22 C 53/2023-56 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 2. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 2 888 EUR s příslušenstvím. V žalobě dále uvedl, že na základě smlouvy o dílo ze dne 1. 5. 2022 (dále také jen„ Smlouva“) uzavřené mezi žalovaným jako objednatelem a žalobcem jako zhotovitelem vystavil žalobce fakturu č. [rok] (dále také jen„ Faktura“) na částku ve výši 2 888 EUR, jejímž předmětem byly dokončovací stavební práce při realizaci exteriérů a interiérů a která byla splatná dne 20. 8. 2022. Žalovaná mu ale uvedenou částku neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 11. 10. 2022, když na ni reagovala, tak že veškeré nároky žalobce ze Smlouvy byly již vypořádány. Toto tvrzení žalované je ale nepravdivé a podvodné. Vzhledem k písařské chybě v identifikačních údajích žalované ve Faktuře, žalobce zaslal znovu žalované opravenou Fakturu, přestože uvedený nedostatek Faktury nemá žádný vliv na důvodnost žalovaného nároku. 2. Žalovaná v podání ze dne 5. 6. 2023, které je odůvodněním odporu proti platebnímu rozkazu vydanému v této věci dne 5. května 2023, č.j. 22 C 53/2023-222, uvedla, že nárok žalobce uplatněný žalobou v této věci co do důvodu i výše zcela odmítá. Žalovaná sice připustila, že účastníci uzavřeli rámcovou smlouvu o dílo č. 2022 ze dne 1. 5. 2022 (Smlouva), podle které měl žalobce jako zhotovitel pro žalovanou jako objednatele vykonávat zednické a přípravné, dokončovací, pomocné a stavební práce, a to ve městě Brandenburg v Německu. Spolupráce mezi účastníky podle Smlouvy však probíhala pouze v období od května 2022 do července 2022 a veškeré nároky žalobce byly ze strany žalované uhrazeny zaplacením částky ve výši 1 893 EUR podle faktury [číslo] [rok] za období do 29. 7. 2022, kterou žalobce předal žalované téhož dne. Teprve 11. 10. 2022 vznesl žalobce proti žalované nárok uplatněný žalobou v této věci. Žalobce totiž ukončil spolupráci ze žalovanou podle Smlouvy z důvodu, že navázal přímou spolupráci se [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], se sídlem v Martině, která pro žalovanou pracovala původně také jako smluvní partner - zhotovitel na projektu„ [příjmení]“ v Brandenburgu v Německu. Skutečnost, že od 29. 7. 2022 spolupracoval žalobce již pro [právnická osoba] [anonymizováno] nasvědčuje i skutečnost, že původně byla ve Faktuře uvedena jako odběratel právě uvedená společnost. 3. V podání ze dne 10. 10. 2023, které bylo soudu doručeno dne 11. 10. 2023, žalobce doplnil, že vystavil Fakturu za řádně vykonané práce, žalovaná ji však dosud neuhradila, pravděpodobně z důvodu ukončení spolupráce účastníků s tím, že další práce od žalobce již nepotřebovala. Spolupráce účastníků podle Smlouvy však neskončila ke dni 29. 7. 2022, ale až ke dni 6. 8. 2022 a teprve poté žalobce začal vykonávat práce na stejné stavbě pro [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Faktura byla vystavena za práce provedené v období od 18. 7. 2022 do 6. 8. 2022. Práce podle Smlouvy však žalobce vykonával po delší dobu, průběžně je fakturoval a žalovaná je hradila, byť neobsahovaly podrobné vymezení vykonaných prací, stejně jako Faktura, která byla poslední fakturou vystavenou žalobcem žalované, ale jako jediná nebyla dosud uhrazena. K prokázání tvrzení, ž žalobce prováděl práce na projektu [příjmení] a období, kdy spolupracoval se [právnická osoba], navrhl žalobce stavební deník, výslech jednatele společnosti [právnická osoba], případně kamerové záznamy, pokud se na stavbě nějaké kamery nacházely. 4. Jelikož žalobce je podnikatel se sídlem na území Slovenska a žalovaná právnickou osobou se sídlem na území Česka, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na tento vztah dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). S ohledem na sídlo obou účastníků na území států Evropské Unie je třeba vycházet z přímo použitelných předpisů práva Evropské Unie. Pravomoc zdejšího soudu k rozhodnutí této věci vyplývá z ust. čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2015 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná má v Česku své sídlo. Rozhodným právem bude právo české, a to na základě dohody účastníků (čl. IX. odst. 1 Smlouvy) ve smyslu ust. čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 5. Soud konstatuje, že v občanském soudním řízení je povinností žalobce tvrdit, a to s náležitou konkrétností, všechny potřebné skutečnosti, které jsou určovány hypotézou právní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků a z nichž pro sebe žalobce vyvozuje příznivé právní důsledky (povinnost tvrzení) a současně je povinen označit důkazy k jejich prokázání (povinnost důkazní). Důsledkem nesplnění uvedených povinností žalobce je v civilním řízení sporném v důsledku projednací zásady, která toto řízení ovládá, nepříznivé rozhodnutí ve věci. Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i přes poučení soudem (§118a odst. 1 a 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dle také jen „o. s. ř.“) zůstanou skutková tvrzení neúplná, nemůže přirozeně splnit ani povinnost důkazní (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář, C. H. Beck, 1. vydání., 2009, str. 653). 6. Za situace, že žalobce se v řízení domáhá nároku ze Smlouvy, která je smlouvou o dílo, tedy nároku vyplývajícího z ust. § 2586 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), musí žalobce nejprve tvrdit podle ust. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, určované hypotézami výše uvedených ust. o. z. upravujících smlouvu o dílo, především co bylo obsahem Smlouvy, tedy jaké konkrétní (zednické, pomocné, stavební a jiné) práce měl žalobce pro žalovanou provést, v jakém konkrétním období a za jakou cenu a jaké z těchto prací provedl a posléze je vyfakturoval žalované Fakturou, přičemž teprve poté by soud mohl po jejich prokázání navrženými důkazy zjistit, že žalované vznikla povinnost z titulu uzavřené Smlouvy zaplatit žalobci žalovanou pohledávku. 7. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 12. 10. 2023 v 15:00 hod., ke kterému se však, přestože byl řádně předvolán, žalobce ani jeho advokát nedostavili, byť advokát žalobce sebe i svého klienta podáním ze dne 11. 10. 2023 omluvil a požádal o jednání v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce s tím, že dosud tvrzené skutečnosti jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci. Tím, že se k jednání soudu nedostavil žalobce ani jeho zástupce, zbavil se tak žalobce možnosti poskytnutí dalšího poučení ze strany soudu podle ust. §118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby tvrdila pro úspěch ve věci potřebné skutečnosti příp. označil důkazy k jejich prokázání. Poučení ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. je soud povinen poskytnout pouze účastníku (příp. jeho zmocněnci nebo zástupci), který je přítomen u jednání. Jestliže soud jedná v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27. 9. 2006). 8. Jelikož žalobce nesplnil své procesní povinnosti v tomto řízení, tedy povinnost tvrzení, nemohl svůj nárok ani prokázat, a proto soud žalobu zamítl (výrok I.). 9. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož byla žalovaná s ohledem na zamítnutí žaloby v řízení plně úspěšná, má proti žalobci právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 15 294 Kč Tyto náklady tvoří a) odměna za zastupování za tři advokátkou žalované učiněné úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb ze dne 4. 11. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), kdy kurz ČNB činil 24,420 Kč/EUR, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 a. t. činila 70 525 Kč, odměna za tento úkon tak podle ust. § 7 bod 5 a. t. činí částku 3 940 Kč, vyjádření ve věci samé ze dne 5. 6. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t., kdy kurz ČNB činil 23,570 Kč/EUR, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 a. t. činila 68 070 Kč, odměna za tento úkon tak podle ust. § 7 bod 5 a. t. činí částku 3 860 Kč, účast při jednání soudu dne 12. 10. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t., kdy kurz ČNB činil 24,560 Kč/EUR, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 a. t. činila 70 929 Kč, od