9 C 151/2021-57 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 150 000 Kč spolu s příslušenstvím, když právě tato částka byla doposud žalovanou neuhrazena na vystavenou fakturu [číslo]. Žalobkyně na základě dvou e-mailových objednávek od žalované této prodala klempířské zboží, na které jí vystavila fakturu [číslo] znějící na částku 43 301,06 Kč se splatností 22. 3. 2020 a fakturu [číslo] na částku 173 305,63 Kč se splatností 5. 3. 2020. Žalobkyně zboží dodala žalované řádně, včas a ve sjednané kvalitě. O uvedeném vypovídá i tom, že žalovaná na fakturu [číslo] hradila celou vyfakturovanou částku 43 301,06 Kč, přitom na první z faktur ([číslo]) hradila pouze částečně, a to 23 305,63 Kč. Žalobkyně má proto s poukazem na příslušná zákonná ustanovení za to, že hradila-li žalovaná na druhou z faktur částečně, uznává i zbytek dluhu, přičemž zbytek dluhu činí žalovanou částku. Tvrzení žalované tedy pokládá za zcela účelové, kdy se snaží pouze oddálit plnění dluhu. Žalovaná se k žalobě se vyjádřila tak, že nárok žalobkyně neuznává, a to ani zčásti. Namítala, že zboží nebylo žalobkyní dodáno v dohodnutém termínu, bez vad ani ve standardní kvalitě. Uvedla, že vystavené faktury za zboží neakceptovala a vrátila je žalobkyni. Z výše uvedených důvodů proto žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Soud provedl dokazování všemi listinami, které účastníci navrhli. Podání žalované přitom zůstala pouze v rovině tvrzení, nikdy však ke svým tvrzením nepředložila žádné relevantní důkazy (např. uplatnění práva z vadného plnění), a to ani v dodatečné lhůtě stanovené soudem. Nadto se žalovaná svou neúčastí u ústního jednání zbavila možnosti, aby jí soud v tomto směru poskytl poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. Soud vycházel z celé řady předložených listinných důkazů a po provedeném dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalobkyně obdržela e-mailové objednávky od žalované na požadované klempířské zboží, které byly specifikovány v přílohách těchto emailů (prokázáno dvěma e-maily od jednatele žalované ze dne 16. 1. 2020 a uvedenými přílohami s názvy„ nákres materiál k výrobě“ a výpisem z obchodního rejstříku žalované). Žalobkyně konkludentně akceptovala ofertu žalované (e-mailové objednávky) a zboží žalované dodala (prokázáno dokladem„ Zakázka [anonymizováno] [rok] [číslo]“ a fakturou [číslo]). Po dodání zboží pak vystavila žalované dvě faktury, a to první na částku 173 305,63 Kč ze dne 20. 2. 2020 se splatností dne 5. 3. 2020 a druhou na částku 43 301,06 Kč ze dne 8. 3. 2020 se splatností 22. 3. 2020 (prokázáno fakturou [číslo] fakturou [číslo]). Žalovaná následně dne 1. 12. 2020 plnila žalobkyni po obdržení předžalobní výzvy na fakturu [číslo] celou vyúčtovanou částku a na fakturu [číslo] uhradila pouze 23 305,63 Kč, když platby specifikovala variabilním symbolem dle čísla faktur (prokázáno příchozími úhradami od žalované ve prospěch účtu žalobkyně ve výpisu z účtu, předžalobní výzvou ze dne 20. 11. 2020 včetně dodejky). Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 2079 odst. 1 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen “o. z.“), dle kterého se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý. Dle § 2112 o. z. neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci. Podle § 2054 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ustálené judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4777/2008, jehož závěry jsou použitelné i za účinnosti tohoto občanského zákoníku) pro uznání závazku nestačí, že dlužník plní částečně svůj závazek, ale musí být splněna i druhá podmínka, že z takového plnění lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku. V posuzovaném případě přitom (na rozdíl od citovaného judikátu, kde dlužnice dala dopisem výslovně najevo, že zbytek dluhu hradit nehodlá) nelze dovodit závěr, že žalovaná by zbytek dluhu žalobkyni platit nehodlala. Žalovaná měla dostatečný prostor o tomto případném postoji žalobkyni uvědomit, ať už po vystavení předmětných faktur, či po obdržení předžalobní výzvy, po které žalobkyni částečně na dluh hradil. Z uvedeného lze tedy spíše usuzovat na nedostatek finančních prostředků žalované k uhrazení celého dluhu, nežli na vědomé odepření zbývající části dluhu z důvodu nedostatku dodaného zboží. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, když s žalovanou uzavřela konkludentně akceptací její oferty kupní smlouvu ve smyslu § 2079 a násl. o. z., načež dodala žalované ujednané zboží. Žalovaná přitom ve lhůtě stanovené § 2112 o. z. neoznámila bez zbytečného odkladu od převzetí zboží v únoru 2020 jakožto strana kupující žalobkyni vady dodaného zboží, když navíc tyto vady v soudním řízení zůstaly pouze v rovině tvrzení. Nicméně, i kdyby tvrzené vady žalovaná prokázala, nemohl by soud žalované přiznat práva z vadného plnění dle § 2112 o.z., neboť žalobkyně pozdní vytčení vad namítla. Žalobkyně proto v dikci § 2095 o. z. řádně dodala žalované zboží, za které jí vystavila dvě výše uvedené faktury, na které však žalované zbývá doplatit částku 150 000 Kč. S ohledem na to, že žalovaná je přes výzvy neuhradila, uložil jí soud tuto povinnost výrokem I. dle § 2079 odst. 1 o.z.. Ve smyslu § 2054 o. z. lze navíc částečně plnění na účet žalobkyně ve výši 23 305,63 Kč na první z vystavených faktur považovat za uznání i zbytku dluhu, neboť za řízení nevyplynuly okolnosti, které by směřovaly k opačnému závěru. S ohledem na to, že žalovaná byla v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni dle § 1970 o.z. i zákonné úroky z prodlení běžící den následující po splatnosti faktur s přihlédnutím k částečnému plnění žalované dne 1.12.2020. V neposlední řadě musí soud upozornit taktéž na nekonzistentní až rozporuplné tvrzení žalované, když v jednom podání tvrdila, že vystavené faktury neakceptovala a vrátila je zpět žalobkyni, přestože bylo v řízení prokázáno, že na obě faktury (na jednu dokonce v celém rozsahu) plnila. Tvrdí-li žalovaná, že žalobkyně jí dodala menší množství svitků [anonymizováno] a poskytnuté zboží bylo špatné kvality, nejedná se v žádném případě o skryté vady zboží, k jejichž uplatnění by měla žalovaná lhůtu dvou let od odevzdání věci, nýbrž o vadu, kterou mohla žalovaná při vynaložení dostatečné péče zjistit ihned po obdržení zboží, a měla tak právo z vadného plnění uplatnit u žalobkyně bez zbytečného odkladu, nikoli více než dva roky po odevzdání zboží. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 770 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 150 000 Kč sestávající z částky 7 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání návrhu, 3. předžalobní výzva k plnění, 4. vyjádření na výzvu soudu ze dne 1. 4. 2022 a 5. účast na jednání dne 26. 4. 2022) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37 000 ve výši 7 770 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalobkyně. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.