8 C 36/2022-57 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 452,65 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], jakožto původní věřitelka žalovaného uzavřela dne 23. 6. 2015 s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl žalovaný se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 452,65 Kč vrátit nejpozději dne 11. 8. 2015. Předmětná pohledávka byla z původní věřitelky postoupena dne 19. 11. 2021 smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni, z čehož žalobkyně odvozuje svou aktivní legitimaci v tomto řízení. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinný. Soud provedl dokazování veškerými listinnými důkazy, které jsou součástí spisu. Žalobkyně opakované vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, čímž se však připravila o možnost poučení podle § 118a o. s. ř. při případném jednání. Za této situace tedy soud vycházel pouze z důkazů přiložených k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně (dále jen„ předchůdkyně“) zaslala dne 23. 6. (rok transakce není uveden) částku 10 000 Kč převodem na číslo účtu [číslo] (prokázáno výpisem z účtu předchůdkyně). Totožný bankovní účet, na který byly peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč odeslány, byl ve smlouvě o zápůjčce uveden jako bankovní účet žalovaného (prokázáno článkem I smlouvy o zápůjčce mezi předchůdkyní a žalovaným). Mezi předchůdkyní a žalobkyní byla dne 19. 11. 2021 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek (prokázáno uvedenou smlouvou). Žalobkyně informovala žalovaného o postoupení předmětné pohledávky a zároveň mu zaslala předžalobní výzvu k plnění (prokázáno dopisem„ Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2021, předžalobní upomínkou ze stejného dne a ofoceným podacím lístkem). Soud nemá za prokázané, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr, že by žalobkyně žalovanému poskytla předsmluvní informace a že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně k tomuto nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně však především neprokázala, že by s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, neboť předložené listiny (smlouva o zápůjčce a rozhodčí smlouva) neobsahují podpis žalovaného. Ačkoli je ve Všeobecných obchodních podmínkách předchůdkyně stanoveno, že smlouva je uzavřena buď akceptací navržené smlouvy žalovaným, anebo akceptací žalovaného s jiným zněním smlouvy od předchůdkyně, soudu nebylo prokázáno, že by k akceptaci kterékoli ze stran s obsahem smlouvy došlo. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je po právu jen co do výše bezdůvodného obohacení, tedy 10 000 Kč. Žalovaný od předchůdkyně přijal uvedenou částku bez právního důvodu, když uzavření smlouvy o úvěru nebylo prokázáno, pročež ji byl povinen vrátit. Žalovaný přitom netvrdil, že by částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, předchůdkyni či následně žalobkyni kdy vrátil. Z uvedených důvodů soud dle § 2991 odts. 1 o.z. přiznal žalobkyni nárok spočívající v bezdůvodném obohacení ve výši 10 000 Kč. Co do požadovaného poplatku za poskytnutí úvěru a požadovaného zákonného úroku z prodlení od 12. 8. 2015 soud žalobu zamítl, neboť nebylo-li prokázáno, že předchůdkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, nebylo ani prokázáno, že by se žalovaný zavázal k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru. Ohledně přiznaného zákonného úroku z prodlení a datu počátku prodlení žalovaného soud uvádí, že nemohl žalobkyni přiznat požadovaný úrok z prodlení ode dne následujícím po dni, kdy se stal dluh splatným, tedy 12. 8. 2015, neboť smlouva byla shledána neplatnou. Přesto má však žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení, a to dle ustálené judikatury vyšších soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. dubna 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009), dle které je doba plnění obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavřel, že k prodlení žalovaného došlo až dne 7. 12. 2021, neboť žalobkyně ho vyzvala k vrácení předmětné částky výzvou ze dne 3. 12. 2021 s poskytnutou lhůtou k plnění v době trvání tří dnů. Ke konci této lhůty proto došlo nejdříve dne 6. 12. 2021. Teprve dnem následujícím po marném uplynutí této lhůty (dne 7. 12. 2021) se žalovaný dostal do prodlení. Žalobkyně se v žalobě domáhala zaplacení celkem 12 452,65 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% z částky 12 452,65 Kč od 12. 8. 2015 do zaplacení, jež k dnešnímu dni dosahoval výše 6 907,21 Kč Tyto částky – v součtu 19 359,86 Kč – tedy činí celý předmět řízení, tj. 100 % požadovaných nároků. Soud žalobkyni přiznal částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2021 do zaplacení, který činí k dnešnímu dni 454,32 Kč, tj. celkem 10 454,32 Kč (54 %); ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Po vzájemném zápočtu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 8 %. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 185 Kč, přičemž tato částka představuje 8 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci § 14b odst. 1 a. t., a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, za tři úkony právní služby po 300 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis předžalobní upomínky a 3. sepis žaloby), a dále náhrady hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby tři po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. S ohledem na skutečnost, že je advokát žalobkyně plátcem DPH, náleží k náhradě nákladů právního zastoupení DPH ve výši 21 %, tedy částka 189 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinna zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalobkyně. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.