8 C 62/2023-82 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení 13 605 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že vozidlo [registrační značka] je evidováno jako provozované a že žalovaný, coby jeho provozovatel, neměl ode dne 14. 5. 2021 do 11. 5. 2022 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena zákonem. Soud vydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz ze dne 13. 3. 2023, č. j. EPR 56063/2023-5, který byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 14. 3. 2023. Žalovaný vůči elektronickému platebnímu rozkazu podal včasný odpor doručený soudu dne 16. 3. 2023, ve kterém uvedl, že mezi lety 2018 a 2020 povinné ručení řádně platil, nicméně dne 10. 3. 2020 nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody. Předmětný automobil mu měl být odebrán na náhradu poškozeným a v srpnu roku 2022 měl být dán do dražby. Osud dražby automobilu mu není znám. Automobil dle jeho tvrzení nevlastní a nemůže ho z důvodu pobytu ve věznici využívat. Povinné ručení nemá jak hradit. Soud vyzval žalované přípisem ze dne 19. 4. 2023 k doložení, že mu vozidlo bylo v rámci trestního řízení odebráno a následně draženo v srpnu roku 2022, avšak žalovaný na tento přípis nikterak nereagoval, přestože mu byl doručen do vlastních rukou. Důkazy k prokázání jeho tvrzení tak nedoložil. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila v podané žalobě, a žalovaná nereagovala na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný neměl v období od 14. 5. 2021 do 11. 5. 2022 uzavřené povinné smluvní pojištění odpovědnosti z provozu vozidla na motorové vozidlo [registrační značka], VIN: [anonymizováno], navzdory tomu bylo však v registru vozidel nadále evidováno jako provozované (prokázáno údaji z registru vozidel a příslušnými výzvami k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] v sekci„ Údaje o (ne) pojištění“ ze dne 8. 11. 2021, 21. 3. 2022 a 8. 7. 2022). Přitom je to právě žalovaný, kdo byl v období od 14. 5. 2021 do 11. 5. 2022 vlastníkem a provozovatelem tohoto automobilu (prokázáno údaji z registru vozidel a sdělením Městského úřadu České Lípy ze dne 12. 5. 2023). Poznámka v registru vozidel o zániku, vyřazení z provozu nebo vyvezení do jiného státu u daného vozidla zapsána nebyla (prokázáno sdělením Městského úřadu České Lípy ze dne 3. 8. 2023). Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ohledně výše uvedeného vozidla k úhradě příspěvku (prokázáno písemným zněním výše uvedené výzev ze dne 8. 11. 2021, 21. 3. 2022 a 8. 7. 2022 spolu s údaji o sledování zásilek v internetovém portálu České pošty). Nato poslala žalovanému rovněž předžalobní výzvy k plnění (prokázáno předžalobními upomínkami ze dne 30. 9. 2022, 25. 10. 2022 a 5. 1. 2023 a přiloženými údaji o zaslaných zásilkách). Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 1 odst. 2 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož odpovědnost za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Dle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2. Dle odst. 3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle odst. 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalovaný porušil svou zákonnou povinnost, a vozidlo zanechal nepojištěné ve výše uvedeném období. Žalobkyně proto vyměřila dle zdvihového objemu válců sazbu denního příspěvku a vynásobila ji počtem dní (v souladu s § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb.), po které automobil nebyl pojištěn. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil, jehož vlastníkem/provozovatelem je žalovaný, v předmětném období byl evidován jako provozovaný. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku v intencích § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. Uvedené je podmínkou oprávněnosti nároku na zaplacení příspěvku po žalovaném. Splatnost tohoto příspěvku pak nastává uplynutím nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Od následujícího dne také žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ze zákona žalovanému vyplývá taktéž povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každé vozidlo. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. K obraně žalovaného soud podotýká, že ode dne 1. 1. 2018 nastala účinnost zákona č. 293/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., v jehož § 1 odst. 2 písm. a) bylo nově stanoveno, že nestanoví-li zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Od účinnosti této novely je tedy pro povinnost vlastníka/provozovatele automobilu mít sjednané povinné ručení rozhodujícím kritériem to, zdali je takové vozidlo evidované v registru vozidel jako provozované. Výjimky stanovil § 15 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. (žádost o vyřazení vozidla z provozu, zápis vozidla jakožto zaniklého či vývoz vozidla do jiného státu). Žalovaný však žádost ani jednu z těchto výjimek nenaplnil, pročež byl povinen mít podle § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., sjednáno povinné ručení. Tvrzení žalovaného o faktickém neprovozování vozidla na veřejných komunikacích proto nemůže obstát. Stejně tak není rozhodné, že žalovaný byl v době nehrazení povinného ručení ve výkonu trestu odnětí svobody. Žalovaný měl před nástupem do věznice (stejně tak po nástupu do věznice) možnosti vozidlo z provozu vyřadit (§ 15 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb.), aby tím eliminoval pro sebe nepříznivou povinnost hradit za něj povinné ručení, což ovšem žalovaný neučinil a spoléhal patrně na to, že vozidlo bude vydraženo a tím k němu nabude vlastnické právo vydražitel. Sám přitom ovšem tvrdí, že vozidlo bylo draženo až od srpna 2022, tedy až po uplynutí období, které je významné pro tuto věc, tj. období od 14. 5. 2021 do 11. 5. 2022). Soud dále podotýká, že žalovaný, ač k tomu byl soudem vyzván, nikterak tvrzené skutečnosti nedokládá a neprokazuje. Z výpisů z registru vozidel a ze sdělení Městského úřadu České Lípy je přitom zřejmé, že žalovaný byl v rozhodném období evidován jako vlastník i provozovatel vozidla [registrační značka], přičemž vozidlo bylo evidováno jako provozované. Významnou skutečností pro povinnost mít sjednané povinné ručení je přitom právě jeho evidence vozidla jako provozovaného. Nesplnil-li žalovaný povinnost mít sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla na předmětný automobil, ačkoli tento byl evidován v registru vozidel jako provozovaný, je povinen dle dikce § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. uhradit žalobkyni příspěvek nehledě na to, zda vozidlo