29 C 309/2021-248 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je vlastníkem ideální ½ dvou staveb bez č.p./č.e. (dále jen „garáže“) stojících na pozemcích č. , adresa, a , adresa, , každý o výměře 24 m2, v k.ú. , adresa, , v obci , adresa, , garáže zapsané v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, , pozemky na LV č. , hodnota, . V návrhu uvedla, že je spolu se svým bratrem, původním žalovaným , Jméno advokáta C, (dále jen „původní žalovaný“) spoluvlastnicí pozemků, každý vlastní ½. V roce 2021, poté, co původní žalovaný podal návrh na vklad vlastnického práva ke garážím ve prospěch své manželky (pozn. soudu - nynější žalovaná), žalobkyně po nahlédnutí do katastru nemovitostí s překvapením zjistila, že zápis vlastnického práva původního žalovaného ve vztahu ke garážím neodpovídá skutečnosti. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení, že je vlastnicí poloviny garáží, neboť právní stav evidovaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečným poměrům. Stavbu garáží započal vlastními silami a prostředky otec účastníků, , Jméno advokáta C, starší, narozen , datum, (dále jen „P. , jméno FO, “) se svou manželkou, matkou účastníků, , jméno FO, (dále jen („I. , jméno FO, “), kteří byli stavebníky. Za situace, kdy jim na dostavbu garáží nezbývaly finanční prostředky, byl zbytek garáží financován žalobkyní a jejím tehdejším manželem. Dne 18. 7. 1990 vydal Odbor výstavby národního výboru v , adresa, kolaudační rozhodnutí č.j. 1489/1186/90-Vo, kterým rozhodl o povolení užívání stavby garáží, v návaznosti na to požádal původní žalovaný o zápis záznamem práva k nemovitosti tak, že zneužil důvěry P. , adresa, a k jeho podpisu bez jeho vědomí napsal své rodné číslo. , právnická osoba, tak v domnění, že byl původní žalovaný stavebníkem, zapsal vlastnické právo v jeho prospěch, ačkoli stavebníkem byl P. , jméno FO, . Žádost o zápis tak nebyla způsobilým podkladem pro zápis vlastnického práva ve prospěch původního žalovaného. Dne 24. 5. 1995 byla mezi manžely , jméno FO, a , jméno FO, jako dárci a žalobkyní jako obdarovanou uzavřena darovací smlouva, jejímž předmětem byl převod podílu o velikosti ½ na pozemcích, tedy převod parcel č. , adresa, s garáží a , adresa, s garáží. Tím nabyla žalobkyně vlastnické právo k pozemkům i garážím, což bylo úmyslem manželů , jméno FO, . Tomu nasvědčuje i skutečnost, že pro účely darovací smlouvy byl zpracován znalecký posudek znalce , jméno FO, č. , hodnota, -78/1995, v němž jsou pro účely převodu oceňovány i garáže. Pokud by žalobkyně nenabyla vlastnické právo ke garážím touto smlouvou, pak vlastnické právo k ½ garáží vydržela, neboť je jako věc vlastní užívala nejméně od 24. 5. 1995 v důvěře, že jí vlastnické právo k ½ náleží. Dobrou víru prokazuje skutečnost, že do garáží nechala zavést elektřinu, kterou platila, platila za svoz komunálního odpadu a rovněž se žalobkyně finančně podílela na dostavbě garáží, jednalo se o držbu pravou a poctivou. Vydržecí doba mohla vůči původnímu žalovanému začít běžet dnem, kdy došlo k neoprávněnému zápisu jeho vlastnického práva ke garážím, patrně dnem 8. 7. 1996, je tedy splněna potřebná doba i pro tzv. mimořádné vydržení.2. Původní žalovaný nárok sporoval s tím, že je výlučným vlastníkem garáží, a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že zápis vlastnického práva ke garážím v jeho prospěch trvá v katastru nemovitostí již přes 20 let. Garáže tvoří užitný celek s rodinným domem č. , hodnota, na adrese , adresa, , adresa, , tento dům s přilehlými pozemky koupil původní žalovaný kupní smlouvou ze dne 6. 5. 1987 napůl se svými rodiči , jméno FO, a , jméno FO, za účelem bydlení původního žalovaného a jeho rodiny, v souvislosti s tím, že 23. 5. 1987 uzavřel sňatek a očekával narození potomka. Původní žalovaný si na této adrese přihlásil trvalé bydliště a žije tam s rodinou dodnes, dům č. , hodnota, z vlastních zdrojů opravil. Kupní smlouvou ze dne 16. 11. 1988 přikoupil napůl se svými rodiči další pozemky k domu č. , hodnota, . Dne 24. 4. 1988 si požádal o stavební povolení na výstavbu dvou garáží u domu č.p. 375 a toto povolení mu bylo vydáno dne 12. 4. 1989 a dne 18. 7. 1990 mu bylo vydáno kolaudační rozhodnutí. Původní žalovaný jako stavebník ve smyslu stavebního zákona realizoval novostavbu dvougaráže (stavební povolení č.j. Výst. 714/936/89-Kč ze dne 12. 4. 1989, novostavba byla povolena k užívání na základě kolaudačního rozhodnutí č.j. Výst. 1489/1186/90-Vo ze dne 18. 7. 1990, a následnou přístavbu dílny a skladu nad dokončenou a zkolaudovanou dvougaráží (na základě stavebního povolení č.j. 569/KV-9/93 ze dne 24. 9. 1990, povoleno k užívání na základě kolaudačního rozhodnutí č.j. 1445/Mu/Fi/91 ze dne 16. 12. 1991. Vlastnické právo původního žalovaného je v katastru nemovitostí zapsáno již od roku 1998, tato skutečnost je všem známa, toto právo mu svědčí jakožto stavebníkovi podle § 5 odst. 6 zákona č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona. Novostavba garáží vznikla a byla původním žalovaným jako stavebníkem zkolaudována v roce 1990, následná přístavba (realizace dalšího patra, kde vznikla dílna a sklad) zahájená původním žalovaným jako stavebníkem v roce 1990 a kolaudovaná v roce 1991 již na vlastnictví garáží nemohla nic změnit. Pokud žalobkyně tvrdí, že stavebníkem nebyl původní žalovaný, ale P. , jméno FO, , využívá skutečnosti, že původní žalovaný a jeho otec měli stejné jméno. Původní žalovaný je od roku 1987 trvale hlášen na adrese, kde se nachází garáže, tedy , adresa, , adresa, , naproti tomu P. , jméno FO, na této adrese nikdy nebydlel a nebyl zde hlášen a měl své trvalé bydliště na adrese Bachova (dříve ul. Baráškova) , adresa, . Pokud je na jakýchkoli dokumentech včetně rozhodnutí stavebního úřadu uvedeno „, Jméno advokáta C, , adresa , adresa, , adresa, “, jedná se o původního žalovaného, nikoli jeho otce. Angažovanost původního žalovaného ve stavebním řízení ohledně garáží je zjevná i ze správního spisu, kdy řada dokumentů obsahuje jeho podpis. P. , jméno FO, původnímu žalovanému sice významně pomáhal s administrativní částí, avšak stavebníkem byl původní žalovaný. Pokud žalobkyně tvrdí, že je vlastnicí poloviny garáží na základě darovací smlouvy ze dne 24. 5. 1995, z katastru je zřejmé, že na základě této smlouvy žalobkyně podíl na garážích od rodičů nenabyla. Stavba garáží nebyla při uzavírání smlouvy vůbec evidována v katastru nemovitostí, garáže byly do katastru zapsány až v roce 1998 a nemohly být proto podle § 133 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., předmětem převodu. Rodiče účastníků nadto nebyli stavebníky garáží a nemohli je tak na nikoho převádět. Uvedení garáží v darovací smlouvě z roku 1995 pouze znamená vyjádření skutečnosti, že se na převáděných pozemcích garáže nachází, nikoli, že by se převáděly; podle tehdy platného občanského zákoníku nebyla stavba součástí pozemku a pokud by měly být garáže předmětem převodu, byly by ve smlouvě samostatně uvedeny. Žalobkyně musela být účastnicí vkladového řízení na základě této smlouvy a tedy musela vědět, že katastrální úřad garáže do jejího vlastnictví nezapsal. Tvrzení o zneužití podpisu P. , adresa, a doplnění jeho rodného čísla na žádosti o vydání stavebního povolení není pravdivé, žádost o zápis vlastnického práva záznamem podal původní žalovaný jako stavebník zastoupený P. , jméno FO, , žádost byla doplněna o kolaudační rozhodnutí a je pravděpodobně podepsána P. , jméno FO, , který pro původního žalovaného vyřizoval administrativní záležitosti. Je nepodstatné, kdo formulář katastrálního úřadu vyplňoval, podepsaný P. , jméno FO, pouze podpisem potvrzuje, že stavebníkem je původní žalovaný. Pokud by záměrem bylo, aby vlastníkem byl zapsán P. , jméno FO, , pak by to v žádosti bylo uvedeno (byl by označen adresou, rodným číslem, telefonním číslem), jednalo by se však o rozpor s kolaudačním rozhodnutím. O tom, že stavebníkem garáží byl původní žalovaný, svědčí i to, že původně koupil do spoluvlastnictví s rodiči dům č.p 375 s pozemky parc.č. , hodnota, , 1089 a 1081/3 na adrese , adresa, , adresa, , dům sloužil původnímu žalovanému a jeho rodině k trvalému bydlení, původní žalovaný jej opravoval a realizoval jako stavebník i novostavbu garáží a poté i přístavbu skladu a dílny na nich. Původní žalovaný byl investorem, kdy na účetních dokladech ke garážím je jako plátce uveden on. Pokud se žalobkyně dovolává vydržení, není dána její dobrá víra, neboť žalobkyně nikdy neměla objektivní důvod se domnívat, že je spoluvlastnicí garáží. Výlučné vlastnické právo původního žalovaného je v katastru nemovitostí zapsáno již přes 20 let a je tak s podivem, že se o zápisu v katastru dozvěděla až v roce 2021; pokud žalobkyně tvrdí, že po celou dobu s garážemi nakládala jako vlastník, nelze věřit tomu, že by po celou dobu nepotřebovala své vlastnické právo prokázat výpisem z KN. Je pravdou, že původní žalovaný toleroval žalobkyni jako svou sestru ve věci občasného užívání novostavby garáží včetně přístavby, avšak o rozsahu užívání vedli účastníci spory. Žalobkyně se zdržovala dlouhodobě v cizině a v ČR je od roku 2006. Žalobkyně si byla věd