10 C 117/2023-92 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne [datum], včetně vyjádření ze dne [datum], domáhala zaplacení částky 10 240 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 8 035 Kč za dobu od [datum] do [datum] a ve výši 0,1 % denně z částky 8 035 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to z titulu úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o podnikatelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] Smlouva o podnikatelském úvěru byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Žalovaný se zaregistroval na webových stránkách a sdělil žalobkyni své osobní a kontaktní informace a současně požádal o poskytnutí úvěru. Následně žalovaný provedl verifikační platbu a zadal ověřovací SMS kód do úvěrové smlouvy, čímž byla smlouva uzavřena. Žalobou uplatněný nárok se sestává z jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč, kterou žalobkyně převedla na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum], poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši 3 035 Kč podle článku [číslo] smlouvy o úvěru, úroku ve výši 205 Kč podle článku [číslo] smlouvy o úvěru, poplatků za upomínky celkem ve výši 2 000 Kč podle článku 5.4. smlouvy o úvěru a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně do 90. dne od data prodlení a ve výši 0,1 % denně od 91. dne prodlení podle článku 5.3. smlouvy o úvěru. Úvěr byl splatný dne [datum], žalovaný jej však nesplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. Soud učinil na základě listinných důkazů následující skutková zjištění: V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru právě se žalovaným. Ten sice byl v několika listinách, a to v listině označené jako smlouva o podnikatelském úvěru č. [anonymizováno], listině označené jako prohlášení úvěrovaného o schopnosti splácet úvěr a v listině označené jako osobní informace (které soud provedl k důkazu) uveden svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaný skutečně projevil vůli takovou smlouvu o úvěru uzavřít. První dvě listiny obsahují na místě podpisu žalovaného pouze [číslo] ovšem z ničeho neplyne, že tímto číslem disponoval právě a pouze žalovaný a že přítomnost tohoto čísla v textu dokládá, že právě žalovaný projevil svou vůli žalobkyní tvrzenou smlouvu sjednat. Soud dále provedl důkaz fotografií občanského průkazu žalovaného, selfie záběrem a informací o platbě částky 1 Kč dne [datum], nicméně tyto důkazní prostředky dokládají podle zhodnocení soudu nanejvýš to, že žalobkyně byla se žalovaným v nějakém styku, avšak nedokládají, že žalovaný projevil vůli uzavřít se žalobkyní konkrétní smlouvu o úvěru, a to právě v tom znění, které žalobkyně předložila. Uvedené nelze dovodit ani z emailové korespondence zaslané na adresu [email], (z ničeho nelze dovodit, že se jedná o e-mail žalovaného a že by na na některou ze zpráv nějak reagoval) ani z přepisu SMS zaslaných žalobkyní na tel. [tel. číslo], kdy majitelem tohoto telefonní čísla je nikoliv žalovaný, ale [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalovaného] (prokázáno sdělením operátora [anonymizováno] [právnická osoba] ze dne [datum]). Uzavření tvrzené úvěrové smlouvy nelze dovodit ani z mailové korespondence z října 2023, ve které se osoba komunikující z adresy [email] a podepisující se jako [celé jméno žalovaného] zajímá o možnosti úhrady blíže neurčené půjčky od společnosti [právnická osoba] Soud obecně nezpochybňuje argument žalobkyně, že uzavření smlouvy elektronickou komunikací může být rovnocenné uzavření pomocí podepsané listiny, nicméně to nic nemění na nezbytnosti prokázat, že došlo k projevu vůle, kterým byla smlouva (ať již jakoukoli formou) uzavřena. 4. Žalobkyně převedla na účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], dne [datum] částku 5 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedení tuzemské platby u [anonymizováno] a.s a výpisem z úču žalovaného za červenec 2022), přičemž uvedený účet byl bankou veden pro žalovaného (prokázáno sdělením [právnická osoba] ze dne [datum]). 5. Žalobkyně vyhotovila tři výzvy k zaplacení dluhu před podáním žaloby (prokázáno výzvami ze dne [datum], [datum] a [datum]), přičemž první z nich odeslala [datum] (zjištěno z podacích archů k doporučeným zásilkám). Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný byl k úhradě dluhu (a v důsledku tedy i k vydání bezdůvodného obohacení) vyzván výzvou odeslanou uvedeného dne; s ohledem na ustanovení § 573 o. z. soud dospěl k závěru, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy ve čtvrtek [datum]. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně prostřednictvím právní zástupkyně žalovaného k zaplacení (prokázáno výzvou ze dne [datum] poštovním podacím archem). 6. Soud neprovedl dotaz na [stát. instituce], neboť neměl důvod pochybovat o pravosti občanského průkazu zachyceného na předložených fotografiích. Žádné další důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly. 7. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že právě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, avšak neprokázala, že právě s ním sjednala smlouvu o úvěru tvrzeného obsahu. Soud proto dospěl k závěru, že žalobou tvrzená smlouva o úvěru nebyla s žalovaným uzavřena. 8. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od žalobkyně přijal částku 5 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo; byl proto povinen ji žalobkyni vydat. V řízení nebylo zjištěno, ani nikým tvrzeno, že by to učinil. Proto bylo žalobě ohledně jistiny dluhu v částce 5 000 Kč vyhověno. Jelikož tvrzená smlouva o úvěru nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení poplatku za sjednání a čerpání úvěru, poplatků za upomínky, smluvního úroku a smluvního úroku z prodlení v rozsahu převyšujícím zákonnou sazbu, neboť tyto nároky se odvozovaly právě z tvrzené smlouvy. Částku odpovídající tvrzeným poplatkům a úroku proto soud žalobkyni nepřiznal. 10. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měl žalovaný plnit v pátek [datum]. Počínaje následujícím dnem [datum] se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. 11. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přičemž s ohledem na datum počátku prodlení žalovaného činila výše zákonného úroku z prodlení 15 %; soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení v této výši z částky 5 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení, v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Oba účastníci byli úspěšní v přibližně stejném rozsahu, soud proto rozhodl, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků. 13. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.