10 C 51/2023-80 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum], posléze doplněnou na výzvu soudu, domáhala zaplacení částky 14 045 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 173,15 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 045 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tak, že uzavřela s žalovanou dne [datum] úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit i se sjednanými poplatky ve splátkách. Jelikož žalovaná porušila svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, a to i právním zástupcem žalobkyně, avšak dluh neuhradila. Žalobkyně se konkrétně domáhala neuhrazené jistiny ve výši 7 899 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 1 584 Kč, úroků ve výši 1 176 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, což dohromady činilo celkem 14 045 Kč, a dále zčásti kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 173,15 Kč žalobkyně vypočetla ze zákonné sazby za období od [datum] do [datum]. 2. Soud ještě před ústním jednáním písemně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 12. 4. 2023, č. j. [číslo jednací], aby doplnila svá tvrzení a uvedla, k jakým konkrétním zjištěním dospěla ohledně úvěruschopnosti žalované, tedy jaké zjistila její příjmy, výdaje, případně další závazky a s jakým výsledkem provedla lustrace její osoby ve veřejně dostupných registrech a tyto registry konkretizovala. 3. Žalobkyně v doplnění žaloby učiněném na výzvu soudu, mimo obecné právní argumentace, tvrdila, že v rámci kontroly bonity klienta ověřuje schopnost klienta hradit další závazky a nezbytné životní výdaje a dále že kontroluje klienta v externích registrech ([příjmení] a NRKI). Konkrétně u žalované provedla lustraci v registrech [příjmení], NRKI, a ISIR, a to bez negativních výsledků. V ostatním byla tvrzení žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti zcela obecná, nijak se nezabývající předmětným úvěrovým případem. 4. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 5. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 6. Z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] a sjednaného splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr s výší úvěrového rámce 8 000 Kč s tím, že úroková sazba činí 49,20 % ročně a měsíční splátka je splatná do 15. dne v měsíci. Strany si dále ujednaly, že v případě opožděné splátky je žalobkyně oprávněna žalovanému mimo jiné naúčtovat účelně vynaložené náklady vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč, přičemž pokud je výše dlužné částky nižší než 500 Kč, může být účtována pokuta ve výši dlužné částky. 7. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že v případě opožděné splátky je žalobkyně oprávněna žalovanému mimo jiné naúčtovat účelně vynaložené náklady vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč, přičemž pokud je výše dlužné částky nižší než 500 Kč, může být účtována pokuta ve výši dlužné částky. 8. Z výpisu z běžného účtu a sdělení žalobkyně při soudním jednání soud zjistil, že žalobkyně dne [datum], tj. 15 dní před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, poskytla žalované úvěr nebo zápůjčku ve výši 36 000 Kč. Dne [datum] byla na běžný účet žalované připsána částka 8 000 Kč od žalobkyně (prokázáno výpisem z účtu č. [bankovní účet]). 9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud dále zjistil, že žalovaná již má závazky vůči žalobkyni a je tak povinna splácet 1 928 Kč měsíčně. Evidovány jsou také závazky žalované vůči jiným společnostem než žalobkyni, kdy žalovaná je povinna splácet 4 866 Kč měsíčně. Z úvěrové zprávy na č.l. 67 – 70 spisu je zřejmé, že žalobkyně disponovala informací, že žalovaná si bezprostředně před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy vzala úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl být splacen jednorázově, a k datu uzavření smlouvy nebyl uhrazen. Vedle toho čerpala úvěr prostřednictvím kreditních karet, kdy na jedné kartě s úvěrovým rámcem 61 000 kč činil dluh 24 974 Kč a na druhé kartě s úvěrovým rámcem 50 000 Kč činil dluh 51 404 Kč a částka po splatnosti 2 362 Kč, přičemž v prodlení s úhradou byla žalovaná již v několika předcházejících měsících. Dne [datum] byla odmítnuta blíže neupřesněnou institucí její žádost o poskytnutí revolvingového úvěru ve výši 20 000 Kč. V prosinci 2021 pak byla neúspěšná s dvěma žádostmi o poskytnutí kreditní karty s úvěrovými rámcem 10 000 Kč a 20 000 Kč. 10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalobkyně eviduje za žalovanou dluh ve výši 7 899 Kč na jistině, částku 173,15 Kč jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, částku 1 176 Kč jako úrok, částku 1 500 Kč jako smluvní pokutu, částku 264 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, částku 396 Kč na poplatku za bezpečnou splátku, 1 584 Kč na poplatku za minimální splátku, částku 196 Kč na poplatku za SMS servis, a částku 1 030 Kč jako dluh na účelně vynaložených nákladech. 11. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] a poštovního podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru ve výši 13 915 Kč do 14 dní od sepsání výzvy. 12. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky předžalobní výzvou ze dne [datum] podanou k poštovní přepravě dne [datum]. 13. Po zhodnocení shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. 14. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobkyně nepožadovala po žalované jakékoliv doložení jejich příjmů či výdajů. Podle úvěrové zprávy předložené žalobkyní žalovaná měla nemalé dluhy, přičemž dva úvěry byly z doby bezprostředně předcházející uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Další tři její žádosti o poskytnutí úvěru byly během dubna 2022 a prosince 2021 odmítnuty. Nic dalšího, než uvedenou úvěrovou zprávu, žalobkyně k prokázání splnění své povinnosti týkající se prověřování úvěruschopnosti nepředložila, zejména tedy nijak neprokázala, že by se reálně zabývala skutečnými příjmy a výdaji žalované a jejich posuzováním namísto pouhého formálního postupu. 15. Z dalších provedených důkazů (výzva k úhradě ze dne [datum], opis výpisu proplacení smlouvy, sazebník, výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně) soud neučinil žádná pro věc relevantní skutkové závěry, a to s ohledem na níže uvedené právní posouzení. 16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 17. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, žalobkyně si neobstarala dostatečné informace k prokázání příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně dále vůbec nereflektovala skutečnost, že nejméně 3 žádosti žalované o poskytnutí úvěru z doby bezprostředně předcház