33 C 316/2023-42 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 19 734 Kč se zákonným úrokem z prodlení (jak je blíže specifikován ve výroku I.), a to z titulu příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, ve vztahu k : a) nákladnímu automobilu jinému než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla BG227394, který byl v době od [datum] do [datum], tj. 123 dnů, evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, žalovaná byla ohledně něho evidována jako vlastník resp. provozovatel a zároveň k vozidlu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti; b) osobnímu automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla UG190156, který byl v době od [datum] do [datum], tj. 92 dnů, evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, žalovaná byla ohledně něho evidována jako vlastník resp. provozovatel a zároveň k vozidlu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně na základě toho uplatnila nárok na příspěvek podle § 4 odst. 1 uvedeného zákona vypočtený jako součin počtu dní a denní sazby, konkrétně: a) 123 dnů krát 86 Kč, tedy 10 578 Kč, b) 92 dnů krát 93 Kč, tedy 8 556 Kč, a dále v obou případech na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 uvedeného zákona ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. 2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Jako vlastník výše uvedených vozidel byla ve výše uvedených obdobích vedena žalovaná (prokázáno informacemi z databáze vozidel). K vozidlům nebylo v uvedených obdobích sjednáno pojištění odpovědnosti (žalovaná netvrdila ani neprokazovala opak). Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou, aby zaplatila příspěvek do garančního fondu, a to jak ve vztahu k prvnímu vozidlu a období (prokázáno výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum], podacím archem a upomínkou), tak ve vztahu k druhému vozidlu a období (prokázáno výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum], podacím archem a upomínkou). Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby (prokázáno předžalobními upomínkami ze dne [datum], [datum] a [datum], podacími archy a informacemi pošty o sledování zásilek). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 uvedeného zákona, tedy povinnosti mít sjednáno pojištění odpovědnosti ohledně vozidla zapsaného v registru silničních vozidel. Žalobkyně prokázala, že žalovanou k zaplacení příspěvku vyzvala ve lhůtě dle § 4 odst. 6 uvedeného zákona. Výše příspěvku byla vypočtena v souladu se zákonem a vyhláškou č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, na celkem 10 578 Kč (první vozidlo a období), resp. 8 556 Kč (druhé vozidlo a období). Dle § 4 odst. 4 uvedeného zákona dále platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, tedy v souladu s vyhláškou č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 300 Kč, zde tedy celkem 600 Kč. Jelikož žalovaná coby vlastník specifikovaných vozidel neměla ve výše uvedených obdobích k vozidlům sjednáno pojištění odpovědnosti, přičemž z toho vyplývající příspěvek, jehož příjemcem je žalobkyně, nezaplatila, vznikl žalobkyni nárok uplatněný žalobou v plné výši. 7. Soud proto žalobu shledal důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl včetně požadovaného příslušenství. 8. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalobkyni. 10. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 2 252 Kč a sestává z následujících položek: a) soudní poplatek ve výši 800 Kč; b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), po 300 Kč podle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba; c) paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. za uvedené 3 úkony; d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 252 Kč. 11. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 12. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.