24 C 305/2020-322 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 160 324,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je synem [celé jméno žalobce], zemřelého [datum], který zemřel se zanecháním pořízení pro případ smrti – závěti z [datum] sepsané vlastní rukou, ve které povolal za dědice veškerého svého majetku žalovaného, který je bez příbuzenského poměru k zůstaviteli. Žalobce je podle zákonné dědické posloupnosti jediným dědicem ze zákona první třídy dědiců. Zůstavitel dále zanechal listiny o vydědění, listinu z [datum] sepsanou vlastní rukou, ve které vydědil žalobce s tím, že se vydědění vztahuje i na jeho potomky, listinu z [datum] nesepsanou vlastní rukou, podepsanou dvěma svědky, ve které vydědil žalobce s tím, že se vydědění vztahuje i na jeho potomky. Dědické řízení bylo vedeno před Obvodním soudem pro Prahu 8 prostřednictvím pověřené soudní komisařky JUDr. [jméno] [příjmení], notářky, v [obec] pod sp. zn. [spisová značka], ND [anonymizováno] [rok]. Žalobce uznal závěť, neuznal však důvody vydědění dle uvedených listin o vydědění z [datum] a uplatnil svůj nárok na povinný díl. Soudní komisařka provedla soupis majetku a v usnesení z 30. 6. 2023 č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci [datum], byla stanovena čistá hodnota pozůstalosti ve výši 4 641 298,56 Kč. Zůstavitel v listinách o vydědění žalobce uvedl tyto důvody: žalobce údajně o zůstavitele neprojevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, neposkytl mu potřebnou pomoc ve stáří a též jeho potomci se chovají k zůstaviteli obdobně. Žalobce prohlašuje, že zákonné důvody vydědění nejsou dány, o své rodiče se vždy řádně staral, pomáhal jim a navštěvoval je. Matka žalobce, [jméno] [příjmení], zemřela [datum], když předtím byla vážně nemocná. Mezi žalobcem a zůstavitelem vznikly v té době neshody, neboť žalobce považoval matčin stav za podstatně vážnější, než jak jej viděl zůstavitel a dožadoval se léčby a medikace, kterou zůstavitel považoval za zbytečnou. Po matčině smrti se vztah zůstavitele k žalobci postupně zhoršoval, žalobce zůstavitele stále navštěvoval a nabízel mu pomoc ve všech záležitostech, avšak zůstavitel jeho dobrou vůli odmítal. Zůstavitel se postupně začal setkáním se žalobcem vyhýbat, měnil si telefonní čísla, neodpovídal mu na zprávy ani na e-maily, žalobce byl nakonec nucen získávat informace o zůstaviteli, tedy o jeho zdravotním stavu a aktuálních potřebách, prostřednictvím svého syna [jméno] [celé jméno žalobce], se kterým byl zůstavitel ochoten komunikovat. Zůstavitel žalobci doslova znemožnil projevovat o něj upřímný zájem a pomáhat mu. Žalobce nicméně prostřednictvím svého syna byl o stavu a životě zůstavitele informován a také prostřednictvím svého syna mu pomáhal, pokud to bylo potřeba. Vzhledem k tomu, že zákonné důvody vydědění nejsou, má žalobce právo na vyplacení povinného dílu ze strany žalovaného jako závětního dědice, a to tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu. Právo žalobce na povinný díl nebylo uspokojeno v rámci dědického řízení, proto se žalobce touto žalobou domáhá vyplacení povinného dílu ve výši 1 160 324,64 Kč, čistá hodnota pozůstalosti činila 4 641 298,56 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k vyplacení povinného dílu dopisem ze [datum], na který žalovaný nereagoval. Žalobce se domáhá též přiznání zákonného úroku z prodlení od [datum]. 2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že s žalobou nesouhlasí. Po celé dědické řízení žalovaný zastával a zastává stejné stanovisko k závěti a k vydědění žalobce, jako závětní dědic uznal závěť zůstavitele ze dne [datum] za pravou a platnou a dále uznal za pravé a platné prohlášení o vydědění z [datum] sepsané vlastní rukou a prohlášení o vydědění ze dne [datum] nesepsané vlastní rukou se dvěma svědky. V rámci probíhajícího řízení nedošlo ke shodě ohledně vydědění, zůstavitelovy důvody vydědění jsou pravdivé a objektivní. Žalovaný dále namítl, jak se žalobce staral o zdraví svého otce, kolikrát volal rychlou záchrannou službu, jak a kam vozil otce na operace a jaké operace U všech příjezdů rychlé záchranné služby byl žalovaný osobně v bytě zůstavitele a jeho syna nikde neviděl. Předkládal OP a osobní údaje jsou součásti lékařských protokolů. Zůstavitele vozil na veškeré kontroly, operaci i na notářství v ulici [ulice], kde byl po úmrtí paní [příjmení] vyplacen žalobce. 3. Žalobce v replice na to uvedl, že zůstavitelův vztah k žalobci se po smrti matky postupně zhoršoval, až zůstavitel odmítal veškerý kontakt se žalobcem, na nabídky jakékoliv pomoci v souvislosti s lékařskými vyšetřeními nebo zákroky zůstavitel žalobci odpovídal, že má odvoz i hlídání psa zajištěno a odpovídal, že jej poveze kamarád, se kterým se vyrovná. Opakované návrhy žalobce i jiných rodinných příslušníků, že mu se vším pomohou, kategoricky odmítal. Asi od roku 2016 zůstavitel přestal se žalobcem zcela komunikovat a tím mu i sdělovat zdravotní stav, měnil si telefonní čísla a odmítal osobní kontakty s žalobcem, který jej chtěl v místě bydliště navštívit, žalobce tak neměl žádnou možnost zůstaviteli pomáhat a odvážet jej, kam potřeboval. Těžko mohl být přítomen příjezdu rychlé záchranné služby, když nebyl informován o celých akutních potížích. Žalobce průběžně získával informace o zůstavitelově zdravotním stavu a aktuálních potřebách prostřednictvím svého syna [jméno] [celé jméno žalobce], který zůstavitele navštěvoval. Zůstavitelův vztah k žalobci se zhoršil bez žalobcova zavinění, žalobce se vůči zůstaviteli nedopustil žádného špatného jednání, není pravdou, že by se o ně nestaral a nezajímal. Zůstavitel žalobce zavrhl bez jakéhokoliv rozumného důvodu, což bylo pro žalobci bolestné. 4. Žalobce v rámci účastnického výslechu uvedl, že uznává zůstavitelovo právo se svými prostředky v podstatě si nakládat podle svého uvážení, nikdy to nerozporoval, musí se však ohradit a bránit se a očistit své jméno a jméno své rodiny a svých dětí ve věcech, které on uvedl jako důvody k vydědění. Uvedl v podstatě některé naprosté lži a vyjadřoval se k různým životním událostem jeho rodiny, která se takto nestaly, nebo se staly úplně jinak v jiných souvislostech a které celou rodinu poškozují. Poškozují zejména žalobcovu pověst a víceméně to způsobilo, že jeho děti mu položily otázku, jestli je vůbec syn svého otce, to, co zůstavitel uvedl, čeho se žalobce měl vůči němu dopustit. Žalobce uvedl, že zůstavitel měl svým způsobem velmi komplikovanou osobnost, od svých 15 let byl žákem vojenské školy a působil asi do roku 1992 v armádě jako politický pracovník. Měl titul RSDr. a v poslední době zastával funkci metodika politické práce u [ulice] vojenské nemocnice, což byla jedna z vrcholných funkcí, která rozhodovala o pracovní působnosti doktorů v ÚVN, změnou po [ulice] tyto funkce musel opustit a nesl velice nelibě jakoukoliv změnu. Za tuto dobu dokázal přerušit styky z jeho strany se svojí rodinou, se svou sestrou, se svojí matkou i otcem, kteří se na něj stěžovali, že co jim provádí za činnosti, že se s nimi stále jenom hádá a že si nepřejí jeho návštěvy. Došlo to tak daleko, že se svojí sestrou se rozhádali v tom směru, že neuspořádali ani pohřeb své matce v roce 1989. Rozhádal se nejenom v domě, ale i v bytovém družstvu, kde byl předsedou a funkci ukončil podivným, ne zcela standardním způsobem a totéž to bylo u jeho svazu filatelistů. Když mu žalobce vystrojil pohřeb, pohřbu se účastnilo 9 osob, z toho 7 nebo 6 z jeho rodiny, tedy celá rodina, strýc s manželkou a bratrancem. Nikdo ze zástupců filatelistů, bytového družstva, přátelé z domu, nikdo tam nebyl. Neúčastnili se ani pohřbu jeho matky. Matka byla také voják z povolání. [příjmení] měl kasárenský život a ten zůstavitel zavedl i v bytovém družstvu. Žalobce se celý život setkával s lidmi, kterým zůstavitel nějak ublížil, snažil se jim omluvit. Matka žalobce měla neléčenou cukrovku od roku 1999, následkem bylo selhávání ledvin a zůstavitel ho o této skutečnosti informoval způsobem, že mu zavolal a řekl, že musí darovat mámě ledviny, že jeho děti musí darovat ledviny. Matka mu sdělila, že jí bude muset být provedena dialýza, zůstavitel navrhnul dialýzu domácí, tedy 3× denně po šesti hodinách nebo 4× denně. Žalobce měl za to, že uvedené je nereálné, že je vhodnější dialýza ambulantní v nemocnici, kde by byla matka pod kontrolou, zůstavitel však prosazoval domácí dialýzu, pro níž však byly naprosto nevyhovující podmínky. Od [datum] byl žalobce hospitalizován na jednotce intenzivní péče pro úraz a nemohl ovlivnit to, že ve stejnou dobu byla jeho matka ve FN [ulice], měla ischemickou chorobu dolních končetin. V roce 2013 měli naprosto perfektní styky až do poloviny roku 2014, měli tři důležité oslavy v uvedeném roce, jeho dcera měla třicetiny, kde byl i otec s matkou. Na návštěvě měli 4 seniory. Byli spolu na Vánoce, do poloviny roku 2014 jejich rodiny fungovaly naprosto perfektně. V roce 2014 tchán onemocněl rakovinou a manželka žalobce přerušila pracovní činnost a věnovala se pouze jemu, musela s ním dojíždět na chemoterapii, tchán byl u