nedokládal dokumenty k posouzení (zjištěno z listiny žalobkyně označené jako potvrzení o provedení ověření bonity klienta). O výši příjmů či výdajů žalované žalobkyně nepředložila žádný doklad. Podle úvěrové zprávy předložené žalobkyní žalovaná měla i další úvěrové vztahy, další tři její žádosti byly během srpna a října 2021 odmítnuty (zjištěno z úvěrové zprávy). Nic jiného konkrétního žalobkyně k prokázání splnění své povinnosti nepředložila, zejména tedy nijak neprokázala, že by se reálně zabývala skutečnými příjmy a výdaji žalované a jejich posuzováním namísto pouhého formálního postupu. 8. Již z nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením se podává, jak je uvedeno níže, závěr o neplatnosti předmětné smlouvy, i kdyby byla následně skutečně uzavřena. Soud se nicméně zabýval i tím, zda žalobkyně sjednala se žalovanou tvrzenou smlouvu o úvěru právě v tom znění, které tvrdila. Soud k tomu uvádí, že důkazy předložené žalobkyní v tomto směru byly nedostatečné, neboť žalovaná sice byla v listině označené jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (kterou soud provedl k důkazu) uvedena svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že skutečně projevila vůli právě zde obsaženou smlouvu o úvěru uzavřít. Listina obsahuje na místě podpisu žalované pouze uvedené [číslo] ovšem z ničeho neplyne, že tímto číslem disponovala právě a pouze žalovaná a že přítomnost tohoto čísla v textu dokládá, že žalovaná projevila svou vůli právě tuto smlouvu sjednat. Soud dále provedl důkaz fotografiemi občanského průkazu žalované, nicméně ty dokládají podle zhodnocení soudu nanejvýš to, že žalobkyně byla se žalovanou v nějakém styku, avšak nedokládají, že žalovaná projevila vůli uzavřít se žalobkyní konkrétní smlouvu o úvěru právě v tom znění, které žalobkyně předložila. Pokud šlo o tvrzené zaslání číselného kódu prostřednictvím SMS zprávy žalované, soud nepovažuje za prokázané, že byl zaslán. Jediný důkaz k tomu žalobkyní předložený byl snímek z jejího vlastního informačního systému, jehož obsah ovšem mohl být zcela libovolný. Nadto, i kdyby žalobkyně tento kód žalované skutečně zaslala, neprokazovalo by to, že jej následně do textu smlouvy doplnila o své vůli žalovaná. 9. Pokud šlo o prokazování, že telefonní číslo + [tel. číslo] 149 užila pro uzavření smlouvy žalovaná, žalobkyně k tomu navrhla provedení důkazu dotazem na„ příslušného poskytovatele služeb elektronických komunikací“, a to konkrétně„ [právnická osoba], [anonymizováno] a [anonymizováno]“. S ohledem na výše uvedené soud shledal tento důkaz nadbytečným, a proto navrhovaný dotaz nečinil, neboť i kdyby uvedené telefonní číslo skutečně užívala žalovaná, neměnilo by to nic na tom, že žalobkyně neprokázala, že pouze žalovaná disponovala kódem [číslo] a že jej do textu doplnila o své vůli právě ona. 10. Soud proto dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobou tvrzená smlouva o úvěru byla se žalovanou uzavřena. 11. Soud naopak považoval za prokázané, že žalobkyně zaplatila částku ve výši 8 000 Kč na účet č. [bankovní účet] (zjištěno z potvrzení o provedené platbě), přičemž uvedeným účtem disponovala žalovaná (zjištěno z informace o bankovním účtu). Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 4 Kč (zjištěno z listiny označené jako výpis čerpání, splátek a úhrad předložené samotnou žalobkyní). 12. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího archu k ní). 13. Z dalších provedených důkazů (výzvy ze dne [datum] a [datum], listina označená jako opis výpisu proplacení smlouvy, sazebník, výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně, přehled došlých plateb) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil. 14. Žádné další důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly. 15. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná žalobkyni zaplatila 4 Kč. Žalobkyně však neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a že by si opatřila přiměřené informace a podklady umožňující úvěruschopnost posoudit; dále neprokázala, že právě se žalovanou sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru v předloženém znění. 16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotře