8 C 115/2022-98 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu domáhala odstranění nesouladu zápisu v katastru nemovitostí se skutečným stavem podle § 985 občanského zákoníku. Tento nesoulad spatřuje v tom, že za vlastníky pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec] (dále jen„ předmětné pozemky“) jsou v současné době v katastru nemovitostí zapsáni žalovaní, nicméně žalobkyně je přesvědčena o tom, že vlastníkem předmětných pozemků je stále [územní celek], která jím byla historicky již od [datum], kdy pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek] (dále jen„ pozemek parc. [číslo]“), který byl posléze rozparcelován na předmětné pozemky geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum], nabyla do vlastnictví na základě darovací smlouvy [číslo jednací]. Nabývací titul, kterým byla dohoda o vydání věci ze dne [datum] (dále jen„ dohoda“), uzavřená mezi žalovanými a [územní celek], shledává žalobkyně neplatný s odkazem na ustanovení § 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, dle kterého pozemek, na kterém byla zřízena stavba, která byla zřízena až po převzetí pozemku státem, se nevydává. Žalobkyně napadá, že by kdy k platnému a účinnému převodu vlastnictví touto dohodou došlo, neboť v době zamýšleného vydání předmětných pozemků byly tyto pozemky zastavěny patnácti garážemi. Za shora uvedených tvrzeních žalobkyně uzavírá, že vlastníkem předmětných pozemků je stále [územní celek], když dohoda byla uzavřena v rozporu se zákonem, a tudíž je neplatná. Žalobkyně se domáhá odstranění nesouladu, resp. zapsání [územní celek] jako vlastníka předmětných nemovitostí, neboť je sama vlastníkem dvou garáží na dvou z předmětných pozemků, avšak z důvodu uzamčení areálu nemá k těmto garážím přístup. 2. Žalovaní se prostřednictvím společného právního zástupce bez výslovné výzvy soudu k žalobě vyjádřili tak, že navrhli žalobu zamítnout. Žalovaní upozornili na skutečnost, že žalobkyně se nedomáhá zapsání vlastnictví předmětných pozemků ve svůj prospěch, nýbrž ve prospěch hlavního města Prahy. Za uvedeným žalovaní spatřují nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně a dovozují, že žalobkyně není nositelkou subjektivního práva, na jehož základě by se mohla domáhat za určení vlastníka hlavního města Prahy. Žalovaní odmítli tvrzení žalobkyně o neplatnosti dohody a s poukazem na judikaturu vyšších soudů zastávají názor, že dohoda byla platná a žalovaní se na jejím základě stali vlastníky předmětných pozemků. I kdyby však byla dohoda shledána neplatnou, mají žalovaní za to, že předmětné pozemky vydrželi, neboť se v roce 1993 ujali držby a byli v dobré víře, že jim pozemky patří. Vlastníky předmětných pozemků by se proto stali v roce 2003 po uplynutí vydržecí doby. 3. Soud provedl veškeré účastníky řízení předložené listinné důkazy založené ve spise, včetně dalších listinných důkazů předložených žalobkyní na samotném jednání soudu. Vyjma těchto doplňujících listinných důkazů již ani jeden z účastníků řízení další návrhy na doplnění dokazování nevznesli. 4. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a po provedeném dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalobkyně je vlastníkem dvou nemovitostí bez čs/če s evidovaným způsobem využití jako garáže nacházející se na par. [číslo] parc. [číslo] [list vlastnictví] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ke dni [datum] pro k. ú. [část obce], [územní celek], [list vlastnictví]). Žalovaní jsou zapsáni jako spoluvlastníci (každý v rozsahu ½) předmětných pozemků (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ke dni [datum] pro k. ú. [část obce], [územní celek], [list vlastnictví]). [územní celek] vydalo žalovaným stavební parc. [číslo] (prokázáno dohodou). [stát. instituce] vydal kolaudační rozhodnutí čj. výst. [číslo] ze dne [datum], kterým povolil užívání patnácti garáží na pozemku parc. [číslo] přičemž upřesněním tohoto kolaudačního rozhodnutí stanovuje vlastníky zkolaudovaných garáží, které označuje za vlastníky garáží na předmětných pozemcích (prokázáno upřesněním výše zmíněného kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum], Čj. [číslo]). 5. Někteří z nynějších vlastníků garáží umístěných na předmětných pozemcích v minulosti podali na žalované a [územní celek] žalobu na určení neplatnosti dohody, přičemž zdejší soud, který žalobu projednával, konstatoval sice neplatnost dohody z hlediska ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, přesto však žalobu zamítl, neboť žalobci nebyli účastníky dohody, a proto nebyli věcně aktivně legitimováni k podání žaloby na určení podle § 80 písm. c) o. s. ř. (prokázáno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 2. 1997, sp. zn. [spisová značka]). Uvedený rozsudek byl potvrzen též odvolacím soudem, který se ztotožnil s nedostatkem naléhavého právního zájmu na žádaném určení (prokázáno rozsudkem [název soudu] ze dne 12. 9. 1997, č. j. [číslo jednací]). Dovolání žalobců taktéž nebylo úspěšné, když dovolací soud jejich dovolání odmítl (prokázáno usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1998, č. j. [číslo jednací]). 6. Žalobkyně se dvakrát domáhala povolení vstupu na jeden z předmětných pozemků, pokaždé však žádost adresovala [stát. instituce], nikoli žalovaným (prokázáno žádostmi žalobkyně ze dnů [datum] a [datum]). 7. Z ostatních provedených důkazů (zejména z fotografií pořízených z předmětných pozemků, důkazů týkajících se kdo komu bránil vstupu na předmětné pozemky a z doložených listin osvědčujících probíhání správního řízení o odstranění garáží) soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění. 8. Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 985 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala. 9. V první řadě je zapotřebí vyjasnit si povahu žaloby podle § 958 o. z., neboť žalobkyně konstruuje domněnku, že žaloba dle § 985 o. z. není žalobou určovací, a proto žalobkyně nemusí prokazovat existenci naléhavého právního zájmu. Soud je však opačného názoru, když má za to, že žaloba podle § 985 o. z. je zjevně žalobou ve smyslu ve smyslu § 80 o. s. ř., která je podmíněna existencí naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Soudní judikatura se totiž nepřiklonila k možnosti, že by žaloba podle § 985 nebyla žalobou podle § 80 písm. o. s. ř., neboť její podání má oporu přímo v § 985, a tudíž není třeba tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení, ale pouze naplnění předpokladů pro podání žaloby obsažených v § 985. Pro žalobu podle § 985 o. z. tak platí, že je žalobou ve smyslu ve smyslu § 80 o. s. ř., která je podmíněna existencí naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (srov. např. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání, 2021, s. 54 - 63: L. Vrzalová). 10. Ze skutečnosti, že žaloba má sloužit k odstranění nesouladu mezi zapsaným a skutečným právním stavem, poměrně jednoznačně vyplývá, kdo má vystupovat na straně žalobce i žalovaného. Na straně žalobce musí vystupovat osoba, které svědčí skutečný právní stav, tedy ten, jemuž právo náleží, avšak v katastru není zapsáno vůbec nebo je zapsáno pro jinou osobu, nebo vlastník nemovitosti omezený cizím právem, které by však z důvodu jeho zániku již zapsáno být nemělo (srov. např. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání, 2021, s. 54 - 63: L. Vrzalová). 11. Podle ustálené soudní judikatury (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1180/2003 a rozsudek ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1377/2001) platí, že je-li současně žalováno jak na určení, že žalobce není vlastníkem určité věci (tedy určení negativní), tak i na určení, že žalovaný je vlastníkem téže věci (tedy na určení pozitivní), nemůže mít žalobce naléhavý právní zájem na negativním určení. Rovněž v rozsudku z 23. dubna 2003, sp. zn. 22 Cdo 1875/2002 Nejvyšší soud uvedl, že pozitivní určení vlastnického práva má přednost před negativním určením (že žalovaná není vlastníkem sporné nemovitosti), protože z negativního určení nevyplývá jistě, kdo je skutečným vlastníkem nemovitosti. 12. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení podle § 80 písm. c) o.s.ř., zda tu právní vztah nebo právo je či není, je, že účastníci mají věcnou legitimaci a že žalobce má na určení naléhavý právní zájem. O naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. To znamená, že u žalobce musí jít buď o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohro