6 C 905/2021-34 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobce se Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému s tím, že žalovaný se při kontrole jízdenek ve dnech, tak jak to vyplývá z návrhu, neprokázal platnou jízdenkou na linkách veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobce. Žalovaný byl kontrolorem vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému a byl s ním sepsán zápis o provedené přepravní kontrole. Žalovaný ani po písemné výzvě dluh neuhradil. Ve smyslu § 115a o.s.ř. soud rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání. Při odůvodnění rozsudku soud vycházel z ustanovení § 157 odst 4 o.s.ř. Soud na základě listinných důkazů zjistil následující skutkový stav: Žalovaný se v [obec] dne [datum] na tramvajové lince [číslo] na výzvu kontrolního orgánu neprokázal platným jízdním dokladem, na místě nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému, proto byla zjištěna jeho totožnost a sepsán“ Zápis o provedené kontrole“. Do současné doby na dluh neuhradil žádnou částku. Cestující, který použije veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobce, a na výzvu kontrolního orgánu se neprokáže platnou jízdenkou, je povinen při jízdě autobusem ve smyslu § 18a odst. 1 písm. c), § 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě a při jízdě metrem či tramvají ve smyslu § 37 odst. 5 písm. b) ,c), § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, § 7 odst. 5 vyhl. č.175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, čl. 8 Smluvních přepravních podmínek Pražské integrované dopravy (dále jen PID) a čl. XI. Tarifu PID v souladu s ust. § 2 550 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku v platném znění (dále jen o.z) zaplatit cenu jízdného a stanovenou přirážku k jízdnému. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný použil veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobce, při kontrole se neprokázal platnou jízdenkou, má proto povinnost zaplatit cenu jízdného a stanovenou přirážku k jízdnému. Nárok žalobce je důvodný a soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. Výrok o povinnosti žalovaného zaplatit úroky z prodlení byl učiněn podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl plný úspěch ve věci. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud postupoval podle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. Náhrada nákladů řízení činí celkem [částka] (sestávající ze soudního poplatku ve výši [částka], třech úkonů právní služby po [částka] dle § 14 b) a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, třech režijních paušálů po [částka] podle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění) + 21 % DPH z částky [částka] ve výši [částka], kterou je žalovaný povinen zaplatit ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce.