33 C 9/2022-52 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Předmětem řízení v době vydání rozsudku bylo peněžité plnění nepřevyšující na jistině [částka], proto proti vydanému rozsudku není odvolání přípustné a podle § 157 odst. 4 o. s. ř. se v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky [částka] z titulu smluvní pokuty za nevrácení přijímacího zařízení v souvislosti s poskytnutím služeb elektronických komunikací, a to zařízení označeného v žalobě jako„ Modem Compal CH7465LG ED3 WIFI“ a dále částky [částka] jako neuhrazeného nájemného za pronájem uvedeného zařízení ([částka] měsíčně, za 2 měsíce, sníženo o [částka] z důvodu dřívějšího skončení). 3. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (prokázáno uvedenou smlouvou a všeobecnými podmínkami). Ve smlouvě se jako součást objednaných služeb uváděl„ pronájem modemu WIFI ED3.0 za [částka]“. V písmeni f) smlouvy se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení řádně a včas. Podle ceníku právní předchůdkyně žalobkyně činila cena za„ pronájem WiFi modemu“ [částka] měsíčně a smluvní pokuta za nevrácení zařízení včas a v pořádku činila [částka] pro vyjmenovaná zařízení:„ set-top box Handan CV [číslo] CINX, Kaon KCF-SA900PCO, CA [příjmení] [příjmení], Modem, DRG, Router, UPC Wifi booster“ (prokázáno ceníkem). Žalovaný poskytované služby užíval (prokázáno čestným prohlášením ze dne [datum]). Za období od [datum] do [datum] vyúčtovala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému za„ pronájem WIFI ED3.0“ celkem [částka] po zohlednění dřívějšího skončení (prokázáno jednotlivými vyúčtováními a výpisem z klientského účtu). Žalovaný předmětnou smlouvu vypověděl (prokázáno dopisem ze dne [datum] a kopií obálky). Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu a vrácení zařízení (prokázáno dopisem ze dne [datum]). Poskytování služby bylo ukončeno nejpozději k [datum] (prokázáno zakázkovým listem). Jmění právní předchůdkyně žalobkyně přešlo na žalobkyni v důsledku fúze sloučením (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě před podáním žaloby (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum] a podacím archem k ní). 4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala přenechat žalovanému věc (přijímací zařízení specifikované výše) k dočasnému užívání a žalovaný se zavázal platit za to nájemné (§ 2201 o. z.), přičemž žalovaný tuto povinnost nesplnil. V rozsahu požadovaného dlužného nájemného ([částka]) proto soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí. 5. Uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] soud naopak důvodným neshledal. Soud věc posoudil podle § 1813 o. z., dle něhož se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele; to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Soud shledal předmětné ujednání o smluvní pokutě nepřiměřeným, neboť zakládalo právo na smluvní pokutu v poměrně značné výši, aniž by byla jakkoli vázána na hodnotu zařízení, které žalovaný podle tvrzení žalobkyně nevrátil. Šlo tedy o ujednání nepřiměřené, k němuž by se přihlíželo pouze, pokud by se ho dovolal žalovaný, což se nestalo. Soud také zohlednil právní názor vyslovený Ústavním soudem v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ V projednávané věci sice žalobkyně správně uvedla, že v samotném textu smlouvy bylo napsáno, že účastník (tj. žalovaný) se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení řádně a včas, nicméně v tomto ujednání nebyla obsažena ani bližší specifikace, co se pro jeho účely rozumí přijímacím zařízením, ani výše smluvní pokuty. Ceník nebyl pevnou součástí smlouvy, nebyl k ní připojen ani žalovaným podepsán, nýbrž šlo o dokument samostatný a žalovaným nepodepsaný. Soud se proto nemohl ztotožnit s argumentem žalobkyně, že tento způsob sjednání smluvní pokuty byl souladný s citovaným nálezem Ústavního soudu. Soud tedy žalobu v rozsahu částky [částka] zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl ve věci převážný procesní úspěch, avšak podle spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.