27 C 19/2023-50 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne 19. 6. 2019 uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“) Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva o zápůjčce“). Na základě této smlouvy Společnost tentýž den poskytla žalovanému v hotovosti 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poplatek ve výši 10 021 Kč, který je součtem úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 451 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky a flexibilní splácení ve výši 4 820 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 750 Kč. 2. Žalovaný se zavázal uhradit„ celkovou dlužnou částku“ ve výši 20 021 Kč, která odpovídá součtu zápůjčky (10 000 Kč) a poplatku (10 021 Kč), a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 113 Kč; poslední splátka byla stanovena na 19. 12. 2020. Žalovaný nehradil řádně sjednané splátky. Poslední splátku uhradil dne 16. 12. 2020. Společnosti proto dne 19. 12. 2020 vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené„ celkové dlužné částky“, která činila 6 754,79 Kč na jistině a 5 616,21 Kč na poplatku. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 7 650 Kč. Ode dne interního odpisu dlužné částky, tj. dne 20. 12. 2020, se neuhrazená jistina úročí úrokem ve výši 29 % ročně. 3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 Společnost postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 30. 1. 2022. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 5. Soud má za prokázané následující skutečnosti. Dne 19. 6. 2019 spolu Společnost a žalovaný uzavřeli Smlouvu o zápůjčce. Tuto skutečnost, jakož i obsah smlouvy, prokazuje kopie„ Smlouvy o zápůjčce“ podepsané dne 19. 6. 2019 a„ Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce“. 6. Při uzavření Smlouvy o zápůjčce žalovaný převzal od Společnosti částku 10 000 Kč. Soud k tomuto zjištění došel jednak na základě textu Smlouvy o zápůjčce:„ Zákazník podpisem Smlouvy potvrzuje, že obdržel v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky“, a jednak vzhledem k tomu, že žalovaný tuto skutečnost nepopřel. 7. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na úhradu zápůjčky zaplatil 7 650 Kč. Tato skutečnost plyne z„ Tabulky umoření“. Žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by zaplatil více, a tak soud vychází z tvrzení žalobkyně. 8. Dne 28. 1. 2022 spolu Společnost a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila na žalobkyni pohledávku vzniklou ze smlouvy o zápůjčce. Prokazují to kopie„ Smlouvy o postoupení pohledávek“ mezi Společností a žalobkyní ze dne 28. 1. 2022 a kopie„ Přílohy č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek, Seznam postoupených pohledávek“. 9. Dne 24. 2. 2022 Společnost zaslala žalovanému dopis ze dne 30. 1. 2022 s oznámením, že pohledávka ze smlouvy o zápůjčce byla postoupena na žalobkyni. V tomto dopisu také vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky, a to do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Prokazuje to kopie dopisu Společnosti žalované ze dne 30. 1. 2022 („ Věc: Oznámení o postoupení pohledávky“) a kopie„ Podacího archu“ s podacím datem 24. 2. 2022. 10. Dne 12. 5. 2022 zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dopis ze dne 12. 5. 2022, ve kterém v zastoupení žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě pohledávky ve výši 15 882,14 Kč nejpozději do 27. 5. 2022. Prokazuje to kopie dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 12. 5. 2022 („ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“) s kopií„ Podacího lístku“ s datem podání 12. 5. 2022. 11. Soud nemá za prokázáno, že Společnost splnila povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně tvrdila, že Společnost posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku především na základě informací získaných od žalovaného a že tyto informace byly ověřovány„ oproti dokladům vyžádaných od žalované“; tuto skutečnost podle žalobkyně prokazuje i potvrzení žalovaného ve smlouvě. Společnost prý ověřila majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy; ze 2 výplatních pásek; z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Společnost podle žalobkyně zjistila, že žalovaný má stálý příjem ze zaměstnání 15 600 Kč; výdaje žalovaného byly 12 000 Kč; použitelný příjem žalovaného tedy byl 3 600 Kč; žije v nájmu; nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla Společnost k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalobkyně k prokázání těchto tvrzení označila jako důkaz kopii„ Zákaznické karty“, v níž jsou záznamy o informacích poskytnutých žalovaným. 12. Soud nemá za prokázáno, že Společnost ověřila informace od žalovaného„ oproti dokladům vyžádaných od žalovaného“, neboť žalobkyně nepředložila přímý důkaz o tom, že Společnost měla k dispozici pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného; žalobkyně zejména nepředložila kopii uvedených listin. Žalobkyně také nijak nedoložila, že by ověřovala informace o měsíčních výdajích žalovaného. Kopie„ Zákaznické karty“ k prokázání této skutečnosti nestačí. V„ Zákaznické kartě“ se jedná o předtištěný formulář.„ Zákaznická karta“ neobsahuje žádné výslovné prohlášení či potvrzení o tom, že žalovaná předložila určité listiny, nýbrž má v sobě jen neosobní kolonku nazvanou„ Ověřené dokumenty“, ve které se zaškrtnutím označují určité listiny. Vezme-li se navíc v úvahu, že jak Společnost a osobně i její obchodní zástupkyně, tak žalovaný měli zájem na uzavření smlouvy o zápůjčce, přičemž žalovaný musel formulář (bez možnosti změny jeho textu) podepsat, pokud chtěl získat peníze, tak nelze mít za to, že tato neosobní formulářová, anonymně vyplněná„ Zákaznické karta“ je dostatečným důkazem o tom, že Společnost měla skutečně k dispozici listiny, které byly označeny v „ Zákaznické kartě“. 13. Věřitel se nemůže spokojit s informacemi od spotřebitele a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace prověřit. Povinnost spotřebitele v § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Společnost této povinnosti nedostála, neboť založila své rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru pouze na informacích od žalovaného. S výjimkou lustrace v insolvenčním rejstříku Společnost nenahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nahlédnutí do insolvenčního rejstříku je samo o sobě nedostatečné, protože v insolvenčním rejstříku jsou evidovány pouze krajní případy neschopnosti splácet úvěr; nejsou v něm evidovány osoby, s nimiž nebylo zahájeno insolvenční řízení, ale přitom nejsou schopny splatit úvěr. Společnost mohla a měla učinit dotaz v dlužnických registrech, jako jsou např. BRKI, NRKI či SOLUS. 14. Na shora uvedeném nic nemění text„ Smlouvy o zápůjčce“:„ Zákazník rovněž potvrzuje, že [anonymizováno] před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty“. Toto potvrzení na věci nic nemění z toho důvodu, že jde o předtištěný text ve formulářové smlouvě, kterou žalovaný bez možnosti změny textu musel podepsat, pokud chtěl získat peníze. Podstatnější však je, že takové hodnocení (potvrzení) žalovanému nepříslušelo. Spotřebiteli nenáleží hodnotit a potvrzovat, jestli věřitel splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost s odbornou péčí a na základě dostatečně získaných informací. Při poskytování úvěru je toto povinností výlučně věřitele, neboť jemu zákon ukládá, aby posoudil úvěruschopnost spotřebitele a podle výsledku tohoto posouzení úvěr spotřebiteli buď poskytl, nebo neposkytl. Smyslem věřitelovy povinnosti zkoumat úvěruschopnost je chránit individuálního spotřebitele mj. před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, tedy chránit spotřebitele i před sebou samým. Tento smysl by se vytratil, kdyby spotřebitel mohl účinně zhodnotit, že věřitel tuto svou povinnost splnil. Tím spíše to platí pro formulářové smlouvy, které spotřebiteli předkládá věřitel a jejichž text nemůže spotřebitel měnit, nýbrž smlouvu musí přijmout takovou, jaká je. Výše citované prohlášení (a jemu podobná) proto soud vnímá jako snahu věřitele přinejmenším si ulehčit plnění povinnosti pečlivě (s odbornou péčí) zkoumat poměry spotřebitele a zbavit se odpovědnosti za nedostatečné splnění této povinnosti. Výše citované potvrzení proto v daném případě nemá větší význam. 15. Soud shrnuje, že Společnost se spokojila s informacemi, které získala od žalovaného, přičemž žalobkyně neprokázala, že by Společnost tyto informace ověřila„ oproti dokladům vyžádaných od žalovaného“. Společnost nezjistila všechny podstatné informace. Společnost se nesnažila získat informace nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, snad s výjimkou nahlédnutí do insolvenčního rejstříku, jež je ale nedostatečné. 16. Vzh