24 C 112/2023-67 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky 96 200 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované dne [datum] peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč se smluvním úrokem, které se žalovaná zavázala splácet ve 42 měsíčních splátkách po 4 692 Kč, splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2018. Úvěruschopnost žalované byla posouzena na základě dokladů a informací získaných od žalované (doklady o příjmech, prohlášení), jakož i na základě registrů [příjmení] a NRKI. Na základě poskytnutých a ověřených informací tedy žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná. Žalovaná však neplnila řádně a včas povinnost poskytnutý úvěr splácet, když do jeho zesplatnění uhradila pouze částku ve výši 4 700 Kč dne [datum]. Ke dni [datum] proto došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný nárok sestává z částky odpovídající dlužné nové jistině úvěru (tj. po zesplatnění) v celkové výši 68 300,07 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 54 830,14 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 13 469,93 Kč), smluvní pokuty dle bodu 6.1. shora specifikované smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 68 300,07 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení, přičemž žalobkyně žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby (tj. [datum]), tedy ve výši 26 502 Kč, úroku ve výši 98,66 % p.a z částky 54 830,14 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 236 476 Kč. Nadto žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 69 698 Kč ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalovaná však i přes výzvu k úhradě dlužné částky neuhradila žalobkyni do dne podání žaloby ničeho. Žalobkyně dále doplnila, že při prověření úvěruschopnosti žalované vycházela z informací poskytnutých žalovanou, které následně ověřila. Ke zjištěným rozporům ve formulářích uvedla, že se jedná o omyl při vyplňování a z výpisu z registru [příjmení] zjistila, že žalovaná nemá žádné problematické závazky. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť žalovaná, které bylo předvolání k jednání doručeno dne [datum], se k jednání bez omluvy nedostavila. 4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru [číslo] kterou žalovaná vlastnoručně podepsala, a na jejímž základě byly žalované na bankovní účet č. [bankovní účet] poskytnuty peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč. Žalovaná se finanční prostředky odpovídající poskytnuté sumě zavázala vrátit ve 42 měsíčních splátkách po 4 692 Kč. Uvedené skutečnosti soud zjistil z předsmluvního formuláře z [datum], z návrhu na uzavření smlouvy z [datum] a smlouvy o úvěru [číslo] z výpisu z účtu [anonymizováno] žalované, z oznámení o schválení úvěru ze [datum] se splátkovým kalendářem a z dokladu o vyplacení úvěru ze [datum]. 6. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila pouze částku 4 700 Kč (žalovaná netvrdí ani neprokazuje opak a závěr plyne i z karty klienta), byla tudíž ze strany žalobkyně opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky, načež byl úvěr dne [datum] zesplatněn (zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru z [datum] vč. dodejky, z výzev k zaplacení z [datum] a [datum] vč. poštovního podacího archu). 7. Dále soud zjistil, že žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] a podacím archem z téhož dne). 8. Soud má tedy za prokázané, že žalovaná projevila vůli uzavřít smlouvu o úvěru [číslo] když tato byla žalovanou vlastnoručně podepsána. Taktéž bylo prokázáno, že žalované byly dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet] vyplaceny peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč. 9. Nebylo však prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládal § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen„ zákon“). Bylo prokázáno, že čistý příjem žalované za období od [datum] do [datum] je ve výši 20 036 Kč (prokázáno z prohlášení zaměstnavatele ze dne [datum] a [datum], výplatnice žalované za období srpen a září 2018), pravidelný čistý příjem žalované činí 20 000 Kč měsíčně a její výdaje činí celkem 4 710 Kč, tj. 3 410 Kč životního minima a 1 300 Kč výdajů na bydlení, a tedy, že rezerva tvoří 14 290 Kč, že žalovaná je svobodná a že nežije s manželem/partnerem (prokázáno hodnocením klienta), že pracovní poměr je sjednán na dobu určitou s výkonem práce v prodejnách zaměstnavatele v [obec] s výplatním termínem nejpozději 15. kalendářního dne (prokázáno pracovní smlouvou žalované). Uvedené však není dostačující k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Již samotné hodnocení klienta nelze hodnotit jako spolehlivé a dostatečné informace, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona. Žalobkyně sice prokázala, že jí žalovaná sdělila své výdaje na bydlení ve výši 1 300 Kč, avšak nijak neprokázala spolehlivost této informace, například dokladem o formě bydlení či kopií nájemní smlouvy. Nijak rovněž nedoložila, že by měla objektivní informace o výdajích žalované, kupříkladu, že by si vyžádala výpisy z účtu žalované, dle kterých by ověřila skutečnou výši výdajů. Rovněž žalobkyně nijak nezkoumala, či to alespoň neprokázala, zda u žalované nejsou přítomny rizikové sociální faktory ohrožující její schopnost splácet, příkladem závislosti, dluhové pasti a podobné, zejména ve světle pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou. Hodnocení klienta předložené žalobkyní nelze považovat za spolehlivé také s ohledem na zjevně nepravdivý údaj u výdajů u položky označené jako ostatní (doprava, kurzy, záliby) ve výši 0 Kč. Nadto soud uvádí, že z provedených důkazů CBS skóre žalované a výpisu záznamu z registru [příjmení] rovněž nelze nijak vyvodit schopnost žalovaná úvěr řádně splácet, zejména CBS skóre má prakticky nulovou vypovídající hodnotu, když nijak nezdůvodňuje a ani blíže nespecifikuje dosažené závěry 10. Z dalších provedených důkazů, tedy úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního druhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, kopie občanského průkazu žalované, vyjádření [anonymizována dvě slova] soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. 11. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18, ze dne [datum], podle kterého nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou dostatečně neprověřila její úvěruschopnost, tak jak jí ukládá § 86 zákona, tak je tato smlouva dle § 87 odst. 1 zákona neplatná, přičemž k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. 13. Žalované bylo vyplaceno 55 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně žalov