13 C 17/2023-112 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobce se předmětnou žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal po žalovaném zaplacení částky 35 449,87 Kč spolu s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně“), uzavřela s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty, která je ve své podstatě smlouvou o úvěru, na základě níž poskytla žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím své kreditní karty. Žalovaný úvěr čerpal, nicméně ten předchůdkyni řádně nesplácel, pročež předchůdkyně přistoupila dne 21. 12. 2020 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovanou částku žalobkyně odvozuje z vyčerpaného úvěrového rámce (leč nesplaceného) ve výši 35 449,87 Kč, včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně. Aktivní legitimaci v tomto sporu žalobkyně odvozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2021, na základě níž nabyl pohledávku za žalovaným od předchůdkyně. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinný. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] ze dne 9. 10. 2018 (dále jen„ smlouva“) soud zjistil, že žalovaný s předchůdkyní žalobkyně uzavřel na základě návrhu smlouvu, dle které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit celkem ve dvanácti pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře spolu se sjednaným úrokem ve výši 23,99 % ročně. Z protokolu o převzetí kreditní karty ze dne 7. 11. 2018 vzal soud za prokázané, že žalovaný převzal kreditní kartu, skrze níž mohl čerpat poskytnutý úvěr. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty na jméno žalovaného za období od 12. 11. 2018 do 9. 2. 2021 bylo prokázáno, že konečný zůstatek na účtu kreditní karty činil záporných 35 449,87 Kč. Dále z něj vyplývá, že žalovaný měl snahu hradil splátky až do 9. 2. 2021, tj. po zaslání upomínek od předchůdkyně. Nicméně za období od 7. 7. 2020 do 21. 9. 2020 a následně od 22. 9. 2020 až do 4. 1. 2021 nehradil žalovaný žádné splátky, čímž porušil své povinnosti stanovené smlouvou. Z bodu článku 7. 1., bod 6. 2. ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, 1. část, se kterým byl žalovaný výslovně srozuměn, což stvrdil svým podpisem smlouvy, vzal soud za prokázané, že žalobce účtuje na výzvu k zaplacení dluhu poplatek 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] ze dne 23. 9. 2021 a přílohy č. 1 k této smlouvě soud zjistil, že předchůdkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na současnou žalobkyni. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 10. 2021 a přehledu podacích čísel ze dne 20. 10. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Z doporučeného dopisu ze dne 23. 12. 2020 vzal soud za prokázané, že předchůdce žalobce oznámil žalovanému okamžitou splatnost kreditní karty ke dni 21. 12. 2020. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 26. 11. 2021 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného nejméně 7 dnů před podáním žaloby k úhradě dluhu. Ze seznamu odeslaných předžalobních výzev ze téhož bylo prokázáno, že žalobkyně předal provozovateli poštovních služeb zásilku (předžalobní výzvu k plnění) k doručení žalovanému. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a nárok žalobkyně je tak plně po právu, neboť bylo prokázáno, že za výše zmíněných okolností předchůdkyně své závazky splnila, když žalovanému poskytla úvěrový rámec do výše 50 000 Kč ve smyslu § 2395 o. z., přičemž žalovaný jej čerpal. Naopak žalovaný své závazky neplnil, čímž porušil svou smluvní povinnost vůči předchůdkyni, když měl povinnost uhradit poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem ve dvanácti pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný nehradil předepsané plátky včas a řádně, když tyto hradil v různých výších spíše nahodile, předchůdkyně žalovanému úvěr dne 21. 12. 2020 zesplatnila. Z těchto důvodů se žalovaný ocitl v prodlení s plněním dluhu, pročež žalobkyně byla oprávněn dle § 1970 o. z. požadovat ode dne prodlení se zaplacením dluhu zákonný úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil, byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění v intencích § 142a o. s. ř., od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 418 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci § 14b odst. 1 a. t., a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, za tři úkony právní služby po 500 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis předžalobní upomínky a 3. sepis žaloby), a dále náhrady hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby tři po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobkyně plátcem DPH, náleží k náhradě nákladů právního zastoupení DPH ve výši 21 % z částky 1 800 Kč, tedy částka 378 Kč. Celková náhrada nákladů řízení žalobce tak činí 3 596 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalobkyně. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.