10 C 72/2024-107 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 30.1.2024 domáhala zaplacení částky 14 726 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 187,60 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 726 Kč za dobu od 30.1.2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tak, že uzavřela s žalovaným dne 26.7.2023 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit i se sjednanými poplatky ve 24 splátkách zahrnujících též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a úroky z úvěru. Za poplatek 99 Kč/měsíčně mohl žalovaný dvakrát za dobu trvání úvěru využít možnosti odkladu aktuální splátky o měsíc. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost splácet úvěr řádně a včas (neuhradil splátky za měsíce 8/2023 až 10/2023), přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 17.11.2023. V souladu se smlouvou byla žalovanému naúčtovaná smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou výše uvedenou neuhrazenou splátku a dále vynaložené náklady na upomínání ve výši 300 Kč/upomínka za upomínky ze dne 4.9.2023, 2.10.2023, 30.10.2023 a ve výší 130 Kč za upomínku ze dne 20.11.2023. Žalovaný za dobu trvání smlouvy neuhradil ničeho. Žalovaná částka tak zahrnuje jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, 4 poplatky á 99 Kč za tzv. bezpečnou splátku, úroky ve výši 1 470 Kč, náklady upomínání ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, a to právním zástupcem žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud ještě před ústním jednáním vyzval žalobkyni usnesením ze dne 3.6.2024, č. j. 10 C 72/2024- 63, aby doplnila svá tvrzení a uvedla, k jakým konkrétním zjištěním dospěla ohledně úvěruschopnosti žalovaného a označila důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se prověření úvěruschopnosti.4. Žalobkyně v doplnění žaloby učiněném na výzvu soudu uvedla, že vycházela jednak k informací uvedených v kartě klienta, jednak z Metodiky posouzení úvěruschopnosti. V rámci kontroly bonity klienta ověřuje schopnost klienta hradit další závazky a nezbytné životní výdaje a dále provádí lustraci klienta v externích registrech. Konkrétně u žalovaného provedla dotaz v registru Solus, NRKI, a ISIR a CRIBIS, a to bez negativních výsledků. V ostatním byla tvrzení žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti zcela obecná, nijak se nezabývající předmětným úvěrovým případem.5. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.6. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.7. Z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 26.7.2023, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sjednaného splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že úroková sazba činí 49,20 % ročně. Smlouvou byl dále sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99Kč/měsíčně, přičemž úvěr měl být uhrazen ve 24 měsíčních splátkách. Prvních 8 splátkách mělo zcela pokrýt poplatek za poskytnutí úvěru a úrok z úvěru. Zbylé splátky byly určeny výhradně na úhradu jistiny a poplatku za bezpečnou splátku. Strany si dále ujednaly, že v případě opožděné splátky je žalobkyně oprávněna žalovanému mimo jiné naúčtovat účelně vynaložené náklady vymáhání ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč v případě, že úvěr nebude vrácen v den jeho splatnosti, přičemž pokud je výše dlužné částky nižší než 500 Kč, může být účtována pokuta maximálně ve výši dlužné částky.8. Z výseku z výpisu z účtu žalobkyně na č.l. 103 soud zjistil, že žalobkyně dne 26.7.2023 převedla na účet s názvem , Jméno zainteresované osoby 0/0, č. , č. účtu, částku 10 000 Kč s poznámkou „poskytnutí půjčky 2300035421!. Vlastníkem tohoto účtu je žalovaný, což má soud za prokázané sdělením , právnická osoba, , Anonymizováno, ze dne 5.6.2024.9. Z úvěrové zprávy soud dále zjistil, že žalobkyně disponovala informací, že žalovaný měl ke dni uzavření předmětné úvěrové smlouvy pět úvěrů v celkové výši cca 500 000 Kč, a to jak krátkodobých, tak dlouhodobých. Většina těchto úvěrů byla poskytnuta jen několik málo týdnů či měsíců před poskytnutím předmětného úvěru. Dva úvěry á 10 000 Kč byly žalobci poskytnuty v měsíci červnu 2023. Jen na úvěr, kde zůstatek jistiny činil 333 659 Kč, žalovaný splácel 7 518 Kč měsíčně. V případě tří úvěrů se jednalo pravděpodobně o jednorázové splátky v rozmezí 10 000 Kč až 19 680 Kč. Vedle toho žalobce čerpal úvěr ve výši 14 332 Kč a 10 000 Kč z kreditních karet. Od začátku roku 2023 si žalobce podal cca 50 žádostí o úvěr, které pokud nebyly vzaty zpět, byly finančními institucemi odmítnuty. Jednalo se o úvěry v rozmezí od 5 000 Kč do 500 000 Kč.10. Z interního dokladu žalobkyně na č.l. 31 vyplývá, že žalobkyně počítala u žalobce s příjmem 42 000 Kč měsíčně a dále s příjmem ostatních členů domácnosti ve výši 28 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, zda a jakým způsobem uvedené ověřila. v případě závazků vycházela pouze se splátkami jiným společnostem ve výši 7 000 Kč. Dle této listiny měla učinit též dotazy na vícero registrů (ISIS, NRKI, SOLUS, CRIBIS, ISIR, NRKI).11. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky (prokázáno dopisem ze dne 15.12.2023 a poštovním podacích archem ze dne 18.12.2023).12. Z dalších provedených důkazů (upomínky ze dne 2.10.2023, výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 17.11.2023, dokladů o jejich odeslání, výpisů z interního systému žalobkyně vztahujícího se k upomínkám, metodiky, výpisu čerpání a úhrad) soud neučinil žádné pro věc relevantní skutkové závěry, a to s ohledem na níže uvedené právní posouzení.Právní posouzení:13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.15. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.16. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni poskytnutí úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce